Egypt má za sebou rušné dva týdny. Může za to nedávná dohoda prezidenta Abd al-Fattáha Sísího se Saúdskou Arábií, která vyvolala největší protivládní protesty od nástupu Sísího do funkce v roce 2014. Podle demonstrantů prezident za peníze „rozprodává zemi“. Dohoda vzbudila pozornost i v Izraeli.

Jedenáctého dubna navštívil Káhiru saúdský král Salmán a uzavřel se Sísím 21 hospodářských smluv, podle nichž Saúdové v Egyptě investují až 25 miliard dolarů. Vznikne třeba společný investiční fond, zóna volného obchodu, obytná čtvrť a zemědělská oblast na Sinaji nebo ambiciózní most z Egypta do Saúdské Arábie přes Akabský záliv. Káhira za to bude podporovat postoj Saúdů vůči Íránu a libanonskému Hizballáhu v Lize arabských států a Organizaci islámské spolupráce a zapojí se do boje proti terorismu, který Saúdská Arábie vede, i když vyslání vojáků do Jemenu Sísí neslíbil. K nelibosti mnoha Egypťanů však také jejich prezident Saúdům přenechal ostrovy Tiran a Sanafir v Tiranské úžině mezi Rudým mořem a Akabským zálivem. Mají jim připadnout za 65 let.

Oba ostrovy byly původně saúdské. V roce 1948 z nich Egypt se Saúdskou Arábií zablokovaly izraelským lodím cestu z Ejlatu do Rudého moře. V padesátých letech je Saúdská Arábie Egyptu přenechala, aby je bránil před Izraelem. Egypt je znovu využil k uzavření plavební trasy pro Izrael v roce 1967. Jeho krok vedl k šestidenní válce, kdy Izrael cestu otevřel a oba ostrovy obsadil. Egyptu je pak vrátil v rámci mírové smlouvy z roku 1979, ve které se Káhira zaručila, že tuto plavební cestu nechá pro Izrael otevřenou. Saúdská Arábie žádala v roce 1982 o vrácení ostrovů, ale tehdejší egyptský prezident Husní Mubarak nechtěl ohrozit stahování Izraelců ze Sinaje v rámci dohody o míru, a tak se se Saúdy dohodl, že na své žádosti nebudou trvat.

Izraelský ministr obrany Moše Jaalon uvedl, že Egypt o svém záměru vrátit ostrovy Saúdům Izraelce informoval a Saúdská Arábie jim zaručila volnou plavbu průlivem. Potvrdila to i Spojeným státům a slíbila, že ostrovy nebude využívat k vojenským účelům. Izrael podle Jaalona proti změně vlastnictví nic nenamítá; jen je třeba sepsat dodatek k izraelsko-egyptské mírové smlouvě.

Se Saúdskou Arábií sice Izrael dohodu o míru ani diplomatické vztahy nemá, ale obě země – a s nimi i státy v Perském zálivu – mají společného nepřítele v Íránu a udržují tajné styky, bezpečnostní spolupráci a živý dialog.

Zato mnohé Egypťany odstoupení ostrovů rozhněvalo, i když je většina z nich zná jen z turistických prospektů. Sísí národu vysvětlil, že je jen vrací původnímu majiteli, ale Mládežnické hnutí 6. dubna a zakázané Muslimské bratrstvo ho obvinily z velezrady a zorganizovaly protesty – nejprve na sociálních sítích a pak i v ulicích. Vznikla také petice s názvem „Egypt není na prodej“. Demonstrace byly bouřlivé a úřady proti nim zasáhly – podle zákona z roku 2013, který vznikl po krvavých střetech se stoupenci Muslimského bratrstva, jsou protesty v Egyptě zakázány. Demonstrace pokračovaly ještě tento týden, policie používala slzný plyn, došlo k mnoha potyčkám a v Káhiře, Gíze a Alexandrii a dalších městech bylo zatčeno na 250 lidí. Mrtví naštěstí nebyli.

Smlouva se Saúdy přišla v nepříznivou dobu. Egyptské hospodářství se ještě nevzpamatovalo, na Sinaji pokračuje boj proti teroristům, kteří svými útoky odrazují turisty, a v Egyptě doznívá skandál okolo brutální smrti italského studenta, z které jsou obviňovány bezpečnostní složky.

Je těžké určit, do jaké míry se na protestech podílelo Muslimské bratrstvo, které Sísího režim nechal prohlásit za teroristickou organizaci. Islamisté k nim rozhodně vyzývali a svou účast avizovali, ale otevřeně se v nich neangažovali. Protestovalo však i mnoho dalších politických stran a hnutí, včetně novinářů, lékařů a obyčejných občanů. Zatím není známo, kolik stoupenců prezidenta Sísího na něj po navrácení ostrovů změnilo názor, protože tak čerstvý průzkum neexistuje. Ještě začátkem dubna ho však podporovalo 89 % Egypťanů – o tři procenta víc než šest měsíců po jeho nástupu do prezidentského úřadu, kdy byla jeho popularita po potlačení Muslimského bratrstva na vrcholu. Jestli mu obliba klesla, pak jen minimálně; většina Egypťanů ho stále považuje za jediného účinného ochránce proti islamistům. Svržení mu jistě nehrozí.

Sísí zoufale potřebuje saúdskou pomoc, aby postavil na nohy pokulhávající hospodářství, a dva ostrovy pro něj představují bezvýznamné gesto. Saúdové ho trvale podporují a už několikrát mu finančně přispěli. Sísímu pomůže nejen pevné politické spojenectví se Saúdy, ale i to, že zhruba jedna miliarda dolarů jejich „investic“ je určena na boj proti terorismu na Sinaji, který je hlavním problémem jeho vlády. Velký význam má i jednotná protiíránská fronta. Egypt a Saúdská Arábie tak uzavřely dohodu k oboustrannému prospěchu.