Co nás čeká v roce 2022? Výhledy nejsou růžové. Zato jsou zelené, rudé a také černé. Černá barva by však – poněkud nečekaně – mohla přinést pozitivní změnu.

Je jisté, že v novém roce bude pokračovat enormní tlak všech vyznavačů zelené ideologie. Srgumenty podložené praxí, výpočty na základě fyzikálních zákonů či skutečných potřeb, to vše bude dámám a pánům na rozhodujících místech v EU i nadále úplně jedno. Nejvíce z nich budou jako dosud čnět dva hlavní „proroci“ – Ursula von der Leyenová a Franz Timmermans. Za nimi budou pevné zelené šiky, jež budou vytrvale ignorovat, že slunce v noci nesvítí a že za bezvětří nefouká vítr. A že ukládat elektřinu v celostátním měřítku opravdu neumíme. Ignorovat budou třeba i to, že před 6000 lety byly v Alpách ledovce jen nad hranicí čtyř tisíc metrů (zde). Ze zelených šiků bude čnít německá garda se svým rozhodnutím, že emisní povolenka nemá stát méně než 60 eur za tunu. Evropské ekonomice navzdory.

Ruku v ruce se zelenou agendou bude postupovat i ta rudá. Jednou ukrytá za takzvaný boj za klima, jindy za „boj s pandemií“. Potřetí za rovnost, spravedlivou transformaci, nebo za inkluzivní komunikaci, jak předvedla soudružka eurokomisařka Dalliová. I v této oblasti budou objektivní fakta stát zcela mimo zájem eurokomise a často i vlád jednotlivých států. O tom, jak se budou zelená s rudou umně proplétat, si můžeme udělat dobrou představu z toho, že Evropská komise si dovoluje navrhovat (reálně však vnucovat) zelená opatření, včetně konce zemního plynu v roce 2040, když jí samotné z odhadů vychází, že do takzvané energetické chudoby by kvůli tomu mohlo spadnout 30 procent lidí v členských státech. Tedy 132 milionů lidí si bude muset vybírat, jestli topit a svítit, nebo mít chleba. To v důsledku není energetická chudoba, ale prostě chudoba! Těmto lidem bude potřeba rozdávat nějaké energetické dávky. A kde na ně EU a jednotlivé státy vezmou? Půjčí si, nebo zvednou daně těm, kteří ještě chudí nejsou.

To vše ve jménu marginálního snížení emisí oxidu uhličitého, jehož produkci Čína, Indie a další státy stále zvyšují. A ve jménu přeměny evropských demokratických států na státy socialistické a zelené.

Jediné, co by mohlo v roce 2022 zeleno-rudou harmonii na cestě k ovládnutí EU zastavit, je ten v úvodu zmíněný černý výhled. Protože až energetika narazí na meze možností, které jí systematicky křiví zelená kamarila, budeme vidět černě. Tedy černou. Protože při blackoutu, kterého se obává stále více lidí z oblasti energetiky, je v noci černočerná tma. Současně také zima. Neteče voda, nejezdí tramvaje, nefungují obchody a není kde tankovat benzín a naftu. Ba ani elektřinu do elektromobilů. Společenský výbuch nebo rozklad v tu chvíli klepe na dveře. To by mohlo konečně smést utopické sny zelených fanatiků. Nic jiného to už asi způsobit nedokáže.

Nemálo lidí očekává, že blackout vypukne v zeleném ráji, tedy Německu, které si vypíná poslední jaderné bloky. Uvidíme. V každém případě neprohloupí ten, kdo bude mít doma dva kartony vody, kempingový vařič a trvanlivé potraviny. Jestli to přijde, ledničky nebudou fungovat také, stejně jako bankomaty nebo telefony.

Koho by to napadlo, že blackout může být cestou vpřed. Že jen tak politici pochopí, že fyzikální zákony se jim ohnout nepodaří.