Někdy v polovině 90. let začal v Česku konečně cirkulovat první politický vtip, dnes už více méně zapomenutý:

Pekař se jde k holiči-kadeřníkovi ostříhat, chce platit, holič odpoví: „Dnes mám padesátiny, svůj štědrý den, stříhám zadarmo jako dárek.“

Pekař poděkuje, odejde a vrátí se s deseti houskami.

K holiči-kadeřníkovi přijde květinářka, nechá si udělat trvalou, chce platit, holič odpoví: „Dnes mám padesátiny, svůj štědrý den, kadeřničím zadarmo jako dárek.“

Květinářka poděkuje, odejde a vrátí se s deseti květinami.

Přijde trafikant, nechá se ostříhat, chce platit, holič odpoví: „Dnes mám padesátiny, svůj štědrý den, stříhám zadarmo jako dárek.“

Trafikant poděkuje, odejde a vrátí se s deseti časopisy.

Přijde poslanec, nechá se ostříhat, chce platit, holič odpoví: „Dnes mám padesátiny, svůj štědrý den, stříhám zadarmo jako dárek.“

Poslanec poděkuje, odejde a vrátí se s deseti poslanci.

Dlouho jsem si myslíval, že je to jen fór. Někdy před deseti lety mě pozvala na kafe jedna poslankyně s žádostí, zda bych její straně mohl vypracovat studii islámu a případnou stranickou politiku vůči němu.

„To bych samozřejmě mohl, ale nešlo by to zadarmo.“

„Vážně? Nepovídejte,“ zajíkla se překvapením. „A kolik byste si tak představoval?“

Sdělil jsem jí číslici podobnou tehdy dvouměsíčnímu platu učitelky základní školy (polovině měsíčního poslaneckého).

„Ale my takové peníze k dispozici nemáme.“

„Máte stovku poslanců.“

„No a?“

„Každý přispěje pár stovek a máte to.“

„No tak to určitě nepůjde.“

Rozloučili jsme se, zaplatil jsem kafe, už jsem od poslankyně nikdy nic neslyšel a rychle jsem na ni zapomněl.

Několik let nato mě oslovil poslanec:

„Ty vaše články na internetu o těch případech politické korektnosti ve světě se mně líbí.“

„Děkuju.“

„Nechtěl byste mně taková podobná témata zpracovávat do parlamentních debat?“

„Za kolik?“

„Udělal bych vás oficiálně parlamentním asistentem, nechám vám poslat smlouvu“.

Z parlamentní kanceláře přišla smlouva na jeden tisíc korun měsíčně.

„Děláte si srandu?“, odpověděl jsem poslanci.

„V tom je taky právo neomezeného vstupu do parlamentu.“

„Jo? A za to si koupím co?“

„Tak co byste si představoval?“

Sdělil jsem mu za zpracování každého tématu číslici, jakou bych dostal za článek na totéž téma.

„Ale takové peníze mně ve výdajích od parlamentu nezbývají.“

„Máte stodvacetitícový plat z mých daní, to vám snad stojí za to, abyste se v debatách blýskl za své.“

A na to mě odpověděl takto:

„Já jsem si myslel, že vám jde o dobrou věc a vás zajímají jen peníze.“

Stalo se mně to ještě potřetí, s poslancem, s nímž jsem se kamarádil ještě v dobách předposlaneckých.

„To jsou dobrá témata, co píšeš, nechtěl bys nám je zpracovávat?“, napsal mně emailem.

„Kolik peněz nato máte?“, odpověděl jsem.

Už se mně na toto téma nikdy neozval a kamarádíme se dál, jako by tato výměna nikdy neproběhla.

Když se mně to právě stalo počtvrté, napadlo mě, že už by to vydalo na malou glosu. Ale pánové a dámy, nebojte se, neprozradím vás. Ono na tom vůbec nezáleží. Vsadím se, že se totéž stalo některým novinářským kolegům od úplně jiných poslanců.

Převzato z www.radiouniversum.cz

Kurasův nově vydaný bestseller SOUMRAK BÍLÉHO MUŽE je k dostání třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/