To dívčí jméno se týká vody. Africké - nikoli mořské, ale sladké. V tomto případě nilské.

Před pár dny jsme byli pozitivně ohromeni zprávou, že Izrael, Jordánsko a Palestinskoarabská autonomie se dohodly na unikátním projektu, potrubním propojení Rudého a Mrtvého moře. Dobře tak, konečně se vysychající Mrtvé moře dočká (zatím jen dílčího) řešení.

Takříkajíc v sousedním regionu probíhá v těchto dnech také jednání o vodě. Potažmo o přehradě. Na blogu iDNES detailně vysvětlila problematiku nilské vody ve vztahu k nárokům a potřebám zemí, jimiž veleřeka protéká a s poukazem na probíhající stavbu budoucí největší africké přehrady v Etiopii (o názvu níže) Andrea Kostlánová. (Její článek "Egypt prohrává válku o vodu z Nilu" vyšel 28. 7. 2013.)

Telegraficky. Etiopie zahájila letos na jaře na Modrém Nilu, na svém území u hranic se Súdánem, stavbu obří přehrady, jejíž název mnozí překládají různě. Od "Velké renesanční" (z anglického Grand Ethiopian Renaissance Dam – GERDA) přes přehradu "Znovuzrození" nebo "Obrody", případně "Velké obnovy". Ať už ji ale nazveme česky jakkoli (třeba volně Velká přehrada etiopské obrody), nic to nezmění na tom, že mezi Etiopií a Egyptem vyvolala značné napětí. Ve slovních přestřelkách se hovořilo ledasjak. I dvojsmyslně. V Egyptě padala slova nikoli nepodobná těm, která jsme slýchali na vojně od kovaných politruků: Mír uhájíme i za cenu třetí světové války. V kauze přehrady:Nevyzýváme k válce. Na druhou stranu nepřipustíme, aby byla ohrožena bezpečnost našich vodních zdrojů. (Exprezident Mursí.)

Ostrá reakce Káhiry je pochopitelná. Slyšeli jsme to už na základní škole: Egypt je na Nilu životně závislý. Více než jakákoli jiná země, jíž řeka protéká. Patrně také proto měl – a ze svého pohledu stále má – zaručené právo na největší podíl vody z Nilu. Zaručené smluvně. Dohodami z let 1929 a 1959. První smlouva přiřkla Egyptu nárok na téměř veškerou nilskou vodu plus právo veta týkající se vodohospodářských staveb na jeho horním toku (tj. mimo původní egyptské teritorium, kam patřil i dnešní Súdán), neboť ty by mohly mít zásadní vliv na množství vody; ve druhé je voda z Nilu rozdělena mezi Egypt a o tři roky dříve vzniklý nezávislý Súdán – v poměru ¾ ku ¼.

Proto se Káhiře hrubě nelíbilo, když se Etiopie pustila v roce 2011 do kolosální stavby bez předchozích konzultací. Nicméně už předtím vznikla Nová dohoda o Nilu, kterou roku 2010 podepsaly "nilské státy" Rwanda, Tanzánie, Uganda, Keňa a Burundi. Letos v červnu se k nim připojila Etiopie (výčet nerní konečný). Smlouva odmítá egyptské právo veta na stavby jižně proti proudu a deklaruje "spravedlivé" rozdělení vody z Nilu – Addis Abebě tak nestálo nic v cestě, aby v "GERDĚ" směle pokračovala. A to ani z mezinárodněprávního hlediska (tedy přinejmenším podle názoru Etiopie a dalších signatářských států úmluvy).

Egypt se ocitl v menšině. Jako jediný logický spojenec se jevil Súdán. Jevil, leč spojencem se nestal. Začátkem prosince (2013) navštívil Chartúm etiopský premiér Desaleng; súdánský prezident Umar al Bašír se při té příležitosti plně postavil za "GERDU" a Káhira zůstala osamocena. Nejmenovaný úředník káhirského ministerstva zemědělství se pro londýnské noviny Asharq Al Awsat vyjádřil otevřeně: Nejsme proti kladům přehrady a nechceme je opomíjet, ale Al Bašír nevysvětlil, jak bychom se měli vypořádat s jejími zápory. Súdánský vůdce ignoruje vliv přehrady na egyptský podíl vody a osud dohod a sdílení (vod Nilu).

Z čeho má Egypt obavy? Že přijde o značné množství vody, hovoří se o 12 mld kubických metrů za rok. Že dojde k vysychání zemědělských ploch, zvýšení salinity v nilské Deltě a snížení výroby elektrické energie v generátorech Asuánské přehrady.

Dost důvodů na to, aby byl ostražitý.

Nicméně stavbě "GERDY" zabránit nemůže, ledaže by ji eliminoval vojenským zásahem. Náznaky něčeho takového sice byly krátce před Mursího pádem v Egyptě zaznamenány, ale otcem této nerealistické myšlenky bylo toliko přání několika horkých hlav. Egyptu nezbývá nic jiného než jednat.

A tak se jedná. Také v těchto dnech v Chartúmu. Tam se sjeli k třístranným debatám na téma "GERDA" a její vliv ministři vodních zdrojů a zavlažování Etiopie, hostitelského Súdánu a Egypta. Dopadnou rokování lépe než začátkem listopadu, kdy první kolo nepřineslo hmatatelné výsledky?

Dostupné zprávy říkají, že ano.

Súdánský hostitel Moataz Moussa v úterý (10/12) řekl, že všechny tři země dosáhly shody "v mnoha otázkách", jak byly předloženy technickými odborníky. "Na mnoha" ovšem neznamená na všech, proto budou mít jednání další pokračování. Třetí kolo je na programu 4. a 5. ledna 2014.

Pak se snad dozvíme víc.