Německo a Francie po kritice Standard & Poor's

Už delší dobu byli jen napodobeninou harmonického páru. Dosud jednal nicméně francouzský prezident tak, jako by stál německé kancléřce naroveň. To už se teď po nelichotivém oznámkování Francie ratingovou agenturou Standard & Poor's definitivně mění. Německo-francouzská rovnováha sil v Evropě je narušena.

"Je to jen otázka času, kdy bude následovat i Německo. Ve Finsku se v rámci prezidentských voleb otevřeně diskutuje o odstoupení od eura – o tom se v Německu nikdo ani nedozví. No, brzy to asi bude vypadat tak, že staré eurostáty klesnou na úroveň šrotu." – Čtenářský ohlas na úterní článek v deníku Süddeutsche Zeitung.

Během loňského roku ukázal se jeden vtipálek být velmi kreativním a vytvořil fiktivní osobu zvanou "Merkozy". Novotvar se ujal a jak se zdá, dobře vystihl, co již dlouhé měsíce všichni vidí: pevné spojenectví mezi Angelou Merkelovou a Nicolasem Sarkozym v řešení otázek spojených s eurokrizí, společné vůdčí jednání Německa a Francie. To, že ve Francii mnozí hovořili naopak o jakémsi "Sarkelovi", není jen nějaká zábavná perlička, ale dobře to naopak ukazuje, na jakých nuancích německo-francouzské vztahy stojí: poetické duše v sousední (francouzské – pozn. překl.) zemi přikládají té jmenné hierarchii veškerou politickou vážnost.

Nejnovější francouzská ratingová ztráta učinila nicméně otázku pořadí bezpředmětnou. Francouzská vyjednávací pozice vůči Německu po nelichotivém ohodnocení od Standard & Poor's výrazně oslabila. Kdo tvrdí, že tomu tak bylo už po několik měsíců, přehlíží, že se Francii dlouho dařilo aktuální hospodářské výpadky eliminovat obratnou vyjednávací taktikou. Tak došlo mimo jiné k tomu, že banky dlouho zůstávaly otřesů ušetřeny. Tak vznikl evropský stabilizační mechanismus ESM, nástupce záchranného eurofondu EFSF (eurovalu), jehož start byl iniciován právě francouzskou aktivitou. Tak vznikla myšlenka, že Evropa potřebuje jednotnou hospodářskou vládu, oč se vlády v Paříži zasazovaly již 20 let.

Nicolas Sarkozy mohl všechna tato – nyní už neodsunutelná – opatření prosadit, jelikož stál spolkové kancléřce naroveň. Už tomu tak ale nebude. Byť se oba politici jistě budou snažit zdání vyrovnaných sil zachovat. "Merkozy" je totiž užitečný oběma. Angela Merkelová má skrze Francii přístup k jižním státům, za jejichž mluvčího je Sarkozy považován.

A iluze o harmonickém páru pomáhá i Angele Merkelové nést nepopulární vedoucí roli se všemi jejími riziky. Sarkozy tu naproti tomu stojí jako ten, kdo v krizi jedná – role, kterou převzal raději sám, jak o tom svědčí jeden jeho výrok z roku 2009: "Německo ještě váhá, Francie už jedná." Brzy poté musel nicméně, tváří v tvář hospodářské síle Německa, své ambice pohřbít.

Nynější slabost Francie spoluzavinil nedomyšlenou hospodářskou a daňovou politikou její prezident sám. Svého času se profiloval jako liberální reformátor svojí zkostnatělé země, poté se ocitl v roli obhájce daně z finančních transakcí, kterou sám druhdy nazval absurditou. V číslech vyjádřena, je jeho bilance zdrcující: dluhová zátěž Francie se za poslední čtyři roky zvýšila o 600 miliard eur – to odpovídá třetině celkových dluhů země ve výši téměř 1,8 bilionu eur. Samozřejmě, že varovné hlasy se ozývaly – Sarkozy, pan Vševědoucí, je ale slyšet nechtěl...

Teď konjunktura stagnuje. A Francie se musí bát, že se jí známka ještě zhorší. To znamená, že druhé největší evropské ekonomice hrozí nebezpečí, že se bude do dluhů potápět stále hlouběji. Už nyní činí dluhová služba největší složku státního rozpočtu. Ta nyní hrozí, že se ještě zvětší. Půjčovat si peníze bude dražší i pro všechny ostatní: pro mnoho státních koncernů, jako jsou pošta, dráhy, jakož i energetické koncerny EdF a Areva; především pro banky; potom i pro města a obce, a konečně i pro normální občany, kteří by si chtěli snad koupit nemovitost. Boj proti klesající ekonomické spirále bude nicméně určovat francouzskou politiku i nadále, nezávisle na tom, kdo bude vládnout.

Zdání německo-francouzské rovnocennosti může navenek zůstat zachováno. Ve skutečnosti ale hrozí Francii další upadání. V případě změny vlády se nevyváženost ještě zvýší. Uklidňující to není ani pro Německo, ani pro Evropu.

Z německého tisku přeložil