Už je to tak zařízeno, že v rozhlase mám svoji glosu v pondělí. Tak se stalo, že nevyhnutelně ji mám v onen velikonoční den, kdy podle dávných tradic vyplácejí muži bytosti opačného pohlaví speciálně vyrobeným nástrojem zvaným pomlázka. Snažím se tomu tématu vyhnout. Pomlázkování je mi protivné od dětství, ani na stará kolena jsem ho nevzal na milost. Nemám tedy důvod, proč si to vzít jako téma pro velikonoční glosu.

Jenže mi ho vnutili.

Před svátky jsem byl nakupovat ve velké samoobsluze ve stylu zaplať a mazej pryč. Zaplatil jsem a chystal se odpálit se svým nákupním vozíkem, když tu mi pokladní přihodila reklamní předmět. Byla to pomlázka ozdobené pentlí s logem věhlasné značky. Už jsem chtěl říct, děkuji, nechci, pomlázky se mi protiví od dětství a logo značky si zapamatuju a už nikdy si od pomlázkové firmy nic nekoupím, ale za mnou byla fronta. Nechtěl jsem zdržovat, tedy jsem odpálil. Co s pomlázkou? Zahodit? Přišlo mi to nešetrné k lidské práci, přece jen ji musel někdo uplést. Odnesu ji domů a předvedu, co jsem dostal jako dárek a že je to vlastně legrace, když věhlasná firma obdaří pomlázkou zrovna mne, notorického odmítače pondělního velikonočního plácání.

Doma ale nikdo nebyl, pomlázku jsem odložil do květníku a když pak žena přišla, na pomlázku jsem zapomněl a sotva jsem si vzpomněl, byla zase pryč. Zkrátka, je pondělí a pomlázka se u nás doma tématem nestala. Bude muset počkat na příští rok, leda by byla zařazena na index jako prostředek k vykonávání násilí na ženách a tudíž by se propadla do civilizačního podsvětí někam k pásu cudnosti a španělským botám.

Leda že by došlo k renesanci pomlázky a vlna aktivistické iniciativy by ji zařadila do seznamu kulturního dědictví coby originální artefakt spojený se zažitým rituálem s kořeny sahajícími hluboko do středověku.

Ano, až do doby Karla IV., kdy německý kazatel Konrád Waldhauser doporučuje ve své Postile, aby se manželé v čas velikonočním vzájemně mlátili s cílem se očistit od zlého. Což se zřejmě dělo a svědčí o tom pozdější záznamy o pestrobarevných metlách, jimiž muži častovali ženy a ženy řezaly muže, jak to zrovna vyšlo.

Vidím na obzoru možnost kompromisu. Zavrženíhodné mlácení žen by mohlo být rehabilitováno genderově vyváženou všeobecnou řežbou a pak, takto očištěn, by se zvyk mohl stát součástí seznamu českého kulturního dědictví , jak ho sestavuje UNESCO.

Hned to nebude. Určitě se to nestane do příštích velikonoc. Půjdu zase nakupovat a věřím, že dostanu jiný dárkový předmět a jiné téma. Osud pomlázky zůstane otevřený.

Vysílal ČRo Plus

_______________________________________________________

V Operaci Armagedon se vracíme do světa kolonizovaného Marsu, na území obývané loveckými klany, žárlivě střežícími prastarý odkaz prvních průkopníků. Bojovník Volných lovců Rad Haager pomáhá mladé vědkyni Miriam Batoryové pátrat po utajené vojenské operaci, která měla proběhnout před čtyřmi staletími. Místo, kam planetární fregata Erlang směřovala, teď ale střeží nelítostní bojovníci klanu Kamenných mužů.
Román Ondřeje Neffa Operace Armagedon volně navazuje na předchozí knihy Jádro pudla, Pán Modrého meče, Čarodějův učeň a Šídlo v pytli. Ilustroval Michal Suchánek. K dostání u všech dobrých knihkupců, například zde.