19.3.2024 | Svátek má Josef


TEXTÍK: Jak jsem maturoval

24.6.2022

Po absolvováním základní školy v naší jednotřídce rodiče nastolili otázku, co dál. Nadbíhal mně předseda JZD v rodné obci, který potřeboval nutně traktoristu, na druhé straně se nabízela práce v nedaleké fabrice v suchu a v teple, kde bych mohl pracovat u pasu jako pán. Nedokázal jsem si zvolit, a tak jsem se rozhodl prodloužit si mládí nezávazným studiem.

Rodiče mé rozhodnutí akceptovali poté, co jsem odřízl od trámu na půdě zavěšeného otce. Chudák doufal, že mu už končí dvojité směny ve fabrice a že se budu živit sám. Naopak matka vzala mé rozhodnutí stoicky, vyorala na záhumenku o pár řádek víc, zasadila brambory a koupila celý vrh podsvinčat na přilepšenou na zimu.

U večeře ze mě rodiče nenápadně tahali informaci, na kterou to školu se hodlám přihlásit. Teprve po půl hodině bití potěhem mě uvěřili, že ještě nevím. „Vendelíne, do rána se rozhodneš“, řekl otec a odešel do hospody zapít radost.

V době mého mládí jsme nedočkavě čekali, až někdo vynalezne internet. Naštěstí už byl vynalezen alespoň Gutenbergův knihtisk, a tak k nám docházely Zemědělské noviny, přítel a rádce každého vesničana. Nechodily přesně, byli jsme smířeni s tím, že občas pro nepříznivé počasí nám budou doručovány později. Například na jaře, když povolily sněhy, jsme obdrželi balík zimních výtisků, hromadících se na poště.

Inzeráty jsou nejlepším vodítkem pro závažná životní rozhodnutí. Zjistil jsem, že mám na výběr buď vyučení se řemeslu, což je prakticky stejné jako manuálně tři roky pracovat, jen za to nedostávat plat, nebo studium na střední škole. Ta prý je ukončena maturitou. Co to znamená, nikdo z naší rodiny nevěděl, jen strýc Bonifác měl mlhavé vzpomínky na noční klub podobného jména ve městě. Dohodli jsme se, že nemusím být u každé sprosťárny, co si škola vymyslí a tuhle zábavu přenechám otci jako náplast za ta další léta dřiny, co mě bude podporovat na škole.

Ekonomickou školu jsem zavrhl jako první, neboť všechny dívky, co ji navštěvovaly, voněly a nosily sukně. Oblékal jsem se i do jutového pytle, když povodeň strhla most a odřízla Prdel Zakopanou na několik měsíců od zbytku světa. Takže si myslím, že v sukni bych obstál s grácií, ale odéru z rodného gruntu se nezbavím. Podobně jsem vyloučil i gymnázium a soustředil se na praktické školy. Nakonec vyhrála elektro, rodiče doufali, že po škole jednu elektriku přivedu i k nám do baráku, bude umět vařit a bude se jí na venkově líbit.

Škola to nebyla špatná. Jen ve vánici jsem míval potíže na sněžnicích prošlapat cestu z rodné chalupy k vlaku a večer zpět. Také zvěř, loudící cestou pamlsky byla v zimě méně obezřetná, nejednou mě prohledalo stádo divokých prasat a byl jsem rád, že jsem zachránil alespoň nějaké spodní prádlo a učebnice.

Teprve ke konci čtvrtého ročníku nám vysvětlili, co znamená slovo maturita. Otec byl zklamán. Prý se mě budou ptát na vědomosti, které jsem během studia nabyl. Rád jim je sdělím, kde jinde se mohu pochlubit známostí se servírkami v okolních restauracích a barech.

Učitelé mě však vyvedli z omylu, prý se budou ptát na věci, co mě během docházky říkali. Škoda, že se nezmínili dříve, jistě bych se v hodinách víc soustředil a nenabíral síly spánkem na vysilující pochod domů. Takhle jsem jim byl nucen oznámit, že nejsem schopen ani odříkat názvy vyučovacích předmětů. Jist jsem si byl pouze dvěma z nich.

Prvním byl tělocvik, který byl podobný tomu ze základní školy, jen namísto v lese jsme cvičili v tělocvičně.

Druhým předmětem byla matematika. Jeho název mně ulpěl, neboť jsem musel rukoudáním učiteli slíbit, že do konce života neprozradím, že ji učil on, Míla Kripner.

Bohužel se však naše maturity neobešly bez obětí. Míla byl jednou z nich, neunesl, že jsem řecké písmeno pí psal jako klasický kosočtverec s přeponou. Několik úmrtí následovalo při oslavě pořádané profesorským sborem, kdy pedagogové jásali nad tím, jak se jim podařilo mě provést úskalím maturit a nezůstanu jim na krku další rok.

Maturita je zkouška. Překvapilo mě, že jsou učitelé schopni takové podlosti. Prý je zkouškou dospělosti. A kdo kdy viděl, aby se pochybovalo o slovech dospělých. Podle mého názoru se má maturita odehrát pouze dotazem, zda vědomosti máme či ne. A ten, kdo odpoví, že ano, bude mít maturitu absolvovanou.

Ten den jsem se dostavil oděn do slavnostních modráků, které nosím jen v neděli do hospody a na zabijačky. Při maturitě jsem odpovídal hlasitě a jistě, pamatuji si, že například bezchybnou byla odpověď na otázky, jak se jmenuji a kdo že je můj třídní učitel. Výsledná známka nebyla sice z nejprestižnějších, ale i čtyřka je známka.

Návrat do rodné vísky byl triumfální. Strýc Bonifác s Jardou postavili slavobránu v hospodě Pod kaštany a v konzumu mě dala Jaruna pusu na obě tváře. Stal jsem se členem vesnické smetánky a v hospodě si už nemusím sundávat rádiovku.