Ta schůzka s tebou v hotelové restauraci byla bezva. Ovšem když je něco bezva, bývá to krátké. Já nevím, kam dneska ty mladý lidi pořád pospíchají!

A i když ty jsi za chvíli vypadla, mně se ještě nikam nechtělo. A taky mi zbylo ještě dost ve sklenici, abych mohl zůstat a nevypadalo to blbě. Sedím, přemýšlím, když se dovnitř nahrnul houf mladých dívek a zabral dva stoly vedle mne. Jestli měly s sebou nějaká zavazadla? No jistě, jak říkám, neznám ženskou, která někam vyrazí bez zavazadla. Měly ruksáčky! Vytvořily z nich v rohu celou hromadu.

V oblibě jsou tedy zvláště u mladé generace zavazadla nošená na zádech. Romantičky nosí ruksáček jen lehce přehozený na jedné kšandě, pilné studentky a obrýlené intelektuálky pak navléknou popruhy oba a s výrazem oduševnělého soustředění si razí cestu tu davy v obchoďáku, tu lesem při zkoumání krás naší vlasti.

Dámský ruksáček je v podstatě bojová zbraň. Ač na to filmaři ještě nepřišli a ve filmech hrdinky neodbytné nápadníky či zavilé nepřátele mlátí po hlavě kabelkou, v praxi by je dneska spíše mlátily ruksakem. Což ovšem není zdaleka tak filmařsky propracované. A upřímně řečeno, ani tak elegantní a estetické, jako když ženská mydlí záporného hrdinu kabelkou, aby se mu vzápětí vrhla do náruče. To, když zjistí, že je to vlastně hrdina kladný, což ovšem divák věděl od počátku a má radost, že je chytřejší než ta sexy blondýna na plátně!

Jinak ovšem dnešní mladá dáma s ruksakem na zádech dokáže neuvěřitelné věci. Při nástupu do metra shodí sedícímu dědovi brejle, pánovi čtoucímu knížku vyrazí z ruky román, pak se ještě trochu zavrtí. Přitom nafackuje přezkami a navazovacími tkaničkami několika sedícím a spokojeně začne šveholit s partou kamarádek. Také obatůžkovaných.

Pozoroval jsem nedávno na Staroměstském náměstí rozjásanou mladici, která během několika vteřin stačila batůžkem vyrazit z ruky mladíkovi převlečenému za knížecího sluhu štos propagačních letáčků na koncert, porazit dobře mířenou ranou do hlavy malé dítě, větší dítě připravit o kornout se zmrzlinou a praštit starší dámu do zad, jak se neustále otáčela, hledajíc kamarády. Když je spatřila, k radosti všech kolemstojících vyrazila konečně rovně kupředu. Dav „průměráků“, kteří nenosí na zádech batůžky, pak pomáhal vstávat staré dámě, sbírat prospekty a utišovat postižené dětičky. Od té doby, kdy k nám pronikly „batůžky“, jsem nenavštívil ani jednou karlovarský filmový festival, který je podle novinářů plný, plničký mladých, nadšených a uměnímilovných batůžkářů. Bojím se, že by mě těma ruksakama ještě před vstupem do bijáku utloukli.

Podle mých osobních vzpomínek i podle vyprávění dnešních mladých mužů mladá dáma zvíci …nácti jar s sebou nenosí kabelku anebo onen módní ruksak pouze tehdy, když dobře ví, že bude obě ruce, případně volná záda potřebovat k daleko důležitější činnosti. Totiž tehdy, když jde na procházku s tím jediným, pokud možno parkem či romantickou uličkou ve městě, či rozkvetlými loukami na venkově. Jen v těchto chvílích dívka „zavadzadlo“ odloží. V tom určitém okamžiku a v té určité chvíli je totiž nutno vytrčit bok či hruď, jedna ruka ladně koresponduje s tělem, a ta druhá? No tou se jemně vískají vlásky toho dotyčného, či se jakoby nenápadně přejede po jeho tváři. V těchto chvílích „zavadzadlo“ zavadzá… Jen to zkuste, dámy, jemně vískat vlásky a nešmrdlat přitom dotyčnému kabelkou před obličejem. Nebo se coby obatůžkovaná ladně opřít zády o strom, aby vynikla hruď, zatímco se romanticky hledí do kraje. Či na hvězdy. To s ruksakem na zádech nejde, to by vypadalo, jako by se tam opíral Quasimodo.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, chystáme již třetí upravené a rozšířené vydání. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Kniha vyjde v průběhu února 2023. Zde si ji můžete předplatit za výjimečnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/