V posledním roce 19. století bylo v rakousko-uherském mocnářství živo. Následník trůnu František Ferdinand d ́Este si usmyslel, že se ožení s českou šlechtičnou (česky prý už příliš neuměla, ale jinak hovořila několika jazyky), členkou staré české šlechty, hraběnkou Žofií Chotkovou. Tento příběh je dostatečně znám.

Co je ale známo méně, jsou tajemné návštěvy „vyslanců“ císaře Františka Josefa u hraběnky Chotkové před tím, než ke sňatku došlo. Snaha císařského dvora zabránit mu byla obrovská. Činovníci tehdejšího Rakouska-Uherska si nedovedli představit, že by se budoucí císař mohl oženit s dámou, která mu nebyla rodem rovna. Asi měli pocit, že by se zbořila říše a možná i skončil jejich svět.

Hraběnku přesvědčovali mnozí - nejenom někteří z nepřízně císaře vystrašení členové její rodiny, ale dokonce i vídeňský arcibiskup -, aby od svého úmyslu upustila. Prý byla v této souvislosti i unesena do odlehlého kláštera.

V současné době jsou poměry na královských dvorech daleko volnější a nejsou předmětem podobných složitých ceremonií. Ale něco přece příběh následnického páru připomíná.

Ve čtvrtek 23.6. proběhne ve Velké Británii referendum o setrvání v Evropské unii. Poměr ANO/NE byl doposud velmi vyrovnaný. Přes projevy J.C. Junkera, které je možno nazvat vydíráním, přes hrozivá slova předsedy Tuska, „vysvětlování“ premiera Camerona, po varovné dopisy z cizích zemí a návštěvy představitelů jiných cizích zemí. Dokonce i kriminální čin nějakého vyšinutce - vražda labouristické poslankyně, která asi s referendem neměla nic společného - je do souvislosti s tímto svrchovaným krokem Britů dáván.

Většina předpovědí, které o možném NE v tomto výsostném rozhodování Britů čteme, je malování hodně velkého čerta na stěnu. Představy, co strašného se stane, když se Britové rozhodnou z EU vystoupit, jsou předváděny pouze v temných barvách. V pátek 24.6.2016 by snad dokonce v takovém případě nevyšlo slunce.

František Ferdinand d ́Este se s krásnou hraběnku Žofií nakonec 1. července 1900 přece jenom oženil. Vzali na sebe rozhodnutí a odpovědnost za vše, co z tohoto - tehdy se říkalo morganického - sňatku vzešlo, a byli prý velmi šťastni. Až do cesty do Sarajeva. To jim ale připravily jiné síly, než jakými bylo jejich vlastní rozhodnutí.

Prosím, nechme Brity, ať si o svém osudu rozhodnou sami. Je to jejich plné právo. Jsou dospělí a svéprávní. Více než ti, kteří by jejich rozhodování chtěli ovlivňovat. „Sarajevo“ by jim ale snad nikdo připravit nechtěl. I když, kdo ví?