Takovým doporučením rozhodně jsou i postiženy státy Střední Ameriky. Nejposlednější statistiky například nedoporučují Honduras - končinu v této době té na světě patrně nejvražednější.

Rovněž se vyhýbat tamějšímu takzvanému Severnímu Trojúhelníku: To jsou již zmíněný Honduras a hned vedlejší Guatemala a Salvador. Již před mnoha lety (tehdy rok šedesátý, s pošetilým vábením rozjet se tamějším směrem až dolů v Panamskému kanálu) jsme si to s manželkou na poslední chvíli rozmluvili a dali přednost šmejdit v oblasti jižního Pacifiku.

Ano, tehdy jsme dali přednost oblasti jménem Tahiti a Fidži a zejména pak oblasti Cookových ostrovů, jichž je patnáct, roztroušených do vzájemně si vzdálených končin. V pozdější době jsem se dokonce stal poradcem tamějšího ministerského předsedy (sir Albert R. Henry, K.B.E., takto povýšen britskou panovnicí Alžbětou) na ostrově Rarotonga, mám to doma zarámováno s vřelým věnováním.

Nyní teď zpět k dnešní době, Střední Americe a onomu neradostnému trojúhelníku. K němu není počítána Nikaragua, kde se tamější političtí vládci dali na cestu marxistickou, důkladně leninskou.

Rovněž tento trojúhelník nezapočítává mezi své blízké sousedy Belize, v němž se údajně lze i anglicky domluvit a svého času tam byl důkladně okraden český geolog a bývalý student na americké univerzitě, kde já profesoroval víc než třicet roků. S ním jsem se setkal v jeho nynějším

domácím permanentním sídle v jižních Čechách. Osobně jsem nahlédl do Panamy, s moderním hlavním městem, a také do poněkud v té oblasti nejlépe si počínající republiky Kostarika, kde pramálo se vraždí.

V současné době se dočítáme, že několik set tisíc prchajících nedospělých tvorů se již přihrnulo k jižní mexické hranici.

Nyní v únoru 2019, odhadovaný je počet 76.000 zájemců - dychtivců snaživších proniknou do USA - Ameriky Severní, aby právě tam o ně celoživotně pak bylo náramně postaráno. Podle nejposlednější zprávy (z března 2019) se tím směrem vydalo dalších sto tisíc zájemců a vrcholný zájem se odhaduje na sumu 1,6 milionu. Nejsou to jen místní zájemci, ale všemožní zájemci s odhadovaným počtem pětapadesáti všelijakých cestovních pasů. Přibývají tam ve frontě se tlačící migranti z končin Uzbekistánu a podobných vzdáleností. Značně teď přibývá tlaku národa Guatemaly k úniku z původního neúspěšného prostředí. Touto tématikou se značně zabývá britský týdeník The Economist ve svém vydání s datem 6. dubna 2019, v části s názvem „Go Home, and don´t come back - The United States and Latin America“. Tamní vlády neprokazují žádné snahy bránit národu v jeho emigrační snaze.

Značně postižena je Venezuela, jejíž státní olejový monopol PDVSA, značně levicový systém, přispěl k zákazu exportu do USA, nyní ten největší producent pohonných zdrojů na světě. Současný venezuelský ultralevicový nepříliš úspěšný režim Nicolase Madura již způsobil značnou emigrační vlnu směrem do sousední Kolumbie. Značně poklesly venezuelské výnosy z vývozu do dálav, například do Indie.

Ilegální pronikání živlu do USA americká vláda není schopna úspěšně bránit, přemnohé městské oblasti ochraňují přemnohé zločince.

NIC UŽITEČNÉHO TAK DOSAŽENO