„Omezíme utrácení“, prohlásil jsem u rodinného oběda. Drahoráda se rozplakala štěstím a odskočila zapálit svíčku do své soukromé kaple. Tchán Oskar zpozorněl a pro jistotu si přidal telecí řízek, dokud je.

„Navrhuji začít omezováním alkoholu“, prohlásila dcera Theodorka, zapřisáhlá abstinentka. Nakonec jsem s pomocí Oskara usmlouval, že místo plnotučné exportní Urquell dvanáctky se bude při obědě podávat proletářská desítka Gambrinus a whisky budeme ředit sodovkou, nikoliv vodou z finského ledovce.

S Oskarem jsme prosadili, že všichni přestaneme kupovat žiletky a holit se. Plnovous je pohodlnější. Navíc v zimě hřeje. S tím bůhvíproč nesouhlasila tchyně Drahoráda. Řádila jako slepice v říji. Ne všem členům rodiny by slušel. Byla i proti tomu, propustit jejího oblíbeného pomocného zahradníka a trávu si sekat sami. Namítala, že stádečko daňků chované v parku na nás není zvyklé.

„Daňky vybijeme“, prohlásil Oskar a olízl se. „V parku zasázíme rychle rostoucí topoly a vrhneme se na pěstování štěpky“. A hned se nabídl, že začne osobně grilovat dančí maso, abychom nemuseli zbytečně vyhazovat peníze za Pohlreichovy přesčasy.

Nejvíc se dá ušetřit na jídle, souhlasila Agnežka, vegetariánka. Prodáme Alcron, naši luxusní restauraci, kde připravují jídlo z kamarádů zvířat a stržené peníze investujeme do řetězce Lidl, který se specializuje na prodej napodobenin masa z produkce českých podnikatelů v zemědělství. Nastávající zeť mi potají slíbil, že nám oběma opatří rybářský lístek, naučí chytat a alespoň jednou měsíčně se pomějeme nad smaženou rybou.

Malženka si přisadila, že bych se měl vzdát permanentky na golf. Souhlasil jsem s ní, stejně jsem si to hřiště chtěl už dávno koupit. Takhle k tomu mám alespoň záminku. Jen jsem požadoval, aby se na oplátku vzdala permanentky do divadla. Odtančila s radostí do svého pokoje a hned rituálně spálila tu plzeňskou. Kvalita zdejšího divadla připomíná sestřelenou stíhačku, padá od doby, kdy jeho ředitel odešel do Národního za lepším. Naštěstí máme ještě La Scalu a Covent Garden v Evropě a samozřejmě Metropolitní v NY. Ty omezovat nemůžeme, to je snad pochopitelné!

„Ale auta si necháme, že?“, zaprosila nejmladší dcera Euforínka. S tím nesouhlasila tchyně Drahoráda, která má zakázáno řídit již desítku let. Řídit sice umí, ale obvykle způsobí poprask na parkovišti a k jízdě používá celou šířku komunikace včetně pruhů v protisměru, a i s přilehlými rigoly. Nakonec jsme došli ke kompromisu – vyměníme sportovní BMW za usedlé Tesly, a ještě ušetříme na spotřebě. Co na tom, že stojí skoro trojnásobek. Navíc s ní může jezdit i tchyně Drahoráda, s autopilotem, dokud se i s ním nepohádá.

V zápalu významných rozhodnutí jsem se rozhodl prodat většinový podíl v prvoligové Spartě, stejně nejsou ani schopni bez odpočinku přeběhnout hřiště na šířku. Raději koupím celou druhou ligu i s rozhodčími. Navíc mě snad občas nechají si zahrát v útoku třeba za Chrudim. Tchán zase navrhuje, že je ochoten se vzdát sexu. V jeho 98 letech se mu nikdo nediví a všichni, mimo Drahorády, ho v rozhodnutí podporujeme.

Dcery zpozorněly, když jsme navrhli, že jim na oslavě narozenin nebude zpívat Shakira jako obvykle, ale třeba Ewa Farna. Mají podobný repertoár, hlas i postavu, snažím se argumentovat, ale nejmladší generace se nechce omezovat. Navrhují, že místo pohlednic a SMS, zasílaných k svátku můžou posílat jen maily nebo lajky na Facebook.

„Když chceš šetřit, prodej motorku a kup si kolo“, jednohlasně remcají. To už ale zašly daleko. To by mohly za čas požadovat, abych vyměnil sjezdovky za běžky a plahočil po rovině a nedej Bože se i zpotil při výstupu do kopce.

I ostatní členové rodiny se probírají z rauše a uvědomují si, jak příjemné je vlastnit pár miliard.