1.3.2021 | Svátek má Bedřich


BLÍZKÝ VÝCHOD: Tři roky rukojmím v Gaze

8.7.2009

K údělu izraelského vojáka Gilada Šalita

V časných ranních hodinách 25. června 2006 dopadly granáty na severní Negev. Zároveň se dostává do palby hraniční přechod Kerem Šalom na jihu pásma Gazy. Kryta touto palbou se vydává na cestu skupina sedmi teroristů. Jsou vyzbrojení výbušnými náložemi, protitankovými raketami a ručními zbraněmi. Tajným podzemním přechodem, vyhloubeným od pohraničního města Rafah v Gaze až na izraelskou hranici, provedou odvážnou operaci, na kterou se po týdny připravovali. Její výsledek dodnes nedopřává Izraeli klidu.

O měsíce později se dovídáme, že izraelská tajná službu den předem varovala: „Terorističtí záškodníci plánují v nejbližší budoucnosti kvalitní operaci, nejpravděpodobněji v jižní oblasti pásma Gazy s těžištěm mezi Sufa a Kerem Šalom.“ Ačkoliv se ve zprávě výslovně varovalo před útokem na „postavení poblíž plotu“, mladí izraelští vojáci byli zcela překvapení, když se na ně palestinští bojovníci vrhli. Pavel Slutzker a Chanan Barak padli, dalších pět bylo zraněno. Ani ne za půl hodiny od začátku akce se vrátili vítězní Palestinci do pásma Gazy. Tunelem vlekli zajatce, tehdy devatenáctiletého Gilada Šalita.

Necelých pět měsíců před tím opustil pásmo Gazy poslední izraelský voják a zároveň na 8 000 osadníků své domovy. Kvetoucí zemědělská infrastruktura byla zničená. Na přání Palestinců byly izraelské vesnice srovnané se zemí. V době unesení Šalita ještě vládla pásmu z písku a prachu, vklíněném mezi Izraelem, Středozemním mořem a egyptským Sinajem, „umírněná“ strana Fatah s palestinským prezidentem Mahmoudem Abbasem v čele. Teprve téměř po roce v půli června 2007 zde převzalo vládu hnutí odporu Hamás, palestinská paže egyptského muslimského bratrstva. Tak se pásmo Gaza stalo „Hamastánem“, kde dnes platí islámské právo šária, které má určovat každodenní život tamnějších lidí.

Gilad Šalit má kromě izraelského občanství i francouzské. Narodil se 28. srpna 1986 v Nahariji a se svými rodiči Noamem a Avivou bydlel ve vesničce Mitcpe Hila na západním okraji galilejské hornatiny spolu se starším bratrem Joelem a mladší sestrou Hadasou. Po maturitě na střední škole v Manor Kabri, několik kilometrů od svého rodiště, nastoupil povinnou vojenskou službu. Ačkoliv to ze zdravotních důvodů nebylo jeho povinností, přihlásil se Gilad ke službě v bojové jednotce.

Kromě Hamásu se bezprostředně po úspěšném únosu přihlásily k odpovědnosti za útok další dvě palestinské organizace: Tzv. Výbor lidového odporu a záhadná „Armáda islámu“, odštěpená salafitská skupina, která pravděpodobně udržuje spojení s Al-Qaidou. „Armádu islámu“ spojují usedlíci v pásmu Gaza s mocným klanem Dughmušů, který v roce 2007 držel po 114 dnů jako rukojmí reportéra BBC Alana Johnstona.

Kdo opravdu drží v zajetí izraelského vojáka, zůstává dodnes nejasné. Hamás zkonsolidoval svou vládu a nárokuje si být výhradním zástupcem navenek. Během prvního roku zajetí Gilada Šalita až do převzetí mocí Hamásem pronikaly navenek zprávy o násilných střetech mezi Hamásem a salafitskými skupinami. Byli prý při tom zastřelení někteří členové klanu Dughmušů.

Salafité, extrémně přísně věřící skupina sunnitských muslimů, pocházející z vahabitů v Saúdské Arábii, jsou duchovním domovem Usamy bin Ladina. Má se za to, že mají na svědomí řadu útoků na „západní“ zařízení v pásmu Gazy a vraždu křesťanského knihkupce Rami Ajyada v říjnu 2007. Na ulicích ve městě Gaza dokonce oslovují cizince a vyzývají je, aby se obrátili k islámu. Tato extrémně vahabitská uskupení muslimů vyčítají Hamásu, že je moc povolný a pro-západně zkorumpovaný.

K prvnímu výročí únosu zveřejnil Hamás na své internetové stránce nahrávku hlasu zajatého vojáka. Šalit prosil o pomoc a naznačoval, že se mu zdravotně nedaří dobře. Achmed Džabari a Mohammad Deif vedou Brigády al-Kasam, která je vojenskou paží Hamásu. Bezpochyby mají rozhodující slovo v Šalitově případu. Velmi dobře informované kruhy palestinské společnosti jsou však přesvědčené, že to není Hamás, kdo drží Gilada Šalita v zajetí. To degraduje všechny mluvčí Hamásu na pouhé loutky někoho jiného, ať už je jeho sídlo v Gaze, Libanonu nebo v Damašku.

„Únoscům Šalita se jedná o peníze a o jejich postavení v palestinské společnosti,“ uvádí dobře informovaný zdroj, „Hamásu pak o obdiv obyvatelstva, a proto o propuštění vězňů z izraelských věznic.“ Kdo opravdu má rozhodující slovo, to citovaný zdroj nemůže nebo nechce prozradit. Je však možné, že je džungle z band a mafiánských struktur v pásmu Gazy pro tradiční velké rodiny i starousedlíky příliš neproniknutelná. Zdá se, že fakticky mají radikální islámští mocipáni na jedné straně pásmo Gazy úspěšně v hrsti – na druhé straně těží z toho, že palestinská společnost zvenčí nemá jednoznačně rozpoznatelnou strukturu zodpovědnosti.

Podle Ženevské konvence má válečný zajatec právo na návštěvu Mezinárodního červeného kříže (MČK). Avšak vládcové v pásmu Gazy se trvale brání povolit svému nejprominentnějšímu zajatci jeho návštěvu. Dokonce i Organizace pro lidská práva Human Right Watch (HRW), která se spíše vyznačuje kritikou Izraele, došla po třech letech k závěru, že Šalitovy podmínky v zajetí jsou „kruté a nelidské“. HRW je toho názoru, že Hamás „nemá žádnou omluvu“ pro takové jednání.

Když v polovině června navštívil pásmo Gazy Jimmy Carter, setkal se s mluvčím Brigád al-Kasam, který se představil pod pseudonymem „Abu Obaida“. Ten výhledově bývalému prezidentu USA slíbil, že by mohl obdržet od uneseného vojáka dopis pro jeho otce. Carter měl v zavazadle dopis Šalitovy rodiny pro jejich syna a předal ho osobě z Hamásu, se kterou hovořil. Byl pak ovšem v Gaze napomenut, aby se staral o dvanáct tisíc palestinských vězňů v izraelských věznicích. A za vyjednávání s Hamásem zodpovědný Osama al-Musaini podotkl: „Ta šílená válka v Gaze všecko zničila. Ani nevím, jestli Šalit ještě žije, nebo je už mrtvý.“

Ze strany oficiální vlády se Šalitově rodině v Izraeli opakovaně dostává útěchy. Premiér Netanjahu pověřil koncem května bývalého důstojníka Mosadu Hagaje Hadase vyjednáváním o propuštění Šalita. Ten ihned sdělil rodině uneseného vojáka, že úděl jejich syna je „prvořadým morálním posláním“. Důstojník na odpočinku ujistil, že udělá své nejlepší, protože „za naše bojovníky máme velikou zodpovědnost“. Co ovšem i tak mocný tajný nakonec zmůže, zůstává nejasné.

Mezitím se Šalitovo drama vyvinulo ve válku nervů islámských válečníků proti izraelské demokracii. 14. prosince 2008 předvedl Hamás v pásmu Gazy Palestince převlečeného za izraelského vojáka, který hebrejsky naříkal: „Postrádám svoji mámu a svého tátu!“ Dobře věděli, že elektronickou poštou se toto divadlo dostane na patřičnou adresu. Když tam oslovíte lidi na ulici na téma „al-dšundi“ („ten voják“), odpověď zpravidla provází vítězný úsměv. Z hlediska prostého obyvatelstva je unesení Šalita příběh o úspěchu v - z jejich hlediska - jinak málo slavných vztazích s Izraelem.

Palestinské únosy izraelských vojáků do autonomních oblastí měly dosud vždy poměrně rychlý a většinou tragický konec. Nezdařené osvobození Nachšona Wachsmana v říjnu 1994, je dodnes pro izraelskou společnost traumatem. Vedle Wachsmana byl při tom zastřelený ještě jeden elitní voják. Sunnitský Hamás však únosem Gilada Šalita dokázal, že je učenlivým žákem šíitského Hisballáhu. A když došlo v červenci 2008 při jediné výměně s Hisballáhem na výměnu dvou mrtvol izraelských vojáků za pět živých teroristů a za pozůstatky 199 Arabů, bylo nepochybně jasné, že Izrael je za své lidi ochoten platit vysokou cenu.

Proto klade Hamás laťku ceny za výměnu stále výš. Slíbil Palestincům, že vynutí za Gilada Šalita masy palestinských vězňů. Podle izraelských bezpečnostních kruhů jsou mezi nimi experti na teror, kteří naplánovali a provedli „nejvražednější útoky, jaké kdy stát Izrael zažil“. Jeden významný zástupce Hamásu vyhrožoval, že „pokud na to Izrael nepřistoupí, zůstane Šalit naším zajatcem na věky.“ Hamás chce tak vynutit i otevření hranic pásma Gazy.

Propuštění Gilada Šalita bez těchto protislužeb by znamenalo pro Hamás zničující porážku, kterou si mocní v Gaze při své izolaci od okolního světa nemohou dovolit. Jsou proto ochotni sami zaplatit vysokou cenu, případně ji požadovat od svých občanů. Od únosu Šalita přišlo o život ve vojenských srážkách s Izraelem více než 2 000 Palestinců z pásma Gazy. Zraněných jsou další tisíce. Dle izraelských údajů bylo zničeno na 10 000 domů a pásmo Gazy je uzavřené. Izraelskou vojenskou akcí „Lité olovo“, válkou v Gaze na přelomu roků 2008/2009, veškeré vyjednávání ustalo.

Izraelský premiér Ehud Olmert dělal původně dojem tvrdého vyjednavače. Z kabinetu v Jeruzalémě se proslýchalo, že s Hamásem se nejedná. „Každý ví, že kapitulace před terorem vyprovokuje jen další teroristický útok,“ svěřil několik dní po Šalitově únosu svému kabinetu. V následujících měsících byl už umírněnější, až nakonec signalizoval, že propuštění stovek teroristů je myslitelné. Ke konci Olmertovy vlády se zdála výměna vězňů na dosah.

V půli března 2009, krátce před předáním úřadu šéfa vlády svému nástupci Benjaminu Netanjahuovi, prohlásil Olmert: „Izrael učinil druhé straně velkorysé, dalekosáhlé, bezprecedentní nabídky, aby docílil propuštění Gilada. Povolil jsem tyto nabídky, které měly vést k propuštění stovek teroristů, mezi nimi vrahů izraelských občanů. Tyto nabídky byly odmítnuty. Další už Hamásu nepředložíme.“

Egyptskému zprostředkovateli se ústupnost Izraelců nelíbila. Vyčítali svým izraelským partnerům, že příliš ustupují zvyšování ceny za Šalitovo propuštění. Asi ne neprávem se vyznačuje poměr mezi Egyptem a Hamásem hlubokou nedůvěrou. Režim Husní Mubaraka nejen podporuje tvrdou linii Izraelců při vyjednávání, ale také ve vlastní zemi brutálně potlačuje muslimské bratrstvo, jehož palestinskou odnoží je Hamás. Nebylo náhodou, že se v určitých obdobích z palestinské strany otevřeně ozývalo, jestli by se nenašel nějaký důvěryhodnější prostředník, jako například Němci, kteří už vícekrát úspěšně vyjednávali mezi Izraelem a libanonským Hisballahem.

V polovině předposledního červnového týdne nezávislá palestinská zpravodajská agentura Maan vyvolala poplach zprávou, že je převedení Šalita do Egypta otázkou pouhých několika hodin. Maan má pověst nejspolehlivějšího palestinského zdroje. Odvolávala se na „důvěryhodné“ diplomatické zdroje z Evropy. Palestinští žurnalisté vyčekávali s konkrétními jmény egyptských generálů, kteří se měli podílet na tomto ujednání, a pozorovali prý zvláštní bezpečnostní opatření na jižní hranici pásma Gazy se Sinajem. Izrael prý podle reportéra Maanu Nasera Lahama za to ve třech vlnách propustí 1 000 Palestinců. Obzvlášť těžké případy mají být deportované do exilu v Sýrii a jiných zemí. Ale i toto blýskání na časy bylo - jako mnohé jiné před tím - jen mýdlovou bublinou, která při bližším pozorování praskla.

Před rezidencí izraelského premiéra v Jeruzalémě stojí na protest stan, na kterém se velkými písmeny uvádí počet dnů zajetí Gilada Šalita. Vedle stojí rukopisem uneseného vojáka veliký nápis „Hacilu!“ – „Pomoc!“ „Gilad ještě žije!“ zoufale křičí samolepka ze zádi kolemjedoucího auta. Něžný, tichý Noam Šalit, se snaží vyčerpat všecky myslitelné prostředky, aby svého syna vysvobodil ze zajetí Hamásu. Skupina dobrovolných pomocníků mu stojí po boku – přátelé a sousedé z Micpe Hila, bývalí váleční zajatci a mnozí další. Aviva Šalitová se téměř na veřejnosti neukazuje.

Šalitovi se setkávají s politiky z celého světa, kteří navštěvují Izrael, ale i na svých cestách, kdy se snaží upozornit na úděl svého syna. Nedávno se snažili přes soukromého vyjednávače získat aktuální informace o tom, jak se Giladovi daří. Twitterem se pokoušejí spolu s aktivisty, kteří jim stojí po boku, nedopustit, aby se na úděl Gilada zapomnělo. Na izraelské poměry jsou Šalitovi velice klidní a zdrženliví – někteří mají za to, že až příliš. „Být potichu, to v izraelské společnosti nefunguje,“ kritizují je sympatizanti.

V pozadí samozřejmě vždycky zůstává otázka, jak smysluplné je mobilizování izraelské veřejnosti. Neposílí nátlak na izraelskou vládu ještě více Giladovy únosce? V diskusi expertů o účinnosti kampaně Šalitovy rodiny namítá bývalý poradce premiéra Netanjahua: „Šalitova kampaň byla tak úspěšná, že cena za obchod se vyšplhala do nesmyslných výšek. Při takové ceně se divím, že nejsou denně unášení další Izraelci.“ To je jistě také důvod, proč je Netanjahuova vláda a především ministr obrany Ehud Barak v souvislosti s vyjednáváním o Šalitovi nanejvýš skoupá na slovo.

Chronologie Šalitova únosu

12.9.05: Izraelský kabinet formálně oznamuje ukončení vojenské správy v pásmu Gaza. Aby se předešlo dalším námitkám o okupaci, vyklízí izraelská armáda i Filadelfskou linii, jižní hranici pásma Gazy s Egyptem.

4.6.06: Armádní tajná služba Izraele varuje před plánovaným únosem izraelských vojáků palestinskými teroristy – jak vešlo ve známost až po měsících.

25.6.06: Sedm palestinských teroristů unáší izraelského vojáka Gilada Šalita poblíž Kerem Šalom.

26.6.06: Šalitovi únosci požadují propuštění všech palestinských žen a nezletilců z izraelských věznic, včetně těch, kdo se podíleli na teroru.

Izraelský premiér Ehud Olmert: „Žádné vyjednávání!“

28.6.06: Izraelská armáda proniká do města Chan Junis na jihu pásma Gaza, aby hledala Šalita.

29.6.06: Izrael zatýká tucty ministrů kabinetu Hamásu.

30.6.06: Šalitovi únosci požadují ukončení izraelské ofenzivy v Gaze a propuštění 1000 vězňů.

1.7.06: Izrael tento požadavek odmítá.

BBC hlásí, že jeden lékař Šalitovi ošetřoval zlomenou ruku a ránu na rameni.

2.7.06: Olmert ke svému kabinetu: „Každý ví, že kapitulovat před terorem vyprovokuje další teroristický útok.“

3.7.06: Šalitovi únosci staví Izrael před ultimátum: buď propustí 1500 palestinských vězňů do 24 hodin, nebo Šalit bude zabit.

8.7.06: Druhý pokus izraelské armády o osvobození Šalita.

10.7.06: Šéf politbyra Hamásu Chaled Mašaal zdůrazňuje v Damašku, že Šalit nebude propuštěn bez výměny vězňů.

12.7.06: Únos dvou vojáků na severní hranici Izraele vede ke „Druhé libanonské válce“, která trvala 34 dnů.

6.8.06: Hamás odmítá egyptský návrh na výměnu.

7.9.06: Izrael dosahuje shody na propuštění Šalita. Schází ještě zelená od Mašaala.

8.9.06: Sýrie tlačí na vůdce Hamásu, aby nesouhlasili s výměnou vězňů.

11.9.06: Olmertův poradce prohlašuje, že nedojde k žádnému jednání s palestinským prezidentem Mahmoudem Abásem o budoucím palestinském státu, dokud není Šalit na svobodě.

15.9.06: Zprávy ve sdělovacích prostředcích, že dostaly dopis od Šalita. Žije a je v pořádku.

19.9.06: Egyptský prezident Hosni Mubarak oznamuje, že Izrael propustí „více“ palestinských vězňů, „než se očekávalo“, že bude muset za Šalita propustit.

28.9.06: Olmert navrhuje setkání s Abásem kvůli Šalitovi.

15.10.06: Olmert přiznává selhání všech pokusů na dosažení Šalitova propuštění přes Abáse.

30.10.06: Zástupci Hamásu dorazili do Káhiry, aby se zúčastnili jednání, která dle egyptského tisku byla zahájena krátce po Šalitově únosu.

21.11.06: Olmert se dohodne s Hamásem na klidu zbraní. Štábní generál je proti, „dokud se Šalit nevrátí“. Kabinet jeho mínění odmítá.

24.11.06: Libanonští zástupci Hamásu zvyšují požadavek z 1000 na 1400 palestinských vězňů.

27.12.06: Palestinský autonomní úřad prohlašuje, že Šalit bude „během několika dní“ propuštěný. Izrael dementuje pověsti o plánované výměně vězňů.

4.1.07: Olmert letí do Egypta, aby se radil s Mubarakem o mírovém procesu a o Šalitovi.

Hamás nabízí Izraeli video o Šalitovi za propuštění všech palestinských žen a dětí z izraelské vazby. Olmert odmítá.

25.3.07: Olmert kritizuje Abáse, že zrušil svůj slib o osvobození Šalita.

6.4.07: Abás oznamuje, že Šalit bude brzy propuštěn.

9.4.07: Hamás posílá přes egyptské spojení seznam 500 palestinských vězňů, na jejichž propuštění trvá výměnou za Šalita. .

18.4.07: Olmert odmítá požadavek Hamásu.

21.4.07: „Brigády Al-Nassir Salach A-Din“ oznamují, že budou Gilada Šalita držet jako rukojmí, dokud nebudou splněné všechny jejich požadavky.

22.4.07: Izraelští zástupci potvrzují, že možnosti pro bezprostřední výměnu zajatců jsou velmi omezené. Vyjednávání mohou trvat „týdny i déle“.

9.5.07: Hamás hrozí popravou Šalita jako pomstu za izraelské vojenské operace v pásmu Gaza.

1.6.07: Izrael odmítá propustit 350 palestinských vězňů.

2.6.07: Hamás zvažuje jednoroční klid zbraní s Izraelem.

10.6.07: Nezdařil se palestinský pokus unést izraelské vojáky u Kisufim.

Polovina června 2007: Radikální islámský Hamás přebírá moc v pásmu Gaza.

24.6.07: Vůdce Hamásu Mahmoud A-Sahar v Gaze říká, že Hamás propustí Šalita výměnou za palestinské vězně. Olmert: Izrael podnikl všecko, aby vysvobodil Šalita.

25.6.07: Hamás zveřejňuje na Internetu první zvukový snímek Šalita.

28.6.07: Olmert prohlašuje, že Izrael nesouhlasí s počtem vězňů k propuštění, který požaduje Hamás.

3.2.08: Olmert usnadňuje kritéria pro vězně, kteří mají být propuštěni za Šalita.

18.2.08: Hamás říká, že čeká na izraelské záruky, co do počtu a jmen palestinských vězňů.

6.4.08: Vůdce Hamásu Mussa Abu Marzouk v Damašku vyhrožuje, že Hamás Šalita popraví, pokud Izrael nepřistoupí na jeho podmínky.

12.5.08: Izrael říká, že klid zbraní je v Gaze nemožný, pokud Šalit není svobodný.

19.6.08: Izrael a Hamás uzavírají klid zbraní.

16.7.08: Izrael vyměňuje s Hisbolálhem mrtvoly izraelských vojáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva za Samira Kuntara, čtyři další členy Hisboláhu a pozůstatky 199 libanonských Palestinců.

7.8.08: Amos Gilad, vysoký spolupracovník na izraelském ministerstvu obrany, cestuje do Káhiry. Hamás prohlašuje, že bude nadále vyjednávat, jen pokud Izrael přistoupí na jeho podmínky.

16.12.08: Městská rada Paříže uděluje francouzskému občanovi Giladu Šalitovi čestné občanství.

28.12.08: Izrael začíná Operaci „Lité olovo“, aby skoncoval s ostřelováním jihu Izraele z pásma Gazy.

11.1.09: Abu Marzouk: „Šalit by mohl být zraněný nebo možná ne. Ta záležitost nás už nezajímá.“

18.1.09: Noam Schalit se vyslovuje proti klidu zbraní v pásmu Gaza, pokud jeho syn není propuštěný na svobodu.

22.1.09: Izraelský ministr: „Solidní většina v izraelském kabinetu podporuje propuštění vrahů výměnou za Šalita.“

26.1.09: Podle zpráv je Izrael připravený propustit 1.000 teroristů za Šalitovo osvobození. Domluva s Hamásem o konečném počtu a dalším osudu vrahů je nemožná.

8.2.09: Amos Gilad jede do Káhiry.

14.3.09: Izraelský vrchní vyjednávač Ofer Dekel jede s šéfem izraelské tajné služby, Juvalem Diskinem, na jednání do Káhiry.

Achmed Džabari, vedoucí vojenského křídla Hamásu v pásmu Gaza, se vyskytuje nedaleko hotelu Izraelců v hlavním sídle egyptské tajné služby.

16.3.09: Dekel a Diskin se vracejí z Káhiry bez úspěchu. Hamás trvá na propuštění 450 vězňů.

17.3.09: Izraelský kabinet diskutuje o ztroskotání vyjednávání.

18.3.09: Olmert přiznává v proslovu na TV ztroskotání vyjednávání a vysvětluje, že Izrael nemůže propouštět teroristy, kteří jsou zodpovědní za vraždu více než 100 Izraelců.

Mluvčí Hamásu Osama al-Musaini: „Pokud bude Izrael dále váhat, Šalita stihne stejný osud jako Rona Arada“, který se od roku 1986 pohřešuje v Libanonu.

19.3.09: Zástupci Hamásu říkají: Jednání byla přerušena. Při jejich obnovení Hamás své požadavky zvýší.

21.3.09: Abu Marzouk: Hamás svoluje jednat o propuštění Šalita.

25.3.09: Zástupce Hamásu Ali Barakeh: Nepřímá vyjednávání byla obnovena.

28.3.09: Dekel pokračuje na neznámém místě v zahraničí ve vyjednávání.

30.4.09: Izraelský nový premiér Benjamin Netanjahu ke Dnu nezávislosti: „Každý voják ví, že vyčerpáme všecky možnosti, abychom dostali Šalita domů.“

1.6.09: Netanjahu jmenuje bývalého důstojníka Mosadu Chagaje Hadase jako hlavního vyjednávače ve věci Šalit.

4.6.09: Arabské noviny Al-Chayat: „Nepřímé rozhovory ohledně osvobození Šalita znovu započaly.“

14.6.09: Netanjahu zdůraznil ve svém programovém prohlášení na univerzitě Bar-Ilana v Haifě: „Je naší povinností, abychom Gilada Šalita přivedli domů.“

25.6.09: Pověsti, že Šalita „během příštích hodin“ převedou do Egypta, se krátce na to ukázaly neudržitelné.

Šalit je tři roky rukojmím Hamásu.

Mluvčí Hamásu al-Musaini hlásá: „Ta šílená válka v Gaze všecko zničila. Nevím, jestli je Šalit mrtvý nebo ještě živý.“

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložila Ludmila Hallerová

www.israelnetz.com



Babské rady: zaručené tipy, jak bojovat proti neustálým virózám
Babské rady: zaručené tipy, jak bojovat proti neustálým virózám

Nudle u nosu, opakované virózy, nachlazení, pokašlávání –? nikdy nekončící kolotoč, ze kterého začínáte být šílení? Posbírali jsme ty...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.