Z prvního patra chalupy, z dětského pokoje, se ozývá přes vysílačku řev, jak se milánkové nějak nepohodli. Móňa startuje nahoru a já se oddávám klidnému posezení. Když tu se probudí na stole ležící Mónin nóbl stříbrný mobil a začne vysokým hláskem oznamovat:
„Haló, haló, volá ti ňáká slepice! Haló, haló, volá ti ňáká slepice!“ .

Koukám jak blázen a zvednu telefon, hledám, jak se to uvádí do provozu a jak to rozklapnu, samo se to zapne, ozve se holčičí hlásek a ona to další známá mladá dáma. Začnu tedy mluvit, dáme přátelskou řeč a když se přiřítí Móňa, podám jí telefon. Holky si vyřídí během neuvěřitelně krátkých asi jen patnácti minut své nejdůležitější dámské informace.
Když hovor skončí, povídám, že ten telefon hlásil, že volá nějaká slepice.
„No dyť taky jó, „ praví Móňa. „Vždyť si se Soňou mluvil.“
Chci se zeptat, jestli už je ten telefon tak chytrej, že pozná jestli volá ženská a nebo mužský a co říká, tedy ten mobil, když na něj zavolá nějaký chlap. Rozhodl jsem se ale, že se nebudu ptát a počkám, až budu zase u Móňi na kafi, až jí zavolá manžel. To jsem zvědav, co ten mobil bude hlásit. A protože sněhu je letos dost a dokud je sníh, Móňa určitě s prckama na chalupě bude, jistě bude příležitost.
Moc mne to potěšilo. Jak má Monika v mobilu ty „slepice“. Po palbě článků v novinách má člověk pocit, že dnešní mladý ženský už ty chlapy úplně nenávidí, každá že je úplně uharašená od těch machistů a skoro každá druhá byla údajně znásilněná a vůbec že jsou ty holky úplný chudinky. A tak, když si vzdělaná a bezvadná normální ženská vloží do mobilu takovýhle volání, tak to s tou mladou generací nebude zase až tak špatný.
Dopijeme kafe a je k večeru. Jdeme domů, couráme se po odpoledne protažené silnici mezi dvoumetrovými sněhovými bariérami, šlapeme už zase čerstvě napadaným sněhem . Vnuk se snaží jít co největšíma hromadama sněhu, aby mu jó určitě ten sníh někam vlezl pod oblečení, i když je v kombinéze jak malý Eskymák. A mě v duši hřeje, že existují normální ženský, protože tohle „hlásání“ někdo musel vymyslet a muselo být dost holek, které si ho do mobilu stáhly.

Jinak by to neexistovalo, neviditelná ruka trhu v tomhle funguje přesně.
Oslovení žen „slepice“ je prastaré. A vždycky bylo tak nějak nepřijatelné. A vždycky se používalo. Jak vyprávěla jedna naše kamarádka, vědecká pracovnice. Léta zaměstnána ve vědeckém ústavu sama si občas stěžovala na své spolupracovnice slovy, že „to jsou děsný slepice“. No, v takovém zařízení, plném inženýrek, doktorek, asistentek, laborantek, uklízeček, myček laboratorního skla a vrátných s trvalou na hlavě to muselo být občas skutečně na hlavu. Já to znám, já dělal pár let v Tibě. Na sto ženskejch čtyři chlapi! Ale pokračujme v příběhu z výzkumáku.
Jak vyprávěla ing.Věruška jinak též CSc , jednoho dne se sešla nejvyšší vědecká rada. I zasedli moudří starci a jedna moudrá dáma a rokovali a když se hodnotila práce jednotlivých oddělení a dotyčných zaměstnanců, tedy zaměstnankyň, často zaznívalo z úst vědátorů slova: „Zatracený slepice!“
A hned vždy následovala omluva, že to platí na ty druhé, že na zde přítomnou docentku to vůbec neplatí, ona že je úplně normální. Skoro chlap. (Bylo to v době, kdy jsme neznali genderismus, natož harašení!)
Paní docentka vždy pokývala hlavou a přitom přemýšlela, zda jí už konečně dovezou materiál k zjišťování, zda se v našich potravinách neobjevují nějaké škodlivé části .
Debata pokračovala a slov o „slepicích“ přibývalo, jak se vědátoři rozvášňovali. A hned ovšem vždy následovalo ujišťování, že paní docentka rozhodně, ale rozhodně slepice není.
V tom někdo zaklepal na dveře, dveřní křídlo se pootevřelo a v něm se objevila hlava mladé laborantky a nezaměnitelným holčičím způsobem radostně zvolala:
„Paní docentko, už vám přivezli to zrní!!!“
A bylo po poradě.
No a příště vám snad prozradím, co se z Móninýho mobilu ozývá, když jí zavolá manžel. Schválně. Hádejte: „Haló, haló, volá ti ….“ No, schválně, copak zahlásí ten chytrý mobil?

Na chalupě voní stromeček, včera přijeli do té doby chybící členové rodiny, bylo „Narodil se Kristus Pán, veselme se“ a dárky .Venku , už je tma i když jsou teprve čtyři a padá sníh, koukáme na pohádku a je nám dobře. Jsou Vánoce, tady

Weihnachten, svaté noci a Pokoj lidem dobré vůle.

Václav Vlk st