„Tak jak tu mou volební kampaň vlastně zahájíme, pane inženýre?“

„Už se stalo, pane doktore, už se stalo. Ale o tom později. Teď bychom si měli ujasnit základní fakta. Takže. Naše vlastní sociologické průzkumy ukazují, že veřejnost tvoří ze 70 procent pitomci. Zbývajících 30 procent jsou jakž takž uvažující lidé. Ti ale nerozhodují. Proto se musíme soustředit na těch 70 procent.“
„To se mi nelíbí.“
„Mně také ne, pane doktore, ujišťuji vás. Ale chcete být senátorem? Takže budu s dovolením pokračovat. V těch sedmdesáti procentech jsme museli zvolit cílovou skupinu. Vzhledem k vašemu charizmatu jsme se rozhodli pro důchodce. Do karet nám hraje i to, že ve vašem volebním obvodě jsou tři domovy důchodců. Lidé v těchto domovech se zoufale nudí. Jakékoli volby jsou pro ně vítaným zpestřením programu. Zúčastňují se stoprocentně. Ve všech třech domovech proto uspořádáte přátelská předvolební setkání. S oběma ředitelkami i s ředitelem už jsme v kontaktu. Dostavíte se tramvají nebo autobusem; jen žádné taxíky, prosím. Vhodné oblečení s vámi probere náš dressmaker a naše vizážistka. K přítomným pohovoříte o tom, co všechno chcete pro ně v Senátu vykonat. S tím si nelamte hlavu; text proslovu vám dodáme. Bude připojeno i šest předpokládaných dotazů a vašich odpovědí. Pokud se vyskytne neočekávaný dotaz, odpovíte textem odpovědi na libovolný z předpokládaných dotazů, a kdyby byly námitky, dodatečně vysvětlíte, že jste patrně dotazu nerozuměl. Jenom prosím: rozhodně žádné improvizace! To bychom pak za výsledek nemohli ručit. Všichni přítomní dostanou malé občerstvení, na závěr pak propisku, na které bude vaše jméno, příjmení a připojená slova MYSLÍ NA VÁS! Zbylé propisky rozdají naše asistentky na stanicích městské hromadné dopravy ve vašem volebním obvodu, a to vhodně vybraným starším osobám. Nějaké dotazy?“
„Když já bych pak v tom Senátu, když se bude hlasovat - - ˝
„Pardon. Tady vás musím přerušit. Co budete v Senátu říkat nebo jak tam budete hlasovat, o tom vás bude včas informovat předseda vašeho senátorského klubu. To se nás už netýká. S tím se teď nemůžeme zdržovat.“
„Ale ti voliči – ˝
„Voliče nám sem, pane doktore, vůbec netahejte. Voliči, jak to slovo samo naznačuje, jsou od toho, aby vás zvolili. Jakmile budete zvolen, voliči už vás budou jen obtěžovat. Například vám budou psát dopisy. Vaše asistentka, což bude, jak předpokládáme, vaše paní choť, bude dopisy přesně evidovat v knize došlé pošty, kterou dodáme. Na každý z nich odpovíte dopisem, který rovněž dodáme. Jenom budete tak laskav a všechny dopisy vlastnoručně podepíšete modrou fixkou, která bude také součástí dodávky; modrou proto, aby to nevypadalo jako předtištěný podpis. Kapku se to prodraží poštovným, ale na nějakou skromnou režii přistoupit musíte. Možnost odesílat tyto odpovědi úřední poštou Senátu teprve sondujeme, vypadá to nadějně. Pak by se to celé otravování obešlo i bez poštovného z vaší strany.“
„A budou ti dědečkové a babičky z těch vašich ústavů stačit?“
„Úplně. Podle našich zjištění se nikdo jiný k senátním volbám nechystá.“
„Když já, pane inženýre, ale přesto myslel - - ˝
Promiňte, že vám stále skáču do řeči. Ale tady už to musíte zvážit sám: Chcete myslet, nebo být senátorem?“

Poznámka redakce:
Tento text jsme v Neviditelném psu zveřejnili 24.11.2009. Aktuální je pořád. Těšíme se na další shledání při příštích senátních volbách.