Evropská komise vyslala svou členku Věru Jourovou, aby prověřila, zda Polsko „vykročilo za hranice demokracie“. To je úžasná formulace, která umožňuje tisíc a jeden výklad, podle toho, kdo ji právě vykládá a za jakým účelem.

Především: nikde v Lisabonské smlouvě a v dalších základních dokumentech Evropské unie není napsáno ani slovo o tom, že nějaký orgán v Bruselu má právo posuzovat, co jsou hranice demokracie a zda je jednotlivé členské země překračují, či nepřekračují. To je naopak jasné překročení pravomocí samotné Evropské komise.

Věcně vzato: pokud dnes někdo kritizuje jednání polské politické elity vzešlé z voleb, například ve věci Ústavního soudu, tak je třeba vědět, že problém nezpůsobila dnešní pravicová vláda, ale předchozí liberální vláda Občanské platformy.

Ta těsně před volbami chtěla velmi silově prosadit své lidi do Ústavního soudu, ačkoli jí bylo jasné, že volby mohou poměry na politické scéně zcela zamíchat, takže to byla jednostranná účelová akce, kterou Právo a spravedlnost dnes napravuje de facto podle práva.

Je to tedy spíše tak, že Evropské komisi se nelíbí, že v jedné členské zemi nějaký subjekt, který nepatří mezi bruselské favority, vyhrál volby a chová se jako všechny subjekty před ním, prostě dělá vše tak, aby naplnil volební program, s nímž ty volby vyhrál.

Totéž se týká záležitosti u nás obzvláště frekventované, a to revize dosavadního fungování a řízení polské veřejnoprávní televize. I naši analytici, například Martin Ehl v České televizi, konstatují, že jde opět o nápravu starých chyb.

O to, aby se zrovnoprávnil obsah zpravodajských pořadů veřejnoprávní televize tak, aby nedocházelo k propagaci pouze jedné, notabene v tuto chvíli poražené strany Občanská platforma, ale aby se zpravodajství odehrávalo nezávisle, nestranně a pokud možno objektivně.

Polsko samozřejmě proti této nevídané snaze o zásah do autonomních práv Poláků ze strany Evropské komise bude protestovat. Bude se bránit všemi možnými způsoby, už proto, že Poláci mají svoji hrdost. Myslím, že, kdyby Česko bylo v podobné situaci, že nám sem napochoduje nějaká bruselská paní Jourová a bude nás tady kádrovat, jestli dodržujeme mantinely demokracie, tak by se celá česká elita zlomila v pase.

Dá se zřejmě nyní očekávat, že podobnou delegaci vyšle Evropská komise k jiným neposlušným: na Slovensko, do Řecka, do Itálie nebo do Španělska, třeba v souvislosti s katalánským separatismem. Jenomže: v každé zemi je nějaký problém, každá země je specifická. Právě proto je Evropská unie nesmyslný projekt, protože chce direktivně z centra diktovat řešení problémů zemí, které jsou na jiné než národní úrovni neřešitelné.

Celá polská kauza je jen dalším důkazem, že se dostáváme čím dál rychleji do stavu, který popsal George Orwell v románu 1984 a Aldous Huxley v románu Krásný nový svět. Je o nás rozhodováno, naše svoboda se zužuje jen na prostor, jestli půjdeme zvoleným směrem nejdřív pravou, nebo levou nohou, ale tempo, kterým jdeme, a směr, který máme držet, si už neurčujeme.

Je to socialismus, kterého jsme se podle našeho naivního domnění zbavili před pětadvaceti lety, ale dnes je to horší, důslednější socialismus. Je to cesta k záhubě Evropy.

A jestliže bude Evropa bojovat se svými vlastními členy tímto způsobem, tak oslabí sebe sama, svoji akceschopnost i poslední zbytečky důvěry, které možná ještě v někom vyvolává.