9.8.2020 | Svátek má Roman


CHTIP: Židovský humor XXXVI.

14.3.2020

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

„Pohlídáš mi dneska večer děti, mami?“
„Proč? Jdeš na rande?“
„Ano, vyrazím si.“
„A neprozradíš mi, s kým chodíš?“
„Jdu jen ven s kamarádem.“
„Nechápu, proč jsi nechala svého manžela, taková partie!“
„Ale já jsem ho nenechala, mami, on nechal mě!“
„Myslím, že jsi ho nechala odejít, abys teď mohla chodit s kdekým.“
„Já nechodím s kdekým. Pohlídáš mi děti, nebo ne?“
„Já bych si nikdy nevyrazila s nikým, kromě tvého otce.“
„Je mnoho věcí, které ty neděláš a já ano.“
„Zůstaneš u něj přes noc? Co by na to řekl tvůj manžel?“
„Můj bývalý manžel by na to neřekl nic. Co odešel, nikdy nespal sám!“
„Takže budeš spát u toho trouby?“
„Není to trouba.“
„Když chodí s rozvedenou s dětmi, je trouba.“
„Nechci se s tebou hádat, mami. Budeš mi hlídat, nebo ne?“
„Chudinky děti, taková matka.“
„Jaká matka?“
„Labilní. Nedivím se, že tě manžel opustil.“
„Mami, to je už příliš!“
„Prosím tě, nekřič. Taky křičíš na toho troubu?“
„Takže teď máš starost o toho troubu?“
„Aha, takže připouštíš, že je to trouba. Já to věděla hned, že je to trouba.“
„Nashle, mami.“
„Počkej! Nezavěšuj. V kolik mám přijít?“
„Nemusíš chodit, protože já taky nikam nejdu.“
„Ale zlato, když budeš seděla doma, tak si nikoho nenajdeš!“

Potácí se 1. ledna ulicí nejistá, uválená a zdevastovaná lidská troska, rukou ode zdi se odráží, pak upadne, co ruka nohu mine doputuje ke svítilně, po sloupu vyšplhá do stoje a zuby nehty se kandelábru drží, nenalézaje odvahy pokračovat.
„Ojojoj! Voni tomu dali, pane Katz,“ praví okolo jdoucí laskavý pan Lederer, „nemůžu jim nějak pomoct?“
„Možná narichtovat domů, pane Lederer, to by byli hodnej! - A abych nezapomněl: šana tova u-metuka!“
„Ale pane Katz, nojjár maj přece dneska u gojim! Roš ha-šana byl už před čtvrtrokem! To si trošku popletli.“
Pan Katz chvilku hloubi, zamlžení zrakem kamsi do blba hledí. Pak vehementně zavrtí hlavou a vypraví ze sebe: „Tak to tedy ne! To jsem si trošku nepoplet. To jsem asi jen trošku natáhl...“

Obchodní cestující pan Kohn vejde do bordelu a podává mamá svazeček bankovek:
„Chci tu nejhorší, co tady máte.“
„Ale pane, za tyhle peníze můžete mít tu nejlepší.“
Kohn na to:
“Ale já jsem nepřišel souložit, já přišel zahnat stesk po domově.“

Mladá učitelka vysvětluje svým žákům, že je ateista. Ptá se, jestli jsou také ateisté. Dětí nevědí, co je ateismus, ale chtějí se zavděčit, a tak se zvedne les rukou. Až na jednu výjimku, Sára se nepřidala k většině.
Učitelka se jí ptá, proč se rozhodla odlišovat.
„Protože nejsem ateista.“
„A kým tedy jsi?“
„Jsem Židovka.“
Učitelka je trochu rozrušená a ptá se Sáry, proč je Židovka.
„No, byla jsem vychována k lásce k Bohu. Máma je Židovka a můj táta je Žid, takže jsem Židovka.“
Učitelka se naštvala: „To není důvod, kdyby tvoje maminka byla hlupák, a tvůj táta byl hlupák. Tak co bys byla potom ty?“
Chvíle ticha. „Potom,“ říká Sára s úsměvem, „ bych byla ateistou.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.