19.3.2024 | Svátek má Josef


TAXIZKAZKY: Průzkum

1.6.2023

Často se v médiích objevují různé průzkumy veřejného mínění. Je to už součást našeho života. Jsme, pokud chceme, konzumenty.

Ponejvíce mají vypovídat u tázaných o preferencích politických stran, protože tyto žebříčky nejvíc táhnou, co si budem... Dává to pak impuls ke zdvižení stavidel a do diskuzí se proudem valí hnus a nenávist výrazy, jako: „Je to na objednávku!“, „Zaprodanci!“, „Cucaj si to z prstu!“, případně všeobecně oblíbená, kdekoliv a jakkoliv použitelná, univerzální „Žumpa!“, a tak podobně. Někdo má tak snadný život, nenáročný na myšlení... Hlavně se vyslovit! A pak si stěžovat na svobodu slova....

Třeba na tom ale něco je, protože zrovna ty politické preference se u různých „průzkumných společností“ tak diametrálně liší, že se to zdá podezřelé. A existují ty firmy vůbec? A ti lidé, vzorek obyvatelstva, kterých se „údajně“ ptají?

Moje pochyby rozptýlil před dlouhou dobou jeden telefonát:

„Dobrý den, tady společnost Kantar, provádíme výzkum, měl byste chvíli čas?“
A když jsem pána ujistil, že trochu času mám a jsem ochoten odpovídat (Koukej, oni fakt jsou! A dostalo se i na mě!), zahrnul mě povinnou říkačkou o sběru dat, že je nepředají nikomu dál, blablabla-bla-----bla a jdeme na to!
„Jaké tabákové výrobky preferujete? Běžné cigarety, elektronické, nahřívaný tabák,...“
„Tak to budeme rychle hotovi, protože jsem nekuřák!“ odvětím.
„A co třeba elektronické cigarety?“ opakuje naučený kafemlejnek.
„Vždyť vám říkám, že jsem nekuřák!“ nemám vztek, jen si říkám, že na Call Centru musí mít krušný život. Já bych to nedělal!

Pak už pán přijmul tu hru a víceméně si vystačil sám:

„Jasně. Takže tohle ne, tohle také ne, ne ne, ne ne ne a u tohohle si píšu také, že ne! Děkuji vám za rozhovor a mám poslední otázku: Můžeme si vás uložit do systému pro příště?“

Řekl jsem, že ano, protože třeba se mě příště zeptají, kterou politickou stranu nemám vůbec, ale vůbec rád!

A od té doby nic....

Až dnes! Proto o tom píšu. Zazvoní mi telefon a příjemný ženský hlas se představuje jménem společnosti Kantar.

Po ujištění, že jsem ochoten odpovědět a mám tak čtvrt hodiny, než dojedu k zákazníkovi, proběhla opět ona nucená GDPR omáčka a pouštíme se do toho! Těším se na otázky!

„Můžu se zeptat na číslovku měsíce vašeho narození?“
„8“ (začíná to tajuplně!)
„A rok?“
„65“ (za svitu úplňku!)

„Aha, takže osm šest pět, zadám to do počítače a on mi pro vás vybere otázky. Ták. To to trvá! Je to nějaký zamrzlý. Á, už je to tady! Takže prosím, jaké preferujete cigarety? Běžné tabákové...“
A už jsem se chechtal!

„Prosím vás,“ povídám, „před lety jste mi volali na průzkum a ptali jste se na kouření. Už tehdy jsem vám řekl, že jsem nekuřák! To si to tam někam u mě někde nemůžete poznamenat?“

„Ale my ta data neukládáme, to je čistě náhodné, počítač vybral otázky podle vaší kategorie...“ snažila se mi vysvětlit paní.

„Já už jsem se těšil, na co se mě zeptáte a vy zase na kouření!“ humorně projevuji zklamání.

Takže bacha! Pokud jste za chvíli šedesát, v srpnu a ve středních Čechách, zaručeně jste kuřáci, protože počítač to ví! (“Já ho znám, on tu byl, tady všude seděl!“)

„Tak to aspoň můžete říct kolegům, že jste po letech volala klientovi a zase jste se ptala na to samé - na kouření. Třeba jim to zlepší den!“
„A doděláme ten dotazník, nebo to chcete ukončit?“ ptá se paní telefonistka.
„Klidně to dokončíme, já čas ještě mám! A třeba nekuřákům vylepším skóre v mojí kategorii.“

A tak jsem zjistil, že okruh tázaných možností se mezitím rozšířil o nikotinové sáčky. Pokrok holt nezastavíš! Ty já mimochodem také nepotřebuji...!

Bylo to příjemných deset minut. Povídali jsme si chvilinku, zasmáli se a na onu poslední otázku, jestli si mě můžou uložit pro příště, řekl jsem rozhodně:
„Ano!“
Ale jestli se mě zase za dva roky zeptáte, co kouřím, tak běda vám! Běda vám! Když jsem nehulil doteď, měnit to už nebudu!

Třeba se mě zeptáte už konečně na moje volební preference!
A já vám na to odpovím:
„Nó, když už, tak nejraději vapuju!“

Nedělalo mi problém si s paní povídat. Jednak mi rychleji uběhla cesta, a pak si říkám - kolikrát denně si vyslechnou, že mají táhnout do pr... tam vzadu, kam si normálně nevidíte.

Každý má nějakou práci. Někdo řídí taxík, někdo řídí lidi. Někdo prodává zboží, někdo prodává sebe. Někdo spravuje telefonní sítě a někdo telefonuje. A když já mám hezký den, dopřeji ho i jim... Vždyť jsme tady na tom kulihrášku jenom jednou! Proč bychom si to měli kazit?

Ale rozumím tomu, že kdybychom si měli příjemně pokecat, žádný průzkum vlastně nevznikne. No ale nevím, bylo by to špatně? :-)