V pondělí 4. září byli dva vysocí představitelé Izraele ve dvou částech světa. Prezident Isaac Herzog v Bratislavě a ministr zahraničí Eli Cohen v Manámě, hlavním městě Bahrajnu.

A oba slyšeli totéž. Herzog během setkání s prezidentkou Čaputovou, jak napsal server Sme.sk: „Pri vzťahoch Izraela a Palestíny podľa Čaputovej ostáva pre Slovensko ako základ tzv. dvojštátne riešenie.“

A v Manámě Cohen, který v bahrajnské metropoli otevíral novou budovy izraelské ambasády, neslyšel nic jiného. Dle Jerusalem Postu: „Bahrajn podtrhl důležitost dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu při ceremonii otevření prvního izraelského velvyslanectví ve svém hlavním městě…“

Dvoustátní řešení, které by v konečném důsledku znamenalo odchod všech Židů z části jejich pravlasti – Země izraelské, tedy z historických regionů Judea a Samaří – a opětovné rozdělení Jeruzaléma, přičemž pro Židy nejposvátnější část města by připadla Arabům, je naprosto nerealistická iluze. Není cestou k míru, ale k ještě větší eskalaci napětí. Jakmile by Arabové dostali celou Judeu a Samaří (Západní břeh), byli by z geografického hlediska o krok blíž ke svému cíli: získat pro sebe celé území historické Palestiny, což by znamenalo jedno jediné: likvidaci židovského Státu Izrael.

Že tuto hrozbu nevnímají Arabové, tomu se zase tolik divit nemusíme. Že ale o stejnou pošetilost usilují země svobodného světa, nejen Slovensko, ale i ČR, stejně tak jako další země EU a za oceánem USA a Kanada (výčet není úplný), to je vskutku na pováženou. Protože dvoustátní řešení není cestou k míru, ale k další velké válce. Jinými slovy, komu skutečně záleží na míru mezi Izraelem a palestinskými Araby, tedy na mírovém Blízkém východě, ten ve skrytu duše nemůže dvoustátní řešení podporovat (i když kvůli nejrůznějším ohledům se někteří politici tváří, že to jediné řešení je – politika totiž, údajně dle Bismarcka, je nejen umění možného, ale, podle mě, občas i velké pokrytectví a nechutná komedie).

I kdyby to znělo unisono ve všech metropolích světa (jistěže kromě Jeruzaléma), nikterak to nezmění prostou pravdu, že dvoustátní model není z podstaty věci způsob, jak mezi Izraelci a palestinskými Araby nastolit fungující mír. Kdyby tento model řešením byl, už dávno by v oblasti mír zavládl. Nezavládl, protože svět sází – řečeno obrazně – na nejslabší, nejvíce sešlou herku v koňském dostihu.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.