Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

„Myslíš, Mojšele, že bys mi mohl...“
„Gewiss mamele, samozřejmě.“
„Vždyť ještě nevíš, co chci.“
„A záleží na tom snad?“

Michael Feldman si zavolal jednoho ze svých zaměstnanců do kanceláře.„Davide,“ řekl, „jsi už ve firmě rok. Začínal jsi v podatelně, o týden později jsi byl povýšen na obchodního zástupce, a o měsíc později jsi byl povýšen na oblastního manažera. O necelé čtyři měsíce později jsi byl povýšen na místopředsedu představenstva. Teď se chystám odejít do důchodu a chci, abys převzal společnost. Co na to říkáš?“
„Díky,“ řekl zaměstnanec.
„Díky?“ podivil se šéf. „To je všechno, co na to řekneš?“
„Aha ... Díky, tati.“

Mojše sedí s Betty v luxusním podniku, když tu praví Mojše v romantickém rozpoložení:
„Betty, udělám tě nejšťastnější ženou na světě!“
Betty na to: „Budeš mi ale moc chybět!“

Bohatý Američan je na návštěvě v Izraeli a je pozván na party v Tel Avivu. Najednou zjistí, že ztratil peněženku, nebo co. Duchapřítomnost ale neztratí.
Vyleze na židli, vynutí si pozornost a praví:
„Promiňte vážení, že ruším, ale zřejmě jsem ztratil peněženku, v níž bylo několik tisíc dolarů. Pokud mi ji někdo najde a vrátí, obdrží sto dolarů.“
Najednou se přihlásí o slovo jakýsi telavivský floutek a do ticha praví:
„Já dám dvě stě.“

Majitel plantáže přistihne ortodoxního Žida, jak se cpe pomerančem. Přísně ho napomene:
„V bibli je psáno: Nepokradeš!“
Žid se celý rozzáří a zvolá:
„Krásná, požehnaná země zaslíbená! Sedím ve stínu, cpu se pomerančem, a ještě mi k tomu recitují Písmo svaté!“

Grün se oženil. U Daubnera při kávě mu říkal Blau:
„Poslechnou, Grün, ta jejich Sára má pěknej zadek, sto zlatejch bych dal, kdybych si moh plácnout na holou.“
Grün se sice nejdřív nadme jak holub, ale zase sto zlatejch je sto zlatejch, že jo? To už jsou pěkný peníze. Doma to se Sárou probírá, té se do toho nechce, ale přeci jen, za sto zlatejch už se dá pořídit spousta věcí do domácnosti i Mojšemu do kšeftu. No tak nakonec se dohodnou, že do toho jdou.
Blau přijde, Sára se v kuchyni opřela o stůl, vyhrnula sukni, stáhla kalhotky. Blau si přitáhl židli, posadil se a začal ji hladit po zadnici a zjevně si to užíval. Po chvíli říká Sára:
„Tak už si plácnou, Blau.“
„To vědí a bude mě to stát sto zlatejch.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora