Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porci oblíbených vtipů.

Jeden Žid si stěžuje u okresního soudu ve Stanislavově, že jeho odvolání nebylo vyřízeno ani po dlouhé době.
Úředník: “Co byste nechtěl? Kam spěcháte? Vy Židi jste přibili našeho Pána Ježíše Krista na kříž!“
Na to Žid opáčí: “Škoda, že se neodvolal k okresnímu soudu ve Stanislavově! Mohl ještě dnes žít...“

Goldbaum potkal svého přítele Rosenkranze v pondělí večer ve vykřičené čtvrti. Goldbaum je evidentně v rozpacích.
„Co ty tu děláš?“ptá se ho přítel.
„Moje žena odjela do lázní, a tak jsem si řekl, že je to jedinečná příležitost, abych... chápeš...“
„Chápu. A co to držíš pod paží?“
„Modlitební knihu.“
„Děláš si ze mě legraci? K čemu ti tady bude sidur?“
„No, řekl jsem si, že když se mi tu bude líbit, tak tu zůstanu až do soboty.“

Rabbi Goldstein má se Sárou čtyři krásné dcery, ale stále touží po synovi. Až konečně Sára znovu počne a za devět měsíců volají rabbimu z porodnice:
„Rabbi, máte syna!“
Rabbi celý rozradostněný běží do porodnice, najde tam Sáru se synem, ale ten je... jak to říct... no prostě ošklivý.
Rabbi na něj kouká, vzpomene si na své krásné dcery doma, znova se na něj zakouká a pak udeří na Sáru:
„Sára, že tys mi byla nevěrná?“
Sára se schoulí na posteli a špitne:
„Tentokrát ne ...“

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího:
„Rozvod? Šílenství! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?“

Jedou dva vlakem. Jeden povídá: „Znáš tu o dvou Židech, jak jdou spolu ...“
Druhý ho přeruší: „Proč pořád o Židech? Podle mě to je nepřístojné a politicky nekorektní!“
První se podvolí a začne vtip znovu: „Znáš tedy tu o dvou Číňanech, jak jsou spolu na bar micva ...“

Tak shavua tov a dobrou náladu.

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)