Přiznám se ovšem, že některé intelektuální výkony pro mne zůstávají takzvaně „za horizontem“. Což česky znamená, že o tom moc nevím a co o tom vím, tomu většinou nerozumím. Případně nechápu, na co je to obyčejnýmu člověku dobrý.

Tak třeba již od útlého věku mne v hodinách matematiky trápili s dotazy, že když vyjede vlak z bodu „A“ do bodu „B“ rychlostí 66 km za hodinu a vlak z bodu „B“ do bodu „A“ rychlostí 80 km za hodinu, tak kde se setkají. Marně jsem doufal, že tyhle bláboly se už nevyskytují, když je tahle moderní doba.

Ale koukal jsem jak blázen, když nedávno v novinách otiskli takový test, něco pro žáky, jak se mají připravit na nějaké zkoušky a nebo jestli zvládli látku z páté obecné – teď už nevím - a tam byly takovýhle případy zas.

Vlak vyjede a letadlo vyletí a kde se potkají. No, já od začátku, co jsem ty úlohy čet´, doufám, že se nepotkají nikde, ale že se někde minou, protože kdyby se potkali, tak to by byla strašná rána! Možná byl původní vynálezce těhle úloh sadista a v duchu se těšil, že až se ty dva vlaky potkají, na jedný koleji, to bude masakr!

Já když něco ohledně železnice fakt potřebuji, tak akorát vědět, že když vyjede vlak z bodu Prah“A“ v 6. 30, tak v kolik bude v bodě „B“rno. A kde se po cestě potká – totiž mine - s brněnským rychlíkem, je mi fuk. Když na tom bude někdo trvat, přečtu si to v jízdním řádu, na jehož rozluštění mi tak-tak stačí intelektuální dispozice.

Ne tak tvůrcům školních úloh. Ti si tyhle věci vypočítají. Co přijede při jaké rychlosti kam a tak vůbec. A pak přijedou všude pozdě. Protože u nás mají vlaky už od Vítězného února imrvére zpoždění.

Jestli furt nechápete, co to všechno má společného s gynekologama, hned se k tomu dostanu. Tuhle koukám do novin a tam je nějaký článek o bodu „G“. Jako že vědec ten a ten vyzkoumal něco úplně senzačního o bodu „G“ a tak.

Chacha, bod „G“.

Dlouhou dobu mi ani nepřišlo divný, že jsme měli v matice a geometrii, když nás matiku učily „soušky čitelky“ většinou jen bod „A“ a bod „B“, později přibyly body „C“ a „D“, a když už se matikářka úplně rozvášnila, následovaly body „E“, „F“. A tam jsme většinou končili. A když bylo nezbytí, objevily se body „H“ a „I“ ale to zatracený „G“ tam skoro nikdy nebylo. Tedy aspoň co si pamatuji.

Teprve když jsem začal s věkem více rozum brát a hormony řádily a začaly mne fascinovat holky a to, co mají pod sukní, dozvěděl jsme s něco více o bodu „G“.

Kdo víte, co je to bod „G“, vám je jasný, proč ho „soušky čitelky“ vynechávaly. Vy, co to nevíte, tak bod „G“ je místo, které je ….. tam, jak….. no.. Tedy, půjdeme na to jinak. Když muži se ženami někdy to…však víte co, že jo, .. tak někdy se ééééé….. přitom….. ééé prostě tím, co má on, najde bod „G“, co má ona … tam ….. a najednou je dotyčná celá vláčná. Už víte, o co jde?!

Ne? Jo! Tak třeba já si myslím, že Casanova, oproti nám obyčejným chlapům, určitě věděl, jak najít prakticky u všech ženských bod „G“. Stačilo správně zastr…. No prostě stačilo správně. A bylo to. Už byla jeho.

Já se přiznám, nevím jak vy, ale já jsem na tom s bodem „G“ jako s některými znalostmi z makromolekulární chemie. Vím, že to existuje, ale to je tak všechno.

Takže, abych se vrátil do problému, To místo už dávno bylo nazváno "bod G", a to podle jistého Grafenberga, jednoho z prvních sexuologů. (Ostatní podrobnosti si najděte na netu, já s tím tady vy nemravové nebudu zdržovat.)

A najednou čtu, že se na tomhle problému usilovně bádá! Přímo vědecky! Psali to v seriozních novinách. Mě jen překvapilo, dnes v době grantů a složitě schvalovaných výzkumných úkolů, že jistý anglický profesor zkoumal a zase, naprosto vědecky na určitém počtu žen, že v tom určitém místě, když se podráždí bod „G“ tak dotyčná je „hin“.

Teda já bych chtěl vidět tu žádost o ten grant, ta by mě fakt zajímala. Jako co že tam bylo napsáno a jak zdůvodněno?! Jo a pak taky ty výsledky, že jo?! Ty výsledky nejnovějšího zkoumání bodu „G“ ovšem nezajímaly jenom mne, ale i novináře.

A tak se ho novináři ptali, toho anglického vědce (koho by takovýhle zásadní vědecký výzkum nezajímal, že?), co jako že přesně zkoušel. A jak to zkoušel, no a tak vůbec. Jak už se ostatně každý správný novinář ptá na výsledky a postupy „vědecké“ práce, že. A vědec klidně odhalil své tajemství.

Prý to zkoušel ultrazvukem! Ultrazvukoval, ultrazvukoval, až najednou byla reakce. No, já myslím že kecá. Bude zrovna tohle zkoušet ultrazvukem. A jak? To, už neřekl? Tomu tak někdo věří. A ještě drze tvrdil, že to zkoušel přes kalhotky! Ovšem dneska, když už je zavedená ta korektnost, tak je to pochopitelné. Že to říkal.

No, na druhou stranu proč ne, u nás už obvoďáci dokáží vyšetřovat určité skupiny občanů, například staré babky a dědky, tak jak přijdou, v zimníku a rádiovce, že.

No, jen abych odlehčil téma, když jsme u toho vědeckého tématu, přišla k vám po mejlu taky ta hádanka, jestli si myslíte, že „jsou dámské kalhotky ta nejdůležitější věc na světě“? Správná odpověď na hádanku je ta, že: “To tedy nejsou! Ale určitě k ní mají zatraceně blízko!“

Jo a ještě k tomu vědci a výzkumnému problému. Na dotaz novinářů, kolik že žen podrobil zkoumání bodu „G“ odvětil vědec, že prý 24.

Tedy já vám řeknu, to je fakt odfláknutá práce. Vydávat něco za vědecký pokus jen na čtyřiadvaceti vzorcích přeci nemá žádnou statistickou hodnotu! Co je to za průzkum?! To já znal chlapy, kteří průzkum těhle dámských částí a podle spokojenosti dotyčných nalézání bodu „G“ prováděli na výrazně daleko větším počtu objektů! A netvrdili, že je to nějaká věda. Prostě starý praktici! Přišli k věci, koukli a viděli! Pak to vzali to za správný konec, vyzkoušeli v praxi, jak to jde, a hned se ukázalo, jestli nalezli bod „G“. A zda je tím pádem dotyčná „hin“ a nebo ne. A pak ti, kterým se to povedlo, když se to povedlo, měli přísun vzorků a výzkumného materiálu na praktický výzkum bodu „G“ zajištěn. Ony si to holky většinou samy mezi sebou řeknou. Jestli to někdo umí řešit správně a nebo ne. A nepotřebovali na to ti staří praktici žádné granty. Já si myslím, že to potvrzuje starou pravdu, že když se spojí vědecký úkol tak nějak přímo s praxí, tak že ty výsledky jsou nejlepší.

Zdá se, že však onen anglický výzkum nebyl dokonalý. Jinak by se mezi lidi dostala brzo nějaká příručka například: Hledáme bod G s podtitulem Snadno, sami, doma a rychle!

To by byla věc! Tisíce děkovných dopisů. Většina psaná ženskou rukou. Všichni by se radovali. Muži, ženy, ministři práce a sociálních věcí, neb by se rodilo více dětí, učitelky, že jim nebudou rušit školy, politické strany, že budou mít voliče, výrobci dětského zboží, že jako bude co prodávat, a tak dále a tak dále.

A už nebude platit ono jedovaté tvrzení, že „Gynekolog je potměšilý intelektuál, který hledá problémy v místech, kde pracující lid hledá radost a potěšení“. Už se všichni těší, až se povede ten výzkum rozšířit mezi lid.

Ale jak je vidět, pořád nám chybí tak nějak to sepětí a využití výzkumu v praxi. A to nás brzdí na naší cestě vpřed, že jo, pánové. A hlavně milé dámy.