Představovat jistě netřeba. Saíb Irikát je vysoký představitel Palestinskoarabské autonomie. Známý je především svým postem vyjednavače s izraelskou stranou. Před několika dny byl v Palestinské TV dotázán na rozdíl mezi izraelským premiérem Netanjahuem a šéfem teroristické organizace Islámský stát Al Baghdádím.

Na první poslech hloupá otázka. Něco jako srovnávat Churchilla s Hitlerem. Nikoli pro Irikáta. Mezi Netanjahuem, prvním mužem protistrany a demokraticky zvoleným politikem, a šéfteroristou Al Bahgdádím nespatřuje rozdíl. Argumentuje stejně demagogicky, jako kdyby nějaký pomatený propagandista tvrdil, že Hitler i Churchill nechali bombardovat města protivníka, kde byly i civilní oběti, a proto je mezi ně možné položit rovnítko.

Irikát pouze použil regionální ilustraci. Jaký je rozdíl, pravil, mezi vrahem, který polije benzinem člověka a nechá ho zaživa uhořet, a teroristickým vrahem, který podřezává hrdla zahraničním novinářům? Podle něj žádný – a proto Netanjahu a Al Bagdádí jedno jsou.

A aby svoji logiku dovedl k dokonalosti, dodal: Al Baghdádí se prohlásil za vůdce Islámského státu a Netanjahu tvrdí, že je lídrem židovského státu.

Příklad s upáleným arabským chlapcem je z loňského července. Tři židovští mladíci provedli tuto děsivou vraždu v Jeruzalémě jako odplatu za předchozí smrt tří mladých židovských Izraelců zavražděných Araby. Tady se ovšem Irikát dopouští vědomé a nechutné demagogie, když vytváří dojem, že izraelský premiér byl s upálením arabského teenagera srozuměn, ba co horšího: že jde o oficiální politiku izraelského vedení. Je to lež jak babylonská věž. Netanjahu záhy po tragické události označil čin tří Izraelců za odporný a slíbil rychlé vyšetření, dopadení a potrestání viníků. Víc udělat nemohl, neboť v právním státě je vše ostatní v rukou policie a spravedlnosti.

Bylo by nošením sov do Atén připomínat, že vražedné akce Islámského státu, zejména pokud jde o podřezávání hrdel zajatým cizincům, se děje se souhlasem Al Baghdádího, neboť je to přirozená součást politiky Islámského státu.

Už z tohoto podhledu klást rovnítko mezi Netanjahua a Al Bahdádího je s prominutím zhovadilost.

Pikantní na tom všem je, že zatímco Izrael své vrahy stíhá, soudí a vynáší nad nimi spravedlivé tresty, politická reprezentace, kterou zastupuje také Saíb Irikát si počíná docela jinak. Když už si tlakem vymůže (a někdy i terorem v podobě braní rukojmích) propuštění vrahů izraelských občanů z izraelských věznic, po návratu je oslavuje jako hrdiny. A během výkonu trestu jim ukládá na konta tučné odměny.

Pak se ovšem nabízí otázka, jestli není pan Irikát poněkud pomýlen. Nepatří rovnítko spíše mezi šéfa autonomie Abbáse a šéfa Islámského státu Al Baghdádího, když už chce mermomocí srovnávat? Nejen kvůli výše zmíněnému, ale také proto, že Abbásův Fatah je součástí koaliční vlády, jejímž druhým partnerem je mezinárodně uznaná teroristická organizace Hamas.

Jak už jsem napsal nesčíslněkrát: reprezentace Palestinské autonomie, toť pro Izrael partner k pohledání.

Stejskal.estranky.cz