19.3.2024 | Svátek má Josef


GLOSA: V nouzi poznáš…

28.6.2022

Paní Honsová se minulý týden pořádně sekla. Strašila, že přijdou bouřky a spadne až padesát milimetrů a ony přišly bouřky a u nás ve Zvoli spadlo sto pětadvacet milimetrů. Hned dodám, protože vím jak lidé chápou fór, když není na první pohled zřejmé že je to fór, paní Honsová právem strašila, takže se nesekla, jenomže výsledek byl ještě drsnější než předvídala.

U nás se to projevilo tak, že nám to u baráku zaplavilo přístěnek, kterému vznešeně říkáme ateliér. Byla to dramatická situace. Nedám už dohromady, kdy to natvrdo začalo, ale skončili jsme s Ljubou v půl druhé ráno. Vynášeli jsme vodu, oháněli se hadry a hadicemi a celou dobu jsem se těšil, jak to budu vyprávět svému kamarádovi Jiřímu. A to jsem v půl druhé netušil, co ještě přijde. Ve čtyři ráno jsem se vzbudil a obešel dům a zahradu. Mírně pršelo, ale jinak bylo všechno v pořádku. Vrátil jsem se do postele a probudil se až v půl osmé ráno. Jdu dolů a koukám – půl zahrady pod vodou. Začalo to nanovo!

Uklízeli jsme do pozdního dopoledne, pak Ljuba šla vařit a já šel s pejsky ven a sotva jsem vytáhl paty z domu, zavolal jsem Jiřímu, abych mu o našich útrapách vyprávěl. Nezamlčel jsem nic. Zvláštní pozornost jsem věnoval zápasu s průmyslovým vysavačem. Umí vysávat vodu, jenže musíte ve správném pořadí a směru nastavit držadlo a v kritický okamžik nasadit hadici. Jestli vás líčením unavuju, pak vězte, že Jiřímu jsem to vyprávěl mnohem zdlouhavěji. Poslouchal vstřícně, to znamená že ve správnou chvíli dával najevo účast a jindy zase údiv podbarvený obdivem k našemu pracovnímu hrdinství.

Když jsem se svou noční a ranní epopejí skončil, Jiří povídá: A teď já..

Načež mi vyprávěl, jak zkraje večera zjistil, že mu liják vyplavil sklep – on s Monikou bydlí v sousední vesnici. Pustili se tedy do zápasu s živlem, nosili kbelíky, natahovali hadice, nasadili tři pumpy, jednu oddělali. V půl druhé hotovo a když se ráno vzbudili, zjistili, že je barák znova pod vodou.

Už chápete, jak velký a pozorný přítel je Jiří, že byl schopen vyslechnout mé kdákání a ani jednou neřeklo, pche, to nic není! Centimetr vody? To my měli dva centimetry vody. Měli jste krátkou hadici? My neměli žádnou hadici. A tak. Nic takového jsem od něho neslyšel, je to přítel.

Příště mu to oplatím, pokud ovšem zatelefonuje jako první on. Nechte druhého vyprávět a zapomeňte na vlastní hrdinskou roli, ano, to je projev pravého přátelství.