EU hrozí, že pokud ztroskotají jednání s Izraelem, přestane financovat úřad Palestinské autonomie. Hamás je po roztržce s Egyptem a jinými spojenci finančně na dně. Palestinci nemají v politickém ani ekonomickém smyslu žádné vyhlídky.

Kdyby zkrachovala jednání o mírové smlouvě mezi Izraelem a Palestinci, zruší Evropská unie svou finanční podporu poskytovanou úřadu Palestinské autonomie. Tak to podle zprávy izraelského rozhlasu na počátku prosince sdělil v Bruselu jeden "vysoce postavený úředník EU" skupině izraelských novinářů. EU poukazuje ročně do Ramalláhu téměř miliardu eur, které jdou na platy přebujelého úředního aparátu zmíněné instituce, avšak i na projekty "tvorby státního zřízení". Díky evropské vstřícnosti je tak dost peněz na korupci, která se v Ramalláhu nedá přehlédnout: vidíme zde luxusní auta, přepychové vily, drahé hotely s velkými bazény, nákladné a několikrát přestavované mauzoleum Jásira Arafata a také dům pro státní návštěvy v ceně osmdesáti milionů amerických dolarů, vybavený dokonce dvěma přistávacími plochami pro vrtulníky. Palestinská investiční společnost PECDAR jej staví z "vlastních prostředků".

Podle zpráv v médiích se EU v úřadu Autonomie zklamala. Například Sunday Times otiskly v říjnu interní zprávu, podle níž se z asi 3 miliard eur, jimiž EU přispěla v letech 2008-2012 , téměř 2,4 miliardy "ztratily". Přišli prý na to revizoři účtů. Plné znění zprávy EU dosud nezveřejnila a rovněž Palestinský úřad zatím nezareagoval. Další frustraci prý vyvolalo postavení USA při mírových jednáních s Izraelem, které je monopolní, ačkoli EU přispívá největší finanční částkou. V "Al-Monitoru" se uvádí, že Palestinci mají k Evropanům malou důvěru, a proto nenaléhají na aktivní účast EU v mírových jednáních. Dokonce i pokus komise EU získat si sympatie Palestinců bojkotem izraelského zboží z "ilegálních" osad, s nímž vyrukovala Catherine Ashtonová, ztroskotal podle "Al-Monitoru" na faktech. Asi pětadvacet tisíc Palestinců si totiž na živobytí vydělává právě v osadách a palestinští podnikatelé vesele obchodují s firmami izraelských osadníků, aniž by v tom viděli nějaký problém.

Podle odborníků nezemřel Jásir Arafat proto, že by ho někdo otrávil, nýbrž "přirozenou smrtí" v důsledku všeobecné infekce vyvolané "senilitou".

Arafatova vdova Suha prohlásila, že ji rozporné interpretace manželovy smrti "šokují". Opožděný pokus ocejchovat Izrael jako Arafatova "vraha", podle nějž ho měli Izraelci otrávit pomocí vysoce toxického polonia 210, vyznívá na základě zjištění jedné švýcarské laboratoře stále méně pravděpodobně.

V krajní tísni je v Pásmu Gazy také organizace Hamás. Moc uchvátila pučem v roce 2007, to ještě islamisty financoval Írán a Saúdská Arábie. Do Egypta vedly pašerácké tunely a to byl pro Hamás nejdůležitější zdroj příjmů. Pak se však Hamás se všemi svými spojenci rozkmotřil. Po svržení islamistické vlády prezidenta Mursího vypověděl Egypt Hamásu válku. Káhira mu zazlívá mimo jiné účast na bojích salafistů a jiných radikálních skupin proti egyptským vojenským silám na Sinajském poloostrově.

Mezitím Egypt systematicky zlikvidoval skoro všechny podloudnické tunely a přerušil tak jeden zdroj, který Pásmu Gazy zajišťoval dodávky potravin, spotřebního zboží, cigaret a benzinu. Hraniční přechod v Rafáhu, jediný, jímž se Palestinci dostávají za hranice, Egypťané každou chvíli uzavírají, neboť Izrael na přechodu do své země povoluje vjezd a výjezd "humanitárním případům". Zboží se do Pásma Gazy vozí nákladními auty přes hraniční přechod v Kerem Šalom, avšak pouze v omezeném množství, a také zde Hamás nemůže vybírat žádné dávky. Když Izraelci objevili tunel vybudovaný s použitím mnoha betonových¨výztuží a určený k pronikání teroristů pod hranicemi do Izraele za účelem atentátů či unášení vojáků, zarazil Izrael dodávky stavebního materiálu, což v Pásmu Gazy ochromilo veškerou výstavbu.

A pak přišly další rány. Vzhledem k tomu, že Egypt skoncoval s dodávkami laciné nafty pro dieselové motory, které denně činívaly asi milion litrů, musí nyní Hamás dovážet naftu z Izraele, ovšem za plnou cenu plus daně, které požaduje úřad Autonomie v Ramalláhu. To Hamás odmítá, a proto zastavil provoz jediné elektrárny v Pásmu Gazy, která zajišťuje asi deset procent spotřeby elektrické energie.

Vedlo to k tomu, že se proud vypíná až na osmnáct hodin denně. Ještě horší je, že přestaly fungovat pumpy a čističky. Ulicemi protéká stoka. Hamásovská propaganda běží na plné obrátky, protože splašky už dávno zamořily i spodní vodu. Je to však pravda jen napůl - vždyť Izrael i nadále svými ročními dodávkami sto pětadvaceti megawattů pokrývá v Pásmu Gazy dvaašedesát procent spotřeby elektrické energie. Tento proud podle sdělení izraelské vojenské správy hradí Ramalláh.

Skutečnou vinu na nefungování pump a čističek v Pásmu Gazy nese tedy svévolné rozhodnutí Hamásu. Elektřina totiž k dispozici je, třebaže ne v plném rozsahu.

Hamás musí být vážně v pořádné hospodářské bryndě, když pro nedostatek peněz zrušil dokonce i oslavy výročí založení své organizace 7. prosince 1987 a peněz původně určených na tuto akci se rozhodl použít ke "zmírnění utrpení obyvatelstva".

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz