Představte si miniaturní černou díru s horizontem událostí srovnatelným s velikostí elektronu a hmotností pár set tun v naší atmosféře. Ze vzduchu pohlcuje elektrony narážející na horizont událostí takovou rychlostí, že se obklopí plazmou. Pohlcování elektronů ochuzuje plazmu o elektrony, čímž získává kladný náboj vzhledem k okolí. Černá díra sama zůstává elektricky neutrální, neboť pohlcené elektrony přestávají existovat. Nemůže pohltit ionty nebo atomy protože jsou příliš velké a černá díra jimi bez následků prochází.

Deficit elektricky negativního náboje obklopujícího plazmatu je spontánně doplňován z okolí různými výboji. Z vnějšího pohledu vypadá černá díra obklopená elektropozitivním plazmatem jako kulový blesk.

Při kontaktu tohoto objektu s pevnou látkou může dojít k různým interakcím. Obklopující plazma vytváří elektrické pole, tepelné proudění a sálání. Letící černá díra se, při dostatečné razanci nárazu do pevné překážky, může zbavit svého plazmového obalu a snadno jí bez následků projít. Při opětovném výstupu z pevné látky do vzduchu se plazmatem obklopí znovu.

Černá díra padá k zemi, pohybuje se však díky silnému elektrickému poli obklopujícího plazmatu, tepelnému proudění a setrvačnosti.

Při pohlcování elektronů dochází k pomalému „růstu“ černé díry, což zákonitě vede k její destabilizaci. Narušení horizontu událostí „nestravitelně velkým“ objektem způsobí „malý třesk“, ukončující její existenci. Vzniklé částice se „namapují“ na okolí, což pozorujeme jako explozi, nastane-li to pod zemským povrchem ani si toho nevšimneme.