Když prezident vypadá jako někdo, kdo si nevidí do úst

Pokud budu hovořit před Valným shromážděním OSN a oznamovat něco, co má charakter slibu, pak bych měl mít zajištěno, že to, co slibuji, je také řádně předjednáno a bude to tedy platit. Alespoň déle než jeden den.

Frakce v Palestinskoarabské autonomi, jmenovitě dvě hlavní, Fatah a teroristická organizace Hamas, spolu v minulých dnech intenzivně jednaly, ať už osobně, telefonicky nebo prostřednictvím videokonference. A také vydaly prohlášení. Dělo se tak v Libanonu, Turecku, Kataru, Ramalláhu.

Téma: Národní usmíření (kolikáté už?) na základě politického partnerství.

Jak vznešeně ta slova zní.

Jeden z klíčových výstupů těchto ujednání pak zapracoval prezident Palestinskoarabské autonomie Mahmúd Abbás do svého projevu ve Valném shromáždění OSN (25. září – opět prostřednictvím videopřenosu z Ramalláhu). V něm řekl:

Tady se navzdory všem překážkám, které příliš dobře znáte, připravujeme na uspořádání parlamentních voleb, po nichž budou následovat prezidentské volby, a to za účasti všech frakcí a politických stran.

To bylo, zopakujme, v pátek pětadvacátého. Jeho slova můžeme chápat jako jasný slib daný mezinárodnímu společenství. Volby v Autonomii zajímají především demokratický svět a všechny demokraty, neboť

- předchozí parlamentní volby na území Palestinskoarabské autonomie se konaly v lednu 2006 (máme září 2020);

- předchozí prezidentské volby na území Palestinskoarabské autonomie se konaly v lednu 2005 (máme září 2020);

Pokud by někdo chtěl znát obsah pojmu „demokratický deficit“ v praxi, tady má učebnicový příklad.

Radost demokratů byla ovšem předčasná.

Den poté, v sobotu 26. září, jedna ze stran údajné dohody, teroristická organizace Hamas vládnoucí v Pásmu Gazy, vše popřela. Toto je titulek na webu listu The Jerusalem Post:

„Hamas popírá dohodu s Fatahem o volbách“

V článku se píše, že vysoký představitel Hamasu Hussam Badran v sobotu (26. 9.) uvedl, že „prohlášení šířená o potvrzených dohodách a harmonogramech (týkajících se voleb – LS) jsou nesprávná“. Badran zdůraznil, že Hamas usiluje o „komplexní národní dohodu o všech otázkách“, nejen o volbách. Přičemž „dialog s Fatahem nenahrazuje komplexní národní dialog, ale je spíše jeho přípravou.“

Tak jak to tedy je?

Klasické konstatovaní na závěr. Jak se může Izrael dohodnout s Palestinskoarabskou autonomií o mírovém narovnání, když představitelé palestinských Arabů nejsou s to dohodnout se sami mezi sebou ani o tak klíčové záležitosti, jakou jsou volby.

Lidově řečeno, Mahmúd Abbás vypadá před celým světem jako politik, který si nevidí do úst. Bere ho ale vůbec někdo ještě vážně?

Převzato z blogu autora s jeho svolením.