Mé narozeninové přání se nesplnilo. Nejásám. Je mi spíš smutno. Mám Británii rád, mám rád anglosaský svět a chtěl jsem, aby v nevyhnutelném zápase o jinou, lepší EU hrál svoji roli Londýn.

Kdo jej zastoupí? Netuším.

Napsal jsem už v den referenda: Když být v EU, tak raději s Britanií než bez ní. Přijdeme o tolik potřebnou protiváhu, hlas Londýna bude bude chybět.

Ano, jsme svědky historického okamžiku. Neexistuje precedens. Nikdo neví, co přesně se bude dít. Je to první „evropský“ rozvod. Může přijít kaskáda překvapení. Nikoli nepodobných těm, která pocítili všichni, kdo věřili, anebo alespoň doufali, že brexit nedostane zelenou. Pak přišel šok.

Jistě: svět se nezboří. On se nikdy, po žádném rozvodu, nezboři. Jen se zásadně změní osudy jeho aktérů.

Také v tomto případě se mnohé změní. Evropa bude jiná než před 23. červnem 2016.

Euroskeptici v britské monarchii v zásadním střetu vyhráli. Položme si ale otázku: Upřímně: je poddaným Jejího Veličenstva k čemu blahopřát? Nejsme svědky čehosi, co až nápadně připomíná Pyrrhovo vítězství? Pokud bychom parafrázovali slova tohoto starověkého válečníka: Ještě jedno takové vítězství (třeba stoupenců odtržení Skotska) a Británie je zničena.

Nechci malovat čerta na zeď a nic si nepřeji víc než zachování celistvosti Spojeného království (stejně tak jako Kanady nebo Španělska), ale v životě to někdy bývá tak, že co špatně začne, špatně také skončí. Posílám za Kanál své upřímné přání, aby se osudové rozhodnutí v „EU referendu“ nepřeměnilo v lavinu, která britskou korunu poznamená víc, než bychom si přáli my všichni, kdo se považujeme za přátelé Spojeného království v jeho dnešní podobě.

Pokud se stane zázrak a bude platit, že všechno špatné je k něčemu dobré a EU se v důsledku brexitu zreformuje tím správným směrem (více svobody, méně regulací a „páchání“ dobra), jistě to uvítáme, ale pachuť po „mojžíšovském“ efektu zůstane. Jak že to bylo? Mojžíš vedl izraelský lid čtyřicet let po Sinaji do Zaslíbené země, ale vstoupit do ní mu souzeno nebylo – lid do Země izraelské uvedl Jozue.

A ještě jeden postřeh na závěr. Britové svým způsobem rozhodli o nás bez nás. Teprve budoucnost ukáže, jak vlastně. Budeme jim děkovat, nebo organizovat czexit?

24. červen 2016. David Cameron s manželkou Samanthou (žena má stát po boku svého muže i když zažívá odvrácenou stranu kariéry) vstupují do dveří v Downing Street 10 vzápětí poté, co britský premiér pronesl po referendu rezignační řeč. (Zdroj: Web BBC One.)

Jednoduchý, ale z hlediska významu jeden z nejdůležitějších grafů moderní historie. (Zdroj: Web listu Guardian.)