17.5.2024 | Svátek má Aneta


Diskuse k článku

BLÍZKÝ VÝCHOD: Stále stejná písnička - dvoustátní řešení

V pondělí 4. září byli dva vysocí představitelé Izraele ve dvou částech světa. Prezident Isaac Herzog v Bratislavě a ministr zahraničí Eli Cohen v Manámě, hlavním městě Bahrajnu.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
P. Gabriel 6.9.2023 14:42

Paleswtinci nejsou arabové. Jsou jiné etnikum. Pelištejci? Možná. Dokud se 80% Pelestinců drželo křesťanství a pracovitého poměru k životu, neměli v soužití s Židy problém. Po té, co jejich pohlaváři a posléze většina obecného palestinského lidu sedla na lep arabům a stali se jejich pohůnky na rozzbroje a lumpačiny všeho druhu, slízli to ve všech válkách, které arabové vůči Židům vyvolali, i s nimi. Návrat ke křesťanství, k pilné práci a následné mírové spolupráci se Židy ve společném státě, to je pro P\alestince nejlepší recept.

H. Lukešová 6.9.2023 14:58

Palestinci jsou Arabové nerozeznatelní od Syřanů, Libanonců, Saudů, Egypťanů. Dokládají to i četné výroky arabských vůdců...

Před Peelovou komisi v roce 1937 prohlásil vedoucí představitel Arabů Auni Bey Abdul-Hadi: „Nic takového jako Palestina neexistuje. Tento pojem vynalezli sionisté! V Bibli není žádná Palestina. Naše země byla po staletí částí Sýrie (Jerusalem Post, 2.11.1991)

V květnu 1947 řekl poslanec Nejvyšší arabské rady v OSN: „Palestina je syrskou provincií.“ O několik let později řekl Ahmed Shuqeiri, pozdější předseda OOP, před Radou bezpečnosti:„Každý ví, že Palestina nebyla nic jiného než jižní Sýrie.“

Člen výkonného výboru Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Zahír Músejn

v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw, v roce 1977 pravil

„Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního ‚palestinského národa‘. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu

i Jeruzalém Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem“.

A. Šír 6.9.2023 14:15

Přesně tak. Ti, kdo mluví o dvoustátním řešení, tak zcela ignorují prostou skutečnost, že Arabové nikdy o svůj stát na území Palestiny absolutně nestáli, což prokázali opakovaně. Poprvé v roce 1948, kdy podle plánu na území Palestiny měly vzniknout dva státy - židovský a arabský. Židé svůj stát vyhlásili, přesně v hranicích vymezených OSN, Arabové nikoliv, místo toho se vrhli na Izrael s cílem ho zničit.

L. Stejskal 6.9.2023 8:54

POZNÁMKA AUTORA---Člověk než se po ránu zaktivuje, už za něj odpoví jiní (což je samozřejmě dobře). Pánům Jemelíkovi a Žaloudkovi tak kvalifikovaně problematiku ozřejmili R. Chvátal a H. Lukešová. Já se mohu jen připojit: ideální řešení sporu mezi Izraelem a palestinskými Araby neexistuje; jediný způsob, jak dojít k míru, a píšu o tom opakovaně, je kompromis, který ovšem vyžaduje dobrou vůli, nikoli maximalistické požadavky (zde především z arabské strany - nárok na celý tzv. Západní břeh, tj. Judeu a Samaří, a celý východní Jeruzalém). Izrael dobrou vůli a úsudek moudrého partnera projevil už tím, že Judeu a Samaří neanektoval a vytvořil tak prostor pro jednání a kompromis. (Východní části Jeruzaléma se Izraelci z bezpočtu dobrých důvodů nevzdají nikdy, na něco takového mohou Arabové zapomenout.)

H. Lukešová 6.9.2023 8:10

Musíme pamatovat, že žádné diplomatické řešení neexistuje. Izrael by měl zaujmout v diplomacii trojí NE, a z toho nikdy neustoupit: NE dvou-státnímu řešení, NE binacionálnímu státu, NE jadernému Íránu.

L. Žaloudek 6.9.2023 7:29

Bohužel jsem také netušil, že dvojstátní řešení je pro Izrael nepřijatelné. Takže jsem na tom jako pan Jemelík.

Z. Jemelík 6.9.2023 1:24

Rád bych věděl, co autor považuje za ideální způsob řešení vztahu Izraelců a Arabů, když se mu koncepce OSN (právem)dvou států nelíbí.

R. Chvátal 6.9.2023 2:06

Ta oblast, kde jsou Judské hory, kdyby přišla pod vládu Palestinců, by celá následující oblasti pod ní, byla z vojenského hlediska nebránitelná, kdyby Palestinci jako nezávislý stát pozvali např.íránské republik.gardy.

Stačí se podívat na topografickou mapu. Ne nadarmo se o ní říká jako o osvětimské linii.

Navíc i kdyby nakrásně příští prezident PA opravdu chtěl mír, stačí aby ve volbách zvítězil Hamás/Islámský džihád a máme tu(z hlediska Izraele) šílený problém, kdy u hranic oblasti s největší populací by stačili minometné granáty na to, aby okolo půl milionu lidí bylo na dostřel a to ještě bez raket.

Aby tomu má země zabránila tomuto scénáři, museli bychom znovuobsadit Judsko - Samaří a byli bychom z vojenského hlediska ve stejné situaci jako teď jen s větším počtem mrtvých vojáků a zcela zbytečně.

Gaza nám ukázala scénář.

H. Lukešová 6.9.2023 8:16

Izrael by měl uplatnit suverenitu nad židovskými komunitami Judeje a Samaří a na údolí Jordánu.

On by jeden model dvou-státního řešení byl. Část Judeje a Samaří s židovskými komunitami by připadla Izraeli, druhá část s početným palestinským arabským obyvatelstvem a Gazou by se spojila s Jordánskem a vzniklo by Jordánské hašemitské království Palestina. Stejně je 70% Jordánců palestinského původu. Jordánsko je Palestina.

Rozhodně nemůže a nesmí vzniknout druhý Palestinský stát na území židovské historické vlasti Judska a Samaří, který by se stal brutální destabilizující entitou na Blízkém východě, ne jen Židé v Judeji a Samaří, ale i v samotném Izraeli by byli v životním ohrožení ze strany palestinských teroristů.

L. Stejskal 6.9.2023 9:08

PRO H. LUKEŠOVOU---Ano, Vámi navrhované řešení, v principu návrat k tomu, což už tu jednou do jisté míry bylo (Arabové v Judeji a Samaří spojili svůj osud se Zajordánskem, čímž vzniklo Jordánsko), je jednou z možností. Problémem by ovšem mohl být nesouhlas Ammánu s tímto modelem a jeho sveřepé lpění na nefunkčním dvoustátním modelu. Jiný slovy: celá ta situace vyžaduje jiný (nový) způsob myšlení; určitý náznak takového přístupu byl patrný před časem v Trumpově mírovém plánu, který ale nevyšel. Jistěže modelů se nabízí víc, ale netřeba se jimi za dané situace zabývat, pakliže jeden ze dvou sloupů míru mezi Izraelci a palestinskými Araby se zbortil - palestinští Arabové nesplnili slib o úplném vzdáni se terorismu. Za takové situace je přemítání o míru tak trochu dělením kůže medvěda stále ještě volně běhajícího po lese. A pakliže palestinští Arabové mají teror ve svých "politických genech", zůstane současná situace natrvalo zabetonovaná.

H. Lukešová 6.9.2023 9:57

Jistěže máte pravdu. Dokud budou palestinští Arabové více nenávidět Izrael než milovat své děti, mír mezi oběma stranami nikdy nezavládne. Vůbec nikdy. To už věděla Golda Meirová a měla pravdu.