Chudý, osamělý Žid žije v obecním bytě se svou slepou matkou a každý den prosí Boha o drobná zlepšení svého bídného života. Bůh se nakonec rozhodne splnit mu jedno přáním.
- Děkuji ti, Bože! Moje jediné přání: aby moje matka viděla, jak moje žena věší diamantový náhrdelník na krk mé dceři v mém mercedesu zaparkovaném u bazénu vedle mého sídla v Beverly Hills!
- Nechť se tak stane! - prohlásí Nejvyšší - ale ještě se mám od těch Židů hodně co učit! - zamumlá si pod vousy.

V jednom městě měli rabína, který při svých kázáních horlil proti hříchu a špatnostem, ale sám, jak se říká, šabat nešabat, košer nekošer, všeho si užíval. I za děvčaty chodil. I vyslali věřící za ním delegaci, která ho měla vyzvat, aby sjednotil své činy se svými kázáními. Rabín jejich stížnost beze slova vyslechl a potom jen řekl:
„Pojďte za mnou.“
Dovedl je až na kraj města a ukázal na směrovou tabuli.
„ Co je tam napsáno?“
„ Prostřední Lhota, 3 kilometry,“ odpověděli členové delegace.
„ Ukazuje vám směr? Ukazuje. Nutíte ji, aby tam šla s vámi? Nenutíte. Tak vidíte.“

Mladá učitelka vysvětluje svým žákům, že je ateista. Ptá se, jestli jsou také ateisté. Dětí nevědí, co je ateismus, ale chtějí se zavděčit, a tak se zvedne les rukou. Až na jednu výjimku, Sára se nepřidala k většině.
Učitelka se jí ptá, proč se rozhodla odlišovat.
„Protože nejsem ateista.“
„A kým tedy jsi?“
„Jsem Židovka.“
Učitelka je trochu rozrušená a ptá se Sáry, proč je Židovka.
„No, byla jsem vychována k lásce k Bohu. Máma je Židovka a můj táta je Žid, takže jsem Židovka.“
Učitelka se naštvala: „To není důvod, kdyby tvoje maminka byla hlupák, a tvůj táta byl hlupák. Tak co bys byla potom ty?“
Chvíle ticha. „Potom,“ říká Sára s úsměvem, „ bych byla ateistou.“