Stejně jako ostatní státy světa neprožil Izrael kvůli epidemii koronaviru dobrý rok. Když v březnu vypukla, měl jen prozatímní kabinet a za sebou třetí předčasné volby během necelého roku.

Druhá nejsilnější strana Modrobílá bývalého náčelníka hlavního štábu Bennyho Gance se nakonec kvůli pandemii uvolila vstoupit do vlády s Likudem Benjamina Netanjahua. Oba straničtí předsedové se dohodli na rotačním premiérství a první nastoupil Netanjahu.

Kvůli sílící nákaze kabinet v březnu zastavil hospodářský život, zavřel kina, divadla, restaurace, nákupní střediska i letiště a zakázal vstup všem cizincům. Z důvodu omezení shromažďování museli i noví členové parlamentu skládat přísahu po trojicích. Izrael zvládl první vlnu epidemie výborně, ale pak uvolnil restrikce příliš rychle a infekce se začala znovu šířit.

S druhou hibernací ekonomiky vláda dlouho váhala; nařídila ji až v polovině září, kdy už byla druhá vlna epidemie v plném proudu. Uzavírka trvala celý měsíc, a třebaže potom kabinet uvolňoval zákazy velmi pomalu, začal počet nově nakažených znovu růst. Koncem prosince už ale Izrael začal očkovat.

Koronavirová krize zvýšila nezaměstnanost na 8 procent, nejméně 50 tisíc nových domácností se ocitlo pod hranicí chudoby a ekonomika se v prvních devíti měsících roku propadla o skoro tři procenta oproti stejnému období vloni. Podnikatelé jsou zoufalí, ale podle izraelského Centrálního statistického úřadu je dopad epidemie mírnější než ve většině vyspělých zemí.

Řádná vláda vznikla až v květnu těsně před zahájením soudního procesu Netanjahua, který je obviněn ve třech kauzách z korupce, zneužití důvěry a podvodu. Zatím proces příliš nepokročil – Netanjahu stanul před soudem jen jednou a díky právním kličkám jeho obhájců bude další stání až v únoru. Netanjahuova pověst však značně utrpěla; nedůvěřuje mu přes 60 procent Izraelců. Už půl roku proti němu každou sobotu protestují tisíce lidí a požadují jeho demisi.

Může se ale chlubit úspěchy v zahraniční politice. Díky Donaldu Trumpovi Izrael v roce 2020 uzavřel převratné dohody o normalizaci vztahů se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem a Marokem a stejnou mu přislíbil i Súdán.

Izrael také úspěšně bojoval proti íránskému jadernému programu a vojenské přítomnosti Íránu v Sýrii. Teherán začal porušovat mezinárodní dohodu o omezení jaderného programu a podle odhadů mu zbývá sotva rok k výrobě atomové zbraně. Izraeli je připisována řada incidentů, které v létě poškodily íránské jaderné továrny a vojenské objekty.

Jeho armáda také vystupňovala bombardování íránských základen a pozic v Sýrii a údajně zpomalila dodávky vyspělých zbraní spojencům Teheránu, především libanonskému Hizballáhu, a přiměla Írán, aby své syrské základny odsunul od izraelských hranic. Dalším úspěchem byl listopadový atentát na strůjce íránského jaderného projektu Mohsena Fachrízádeha, který je také přičítán Izraeli.

V létě proběhlo další kolo ozbrojených střetů s palestinským Hamásem v Pásmu Gazy, který na Izrael opět odpaloval rakety a ohrožoval ho zápalnými balony. V září obě strany uzavřely neoficiální příměří; Hamás s ním souhlasil zejména proto, že se potýká se sílící epidemií koronaviru.

Izrael hořce lituje porážky Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Byl to pro něj nejvstřícnější americký prezident v dějinách a hodně pro něj udělal – od uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele a Golanských výšin za izraelské území a přemístění americké ambasády do Jeruzaléma přes lednovou likvidaci jednoho z nejnebezpečnějších izraelských nepřátel, velitele Íránských revolučních gard Kásema Solejmáního, až po dojednání mírových dohod s arabskými státy.

Trumpova vláda také zmařila Netanjahuův záměr anektovat část Západního břehu, který vyvolal celosvětovou hysterii.

Trump v lednu zveřejnil návrh mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu, ale z toho Izrael příliš nejásal a Palestinci ho rovnou odmítli. Teď už z něj ale nic nebude, protože nový americký prezident Joe Biden chce být k Palestincům vstřícnější než jeho předchůdce.

Izrael vzhlíží k Bidenovi s obavami, protože ví, že tak přátelského amerického prezidenta jako Trump už nikdy mít nebude. Palestinská samospráva se na něj naopak těší. Vinou vlastních neuvážených rozhodnutí stála celý rok na pokraji finančního krachu, bojkotovala Trumpovu vládu a byla rozhádaná s arabskými státy kvůli normalizačním dohodám s Izraelem. I s ním přerušila kontakty a bezpečnostní spolupráci, když Netanjahu zvažoval anexi, a mimo jiné tak připravila Palestince o izraelskou lékařskou péči.

Své kroky začala napravovat až po Bidenově zvolení a teď se těší na spolupráci s jeho vládou a zejména na obnovu americké finanční pomoci, kterou jí zrušil Trump.

Pro Izrael nový rok nezačíná dobře. Neustálé neshody ve vládní koalici skončily v prosinci rozpuštěním parlamentu, a Izraelci tak půjdou v březnu ke čtvrtým předčasným volbám v posledních dvou letech.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu