25.11.2020 | Svátek má Kateřina


AUSTRÁLIE: Dopis do České Třebové

30.10.2020

aneb Jak si covidujeme (nejen) v Queenslandu

Ahoj Vojtěško, 

tak jsem se na tvoje přání rozepsala, jak to vypadá v Austrálii s tím virem covidem. Ale sepisuju to spíš proto, abychom se všichni přestali litovat a myslet si, že je někde líp, protože stojíme všichni po krk ve stejných fekáliích.

Austrálie - mapa

Trochu info pro orientaci - Austrálie je federální svaz sestávající z šesti států a několika teritorií. Státy a teritoria mají určité pravomoci, něco se zase řídí federálně atd. Ale hranice, ty dosud fungovaly asi tak, jako kdyby byly hranice mezi Čechama a Moravou. Prostě nijak. Naposledy bylo na hranicích nějaké omezení před sto lety v době španělské chřipky, kterou sem přivezli vojáci z první světové. Od té doby se hranice poznaly jen někde, když si státy omezily dovoz ovoce kvůli přenosu škůdců.

Nevím, jestli může mít vliv na covidí čísla, že my jsme severní stát - tedy máme teplo, i když právě skončila zima. Victorie měla v zimě zimu zimáckou, neb to mají kousek do Antarktidy.

Na vlastní pokožku toho vím nejvíc o našem státě, takže začnu s covidováním u nás - QUEENSLAND:
Počet obyvatel asi 5 miliónů
Počet nakažených 1 164
Počet mrtvých 6

- První, co naše vláda v březnu udělala, že zavřela hranice. Federální vláda zavřela hranice okolo Austrálie a vláda Queenslandu zavřela hranice do sousedních států. Nejdříve jen tak zlehka, ale lidé je objížděli a jinak obcházeli, takže přijela armáda, postavila betonové zátarasy a šlus. A to myslím i někde na silnici v příhraniční díře po granátu. My máme k hranicím do Nového Jižního Walesu jen 50 km, takže jsme se tam jeli podívat. David ten úkaz několikrát nevěřícně objížděl, protože v životě nic takového neviděl. Já ano. Vypadalo to jako Berlínská zeď, pouze vojáci byli navlečení v jiných uniformách. A neměli psy. Takže třeba táta, jehož bývalá manželka žije s dětmi v sousedním státě, je už půl roku neviděl. Myslím děti, vidět bývalku asi oželí. Jsou výjimky, něco jako „malý pohraniční styk“ pro lidi, kteří v sousedním státě pracují, ale na to musí mít speciální povolení a to se na hranicích kontroluje stejně pečlivě jako blahé paměti výjezdní doložka a devizový příslib. Zkrátka žádné courání z České Třebové do Moravské.

Zákaz z Austrálie a do Austrálie je lehké dodržovat, protože nic nelítá a na přeplavání Pacifiku se necítím. Když někdo opravdu z nějakého supernutného důvodu musí odletět, nejprve zažádá vládu o propustku, pak si koupí předraženou letenku, nechá udělat test a s čerstvým negativním testem může někdy odletět. Po návratu ovšem hupky dupky pod dozorem armády do karanténního hotelu za svoje prachy. Tam může dva týdny meditovat, jak ho to Chorvatsko nebo Kréta přišly draho.

Jasně že zavřené hranice byl boj - psychický, politický, ekonomický. Tento a příští týden jsou v našem státě volby. A volíme mezi současnou vládou, která vydržela všechen nápor a hranice neotevřela, a mezi opozicí, která celou dobu vykydávala, kolik miliónů ztrácíme, jak lidi nemohli do nejbližší nemocnice, protože je v jiném státě, a podobné storky. Nemůžu ti napsat, koho jsem volila, protože bych ztratila kamarády z Victorie (viz dále)

- Karanténa - v březnu se vraceli ze světa obyvatelé našeho státu a vláda jim platila karanténu v určeném hotelu. Potom už vláda uznala, že se každý mohl vrátit, a od té doby karanténa funguje za vlastní peníze. Takže třeba z letiště tě vojáci okamžitě odvezou do vládou určeného hotelu, tam tě zavřou na dva týdny v pokoji a bude tě to stát 3 000 dolarů. Ale i s jídlem:-) Kamarád se teď vrátil, v březnu musel letět domů rozloučit se s umírající maminkou. Po návratu byl v karanténě v hotelu, z kterého skoro viděl na svůj dům. Když si chtěl zakouřit, zavolal ochrance a ta ho milostivě vzala ven a s patřičným odstupem hlídala, aby se po cígu hned vrátil. A jídlo prý bylo lepší i v tom letadle než v hotelu.

- Omezení pohybu - v největším lockdownu jsme se mohli pohybovat jen v rámci svého poštovního směrovacího čísla, takže ve své čtvrti. Vypadalo to asi tak, jako že z České Třebové Parníka by člověk nepronikl na Nové náměstí. A jasně, všude police, kontrola bydliště v občance a jinak pokuta. Navíc se mohlo ven jen v nutných případech. Pohyb byl uznán jako nutný, ale ne už odpočinek na lavičce, na prdeli můžeme sedět doma. Takže se člověk venku mohl sotva zastavit. Jo, to jsem si svého lenošného manžela vychutnávala a proháněla mu brka.

- Sdružování - když bylo nejhůř, mohl přijít na návštěvu jeden člověk. Takže když chtěla třeba babička bez řidičáku navštívit vnoučata, dědeček ji tam odvezl, ale musel počkat v autě. Tohle naštěstí netrvalo dlouho, protože to byla opravdu blbost. Tak mohli na pokec dva lidi. Potom pět, za pár měsíců i deset....

Kdo mohl pojmenovat virus po mexickém pivu, je mně záhadou

Kdo mohl pojmenovat virus po mexickém pivu, je mně záhadou

Naštěstí u nás nebyly nikdy povinné roušky, hustota obyvatel tady není tak velká jako v ČR, ale lidi je třeba do obchodu nosili dobrovolně. Ještě pořád kamkoliv si přijdeme sednout, na kafe, do knihovny a podobně, všude vyplňujeme svoje údaje. A pravdivě. V případě výskytu viru vědí, kdo se kde flákal a co chytil. S Davidem jsme se poslední týdny odvážili cestovat kousek dál od domu, a i když jsme spali ve svém přívěsu, pokud jsme chtěli do karavan parku, museli jsme vyplnit, kde jsme byli posledních 14 dní. A ne nějaké výmysly. Jedna recepční, které jsme soukromě říkali Hitler, protože měla kníra a štěkala na nás rozkazy tak, že se mně chtělo hajlovat, tak ta dokonce volala na adresu, kde jsme byli předtím, jestli nekecám.

Něco ze státu VICTORIA, protože ten na tom byl nejhůř. Vše vím jen ze zpráv a od kamarádů, takže bez záruky.
Počet obyvatel skoro 7 miliónů
Počet nakažených 20 321
Počet mrtvých 817

Tam platilo vše, co u nás. Když byl někdo positivní, měl sedět doma na zadku. Ale policie chodila na kontroly a zjistila, že na to lidi pečou, 80 % jich doma nezastihla. Tož přišly natvrdo omezené vycházky. Mezitím jim tam čísla stoupala, grafy vypadaly jako schody do nebe, teda spíš do pekla, a začalo se přiostřovat. Až to skončilo tak, že bylo v hlavním městě vyhlášeno totální stanné právo: všichni doma, ven jenom na hodinu nebo dvě (podle oblasti), a to do vzdálenosti 5 km od bydliště, nedodržení pokuta 5000 dolarů. Nemysli, že to nejde kontrolovat - okruh 5 km od baráku určí Google map, a čas si pěkně vyplníš do formuláře, ještě než vytáhneš paty z domu. A mezi jedenáctou večer a pátou ráno nikdo nikam, všichni doma za pecí.

Kamarád má partnerku, ale každý bydlí ve svém domě, ty jsou ovšem dál než povoleno, takže on má pro návštěvy u ní speciální potvrzení, že jsou partneři, kteří nežijí společně. Dcera ho může navštívit, ale musí si dát do auta nákup a tvrdit, že veze zásoby starému otci, vnučka, zeťák atd. už na návštěvu nesmí. Další kamarád jezdí hodinu s autem kolem domovního bloku. Prý něco kvůli baterii, ale já myslím, že chce mít chvíli klid od manželky. Další kamarádka chodí hodinu v přilehlém parku kolem dokola, už ví, kolik potřebuje kroků na jeden okruh, a zná nejen každý strom a keř, ale má snad i spočítaná stébla trávy. Jako většina i ona pracuje z domu, takže živého člověka vidí jen občas, a to na povolenou vzdálenost.

Otevřené byly jenom potraviny a lékárny/drogerie. Vše ostatní zavřeno. Roušky, kromě malých dětí. byly a jsou ve Victorii povinné všude a vždycky - pokuta 200 dolarů. Kdyby sis ty pokuty chtěla přepočítat na kačky, tak je vynásob sedmnácti.

Teprve nyní, po téměř čtyřech měsících, se situace zlepšuje a od včera můžu na 25 km, ale stále jen v nutných případech. Kamarádka se těší, že se konečně setká s dětma a vnoučaty. Bohužel bydlí 30 km daleko, takže se musí setkat někde na půl cesty.

Rozestupy 2
Rozestupy 1

Rozestupy

Rozestupy tady ani nerozebírám, ty jsou všude v Austrálii - viz obrázek, na vzdálenost dospělého klokana. I s ocasem! Mezi krajanama vzpomínáme na spartakiády a voláme: „Na značky!“ Všude je vyznačené, kde a jak daleko se může člověk vyskytovat vedle dalšího člobrdy. Poprvé po padesáti letech nebyl náš potlach československých trampů. To jsem nesla hodně těžce, znáš mě - oheň a kamarádi.

Vláda se snaží pomáhat pracujícím bez práce a podnikatelům bez podniků, ale je to jako záplatovat záplatovaný kabát a jen čekat, kdy se rozpadne a my zůstaneme s holou řití.

Neboj Vojti, i tady je někdy chaos. Hned po vypuknutí akce „Na černých záleží“ se tady toho chytli organizátoři všelijakých demonstrací a protestů. Ale je pravda, že dva tisíce tam asi nikde nebyly. To nás Češi trumfli. A taky jsou Češi opět lepší a nejlepší ve vtipech. České vtipkování na virus je nepřekonatelné. Tady se mně líbil jen jeden, který by se dal přeložit asi tak:

Dva psi. Jeden se ptá: „Proč všichni lidi nosí náhubek?“
Druhý odpovídá: „Protože se nenaučili povel Sedni a zůstaň.“

Taky padaly hlavy, když nachytali papaláše na chalupě v nedovolené vzdálenosti nebo na večírku s nedovoleným počtem lidí. To je prostě globální lidská blbost.

Někdo všemu extrémně věří a dezinfikuje i svýho kocoura, někdo viru extrémně nevěří. No a my uprostřed... prostě dodržujeme nařízení, v skrytu duše doufáme, že jsou „smysluplná“, a těšíme se, až budeme dělit letopočet na „před virem“ a „po viru“. A budeme se snažit zapomenout ta strašidelná slova jako promoření a smrtnost.

Z jiného konce světa - moje čtrnáctiletá neteř v USA už od března nebyla ve škole, neviděla spolužáky, kamarády... život běží jen online.

Můj milovaný manžel - rodilý Australan a český vlastenec:-)

Můj milovaný manžel - rodilý Australan a český vlastenec:-)

Vojti, promiň, že jsem se tak rozepsala, ale můžeš si za to sama, ptala ses. Dávej na sebe pozor, moc na vás všechny myslím a držím vám pěstě, palce, malíky, prostředníky... zkrátka všechno.

Mějte se a smějte se a mejte se.

S láskou zdraví zatím negativní, ale stále positivní kamarádka

Marta Pelda Pelikánová


VIDEORECENZE: Vyzkoušeli jsme elektronickou kuchyňku Smoby
VIDEORECENZE: Vyzkoušeli jsme elektronickou kuchyňku Smoby

Elektronická kuchyňka Smoby Tech Edition je splněným snem každé malé hospodyňky a malého šéfkuchaře. Děti se s ní zabaví... a dospělí vlastně také.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.