Potřebuji nutně ověřit podpis na plné moci. To abych mohl někoho plně zmocnit. Umocnit, odmocnit či snad zmermomocnit...? Čert aby se v tom vyznal...! Tyhle ouřady! Spěchám k nejbližší poštovní pobočce. Ač se zrovna nacházím na předměstí, mám ji hned přes ulici. Dobře že tu je!

Vcházím do světa poštovních skřítků, kteří čtou milostné dopisy jejich přiložením na čelo a snaží se najít adresátku, když roztržitý zamilovaný pisatel zapomněl na obálku napsat adresu. To aby pomohli s jejich doručením utrápenému pošťákovi. (Karel Čapek, však víte...)

Očekávám frontu k okénku. Co to? Nikdo tu není! Ve správný čas na správném místě? To se mi věru moc nestává... U přepážky stojí jen jeden pán. Zabírám si libovolné místo v prostoru, nemusím stát ve frontě! Tady, nebo...třeba... tady...! Kouzelné!

Z hovoru poznávám, že pán u přepážky je cizinec, chce na Czech Pointu také něco ověřit a hovoří anglicky. Paní za šaltrem ne. Nevyčítám jí to, moje angličtina také „is no good“. Jako Husákovo dítě jsem se musel učit jiný jazyk.

Domluva je asi taková, že pán něco řekne, paní poštmistrová mu na cosi odpoví česky, pak se otočí na kolegyně a zeptá se:

„Co říkal?“
A nápovědou jsou jí dvě verze:
1)- „No, něco jako že...“
2)- „Nevím.“

Na mou duši se nevysmívám! O to mi vůbec nejde! Každý si zamete před vlastním.... už metu, já vim!

Na periferní poštu asi málokdy přijde cizinec. No ačkoliv....v dnešní době... Právě jsem toho svědkem...

Nakonec se nějak dohodnou. Ještě že nám pán Bůh nadělil ruce! (Nohy nebyly potřeba, byla to jen lehká konverzace.)

Jenže mně zatím za ten čas povyrostla mrkev...!

Je to za námi! Uf! Pánovi je službou vyhověno a může odejít. Super, jsem na řadě! Už deset minut jsem první!

Jenže od pošťačky ještě přichází zrádná věta:

„A nechcete náš stírací los?“ Možná to z ní vyjelo jen tak automaticky, dle návyku.

Jenže to, ouvej!, začíná všechno znovu! Nikdo z nás tam přítomných Čechů (Češek) určitě neví, jak se anglicky řekne ‚stírací los‘ a cizinec nemá tušení, co může znamenat ‚styráci lós‘ v jakémsi středoevropském slovanském jazyce.

Já na místě úřednice poštovnice bych byl rád, že jsem klienta, jenž hovoří jazykem, který moc neovládám, obsloužil a tím se ho zbavil, ale ona si chudinka tak, ale tak ukrutně naběhla!

A zase - ruce, tentokrát možná i ty nohy, mává pánovi před nosem losy, až ho ukecá. On to už totiž dávno chce ukončit, cítím to! (I jemu roste mrkev...) Myslí si, že věc - odchod z poštovní úředny, urychlí souhlasem s její nabídkou. Naznačí jí, že ona je ta, která má los setřít. Ona pochopí, setře a praví:

„Nic nevyhráváte!“ (Překvapivě.)

Pán odchází. Nejde mu o výhru, ale o to, aby už konečně vypadl. Připadá mi, že v okolních zemích nejsou lidé zvyklí na podobné obchodní nátlaky a jsou z toho u nás rozpačití. Třeba se pletu...

Moje mrkev už zatím pomalu dostává tvar a barvu. Už začíná být buclaťoučká.
Je vyhráno? Není! Něco je špatně. Něco se mělo udělat, ale neudělalo! Přichází rada - vedoucí na telefonu:
„Já jsem ti už kolikrát říkala, že musíš vyřídit to a to, ještě než zákazník odejde! Tak si s tím teď poraď, zavolej do Sazky, ať ti to nějak pomůžou vyřešit!“
Vzduchem v prázdném prostoru křižují myšlenky, odrážejí se od stěn, až zvolna doznívají:
Moje - Dobrá rada nad zlato! (Ironie)
Vedoucí - Já už se z ní po.....stolicuju!
Odvedle se ozve:
„Co potřebujete?“ Otázka je mířena na mě.
„Potřebuji něco ověřit!“ špitnu.
„Tak pojďte ke mně!“ slituje se kolegyně.

Sunu se ve snách k vedlejšímu okénku jako somnambul za lunou, zatímco u toho prvního se řeší Sazka. Bude to tam na dlouho...

Jsem obsloužen. Svou plnou moc můžu směle udělit! V nejvyšší čas, protože sám už zvolna přestávám být „mocný“.
Ještě sklidím vzrostlou mrkev a můžu jít!
Jsem rád, že fungují i malé pobočky pošty. Vážím si práce všech pracovníků pošt! Určitě to není legrace. Také pracuji s lidmi, vím, co to je. Ale přemýšlím, jak došlo k této situaci? Je to tím, že jsou pracovníci pošty nuceni prodávat dodatečný podružný sortiment? Až jsou z toho chudáci zblblí?

Nebo to byla jen horlivost, které jsme říkali „ZI“ - dámy prominou, „Zasraná Iniciativa“?
Fakt nevím.
Buďte tady, ale buďte pošta!