Neutralita, ale ochrana vlastních zájmů

Do syrské občanské války se zapojuje stále víc zahraničních hráčů a kromě Ruska, Íránu, libanonského hnutí Hizballáh na straně prezidenta Asada a západních spojenců pod vedením Spojených států podporujících umírněné povstalce chce proti terorismu bojovat i nová islámská koalice arabských, asijských a afrických zemí, i když není jasné, do jaké míry se bude angažovat právě v Sýrii. V syrském vzdušném prostoru je rušno. Přispívá k tomu také Izrael, který stále častěji podniká nálety na cíle ohrožující jeho bezpečnost. Jsou jimi především sklady a dodávky vyspělých a strategických zbraní určených pro Hizballáh. Vzdušné údery mají rovněž zabránit ostřelování izraelského území a zajistit, aby v blízkosti hranic nevznikla nepřátelská základna nebo stanoviště.

Na jednu takovou chystanou základnu vypálila izraelská armáda raketu letos v lednu a zabila dvanáct vysokých velitelů Íránu a Hizballáhu. Terčem byla i řada konvojů s íránskými střelami Fateh-110 nebo ruskými raketami Jachont pro Hizballáh a spekulovalo se také o úderu na ruský protiletecký systém S-300. Izrael bombardoval i konvoje v Libanonu a loni v září sestřelil syrský válečný letoun, který narušil izraelský vzdušný prostor. Izraelské stíhačky udeřily i na předměstí Damašku. Syrský režim a dokonce i Írán izraelská pravidla zatím respektují a nikdy neprovedly žádnou odvetu – na rozdíl od Izraele, který důsledně trestá každou záměrně odpálenou i zbloudilou raketu, jež dopadne na jeho území.

Izrael je jediný, kdo v Sýrii přímo bojuje proti Íránu a Hizballáhu a koho tato šíitská hrozba znepokojuje víc než Islámský stát. Nepatří ani k horlivým zastáncům sesazení Bašára Asada, třebaže tvrdí, že je v konfliktu neutrální a neupřednostňuje žádnou stranu. Nezapomíná však, že za vlády Asadovy rodiny patřila společná hranice k nejklidnějším.

Izraelský kabinet se dlouho odmítal k útokům vyjadřovat, ale začátkem prosince premiér Binjamin Netanjahu poprvé přiznal, že Izrael v Sýrii „občas zasáhne, aby zabránil převozu smrtících zbraní do Libanonu, a bude dál zajišťovat, aby v Sýrii nevznikla další protiizraelská fronta“. Dbá také na to, aby se Hizballáhu nedostaly do rukou chemické zbraně. Stoprocentně úspěšný ale není – podle armádních odhadů Hizballáh v současnosti disponuje až 150 000 raket, zatímco ještě v květnu jich měl „jen“ 100 000.

Izrael v náletech pokračuje i po vstupu Ruska na syrské bojiště. V posledních týdnech je dokonce stupňuje, přestože Moskva v Sýrii údajně nainstalovala svůj vyspělý protiletecký systém S-400, který dokáže zasáhnout letadlo na vzdálenost 400 kilometrů. Po sestřelení ruské stíhačky Tureckem také armáda přiznala, že ruské letouny narušují i izraelský vzdušný prostor, ale velení to neřeší.

Izrael má s Putinovým Ruskem dobré vztahy a byl první zemí, kterou ruský prezident navštívil po svém znovuzvolení v roce 2012. Kreml teď navíc chce, aby izraelské zboží nahradilo turecké, jehož dovoz Putin po sestřelení ruské stíhačky zakázal, a Izrael k tomu vyjádřil ochotu. Láká také ruské turisty, kteří už nemají jezdit do Turecka a Egypta, a od loňska je Rusko jeho hlavním dodavatelem ropy. Základy dobrých vztahů však vznikly už po rozpadu Sovětského svazu, kdy se odtamtud do Izraele přistěhoval přes milion Židů. Ruština je dnes v Izraeli po hebrejštině a arabštině třetím nejpoužívanějším jazykem.

Jeruzalém tvrdí, že s Moskvou své útoky v Sýrii koordinuje. Netanjahu navštívil v září Putina, nastínil mu izraelské zájmy a Putin mu dal údajně k zásahům proti dodávkám zbraní pro Hizballáh volnou ruku. Zpravodajské zdroje však naznačují, že koordinace z ruské strany příliš dobře nefunguje. Rusko je navíc spojencem úhlavního izraelského nepřítele, Íránu, který Hizballáh vytvořil, financuje a vyzbrojuje. Nejen vláda, ale i obyčejní Izraelci však Putinovi nepochopitelně věří a jsou přesvědčeni, že je jejich spojencem. Putin ale už mnohokrát dokázal, že sleduje výhradně své zájmy a sliby pro něj nic neznamenají, a Izraelci tak zřejmě dřív nebo později zažijí nepříjemné překvapení.

Kromě zajišťování bezpečnosti země se Izrael v Sýrii rovněž soustřeďuje na čistě humanitární činnost. Před dvěma a půl lety zřídil u hranic vojenskou polní nemocnici, kde ošetřuje raněné a nemocné syrské civilisty i bojovníky, a když je to nutné, posílá je na operace a odbornou léčbu do nitra země. Nejvíc jich léčí nemocnice Ziv v nedalekém Safedu, ale jsou i další. Celkem pomohly zhruba dvěma tisícům Syřanů. Převážnou většinu pacientů tvoří muži, ale skoro pětinu také děti – a některé se zde i rodí. Nemnoho syrských lékařů, kteří v Sýrii zbyli, o izraelské činnosti vědí a někdy k hranicím posílají pacienty, kterým nedokážou pomoci sami, s lístkem s diagnózou připíchnutým na šatech. Izraelští lékaři se neptají, zda pacient bojuje za prozápadní povstalce nebo islamistické teroristy, a tak byl mezi ošetřenými údajně i vysoký velitel Fronty al-Nusra napojené na al-Káidu. Izrael však nepřijímá syrské uprchlíky a všechny vyléčené pacienty posílá zpátky do Sýrie – se zprávou v arabštině a léky v krabičkách bez nápisů, aby nikdo nevěděl, kde byli ošetřeni.