Česká veřejnost řeší nyní zcela zásadní otázku: jak nejlépe uctíme památku zesnulého prezidenta Havla.

Zbudování pomníku je konvenční postup, má však řadu úskalí. Především je to na dlouhé lokty. Navíc, čím je větší, tím déle trvá jeho stavba, takže se např. jednou stalo, že když byl poměrně hodně velký pomník dokončen, nebyl už aktuální. Další možnost, pojmenování či přejmenování ulice nebo náměstí, jeví se v současné chvíli být věcí nenápaditou a příliš skromnou. Velikost pocty totiž, jak se zdá, je přímo úměrná velikosti pojmenovaného objektu a rychlosti, s jakou je pojmenován či přejmenován.

Zatím největším objektem, který významné osobnosti našeho kulturního života a veřejnost za nimi seřazená navrhují pojmenovat po zesnulém prezidentovi, je ruzyňské letiště. Je to hezký nápad – neměli však být velkorysejší? Vezměme to tedy zásadově, od útvarů řádově největších.

a) Kosmické objekty: ty, které by za to vzhledem ke své velikosti stály (galaxie, hvězdy), se většinou podle lidí nejmenují, a pokud ano, už mají svá jména. Museli bychom objevit nějakou novou, a to hodně rychle. Nevím, zda jsou podobný úkol lehce severokorejské povahy naši astronomové schopni zvládnout. Pokud jde o tělesa menší (komety, planetky), je tu jakýsi precedens, pamatuji se z dětských let, že tehdy byla jakási kometa pojmenována podle dvou československých učenců poněkud pitoreskně Mrkos-Pajdušáková. Je to už dávno a není jasné, zda to těleso, když si odmyslíme ohon, je větší než ruzyňské letiště (jistě, těžko se to srovnává, jde o prostorový útvar, kdežto letiště je placka). Problém je, že taková kometa bývá vidět jednou za desetiletí nebo století, a planetka zase jen dalekohledem. Tedy nic moc.

b) Útvary pozemské: kontinenty zdají se být beznadějně obsazeny. Skromnější případ jsou ostrovy a souostroví. Příklad: Země Františka Josefa. I zde platí, že takové, které by stály za tu námahu, jsou už pojmenovány. Bylo by tedy třeba je přejmenovat. Aby se to dalo technicky zvládnout, bylo by nutné je napřed buď koupit, nebo dobýt. Obávám se, že stav našich státních financí i naší armády něco podobného v současné době vylučuje.

c) Útvary regionální: začínáme se hrozivě, i když "zezhora", přibližovat rozměrům ruzyňského letiště. Např. hory (Sněžka, Milešovka, Říp) jsou teoreticky vhodnými objekty, ale jejich jména jsou zaběhaná a lid by si asi nezvykl. Totéž platí o městech, při bližším pohledu však zjistíme, že je tu výjimka. Existuje jedno, které bylo v historicky nepříliš vzdálené době (rok 1945) už jednou s úspěchem přejmenováno. Není až tak malé (má cca 25 tisíc obyvatel) a v současné době se jmenuje Havlíčkův Brod (pro mladší čtenáře poznamenávám, že před tím se jmenovalo Německý Brod, což se v roce 1945 zdálo být neudržitelným). Pamatuji se, jak jsem ho v dětském věku hledal marně na mapě ČSR (byla z roku 1937) a dospěl jsem k mylnému závěru, že to za protektorátu nemohlo být tak strašné, když bylo možné od základů zbudovat nezanedbatelně velké město. A druhá věc: všimněte si prosím jeho jména. Stačí jednoduchá formální úprava (vypuštění třech po sobě jdoucích písmen, -íčk-), a jsme doma.

Přejmenování by se proto dalo stihnout v relativně velmi krátké době. S nějakými formalitami (referendum obyvatel apod.) není třeba se párat, jde o pouhá tři písmena a celá akce je tak říkajíc odzkoušená. Nic nebrání to stihnout do zítřka – zítřejší den se totiž k takovému slavnostnímu aktu samou svou povahou mimořádně hodí.

Lidovky.cz 30. prosince 2011