VĚDA: Evergreen globálního oteplování
O celé historii a o publikacích Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) píšu v knížce přehledně na stranách 70 až 73, zatímco na Metelkou zmiňované straně 104 je jediná věta, která má za cíl jenom upozornit čtenáře na velice zjednodušené postupy v IPCC. Také použiju citát: V první zprávě IPCC (1990) se píše (citováno podle souhrnu ve zprávě z IPCC 2001, kapitola A.2. Technical Summary, Working Group I): „Nadbytek skleníkových plynů v atmosféře se zvyšoval hlavně vlivem lidské činnosti. Bylo předpovězeno, že pokračující budoucí růst emisí skleníkových plynů povede k významnému růstu průměrné povrchové teploty planety. Tato teplota překročí přírodní variace z posledních tisíciletí a bude se zmírňovat jen pozvolna.“ Takže bych asi měl posunout letopočet v uvedené větě na „až do roku 1995“. K tomu pozvolnu, doporučuji si znovu přečíst článek Dr. Luboše Motla Racionálně o počasí a podnebí z 28.1.2009. Navíc tam jsou informace, které na IPCC nenajdete. Jestliže jsem použil slova „zjednodušené postupy IPCC“, zachoval jsem se velice zdrženlivě a zdvořile. V mé knížce je na mnoha místech dokumentováno, že ve zprávách IPCC jsou buď zamlčovány, nebo zkreslovány ty studie, které se nehodí do hypotézy o hlavním vlivu lidstvem produkovaného CO2 na současné globální oteplování. Nehodí se ani do závěrečných doporučení pro politiky. Nebudu nyní opakovat své argumenty z knížky, ale přidám dva příklady. První se týká Středověké teplé periody (STP).
Profesor Michael E. Mann je proslulý svou hokejkou, ke které přirovnal grafický záznam teplot v závislosti na čase, a to nejdřív pro období od roku 1400 do současnosti. Otištěno v prestižním vědeckém žurnálu Nature v roce 1998. O rok nato prodloužil zkoumané období na celé milénium. Tyto jeho dvě publikace se staly důležitým argumentem pro tvrzení ve zprávě IPCC v roce 2001: „Nové analýzy proxy (= přibližně odvozených) dat ze severní polokoule ukazují, že vzestup teplot ve 20. století je pravděpodobně (likely, tj. tvrzení je na 66–90% pravdivé) největší ze všech staletí v průběhu posledních 1000 let (Souhrn pro politiky).“ Dále: „ Rekonstrukce klimatických dat za posledních 1000 let také ukazují, že toto oteplování [rozumí se současné] je neobvyklé a je nepravděpodobné (unlikely, tj. tvrzení je jen na 1-10% pravdivé), že by mělo přírodní příčiny.“ Nebo název podkapitoly: „Existuje nový, silný důkaz, že oteplení pozorované za posledních 50 let se většinou může přisuzovat lidské činnosti.“ Podobně dále jeden z nadpisů: „Antropogenní klimatická změna přetrvá po mnoho staletí“. STP tedy byla nevýznamná, teploty nižší než současné.
Na články M.E. Manna reagovali dva Kanaďané S. McIntyre a R. McKitrick článkem, který byl editorem časopisu Nature odmítnut a byl v roce 2003 přijat v britském žurnálu. Kanaďané prostudovali Mannův soubor dat a v souhrnu napsali, že soubor obsahuje „collation errors, unjustifiable truncation or extrapolation of source data, obsolete data, geographical location errors, incorrect calculation of principal components and other quality control defects“. Přidali i graf a ukázali jak by správně vypadal, kdyby se Mann nedopustil chyb. Teploty byl v rozmezí let 1400 až 1420 vyšší než naše současné. Jak tento článek, tak další (např. Hokejky, hlavní složky a podvržená významnost) od obou „Maců“ (v angličtině „M&M“) měly obrovský ohlas. Objevily se články s názvy Zlomená hokejka, Kjóto zbavené nevinnosti, Podvod s globálním oteplením ad. Nemuselo se ani dlouho čekat na tvrdé odmítnutí publikací „Maců“ ze strany IPCC a jejích pracovníků – editorů a autorů. Odmítavé stanovisko IPCC je podle mnoha odborníků – fyziků atmosféry, geologů, ale i klimatologů neodůvodněné.
W. Soon a S. Baliunas, pracující jako solární fyzici ve Smithonově Centru pro astrofyziku, uveřejnili v roce 2003 podrobnou studii, ve které prozkoumali 240 odborných zpráv o klimatu minulosti. Podle ní nebylo 20. století neobvykle teplé. V posledním tisíciletí byla jedna celosvětová perioda (Středověká), kdy byly teploty o 2 až 3oC vyšší než v období 90. let minulého století. IPCC 2007 odbyla tuto studii poznámkou o nedostatku kvantitativních dat pro spolehlivou diskusi o Středověké teplé periodě. Zajímavé je, že když podobná „proxy“ data ze stejného období upravoval Mann a jeho tým, byla „upravená“ data podle názoru IPCC kvantitativně v pořádku. Pokud IPCC 2001 a 2007 musí uvádět tuto Středověkou teplou periodu, pak jen s tou výhradou, že její teploty byly nižší než současné. Je to oprávněné?
Toto vše uvádím jen jako jeden z mnoha důkazů neobjektivnosti velké části zpráv IPCC. Tím je také pokažený dojem z té části, kde se autoři rozepisují o komplexnosti a zároveň i o nejistotách v klimatickém modelování, nejednoznačnosti datových souborů a přijímaných závěrů.
Na konec jeden nejčerstvější bonbónek ze studia profesora Manna: V lednovém čísle žurnálu Nature vyšel článek o dlouhodobém oteplování v Antarktidě (Steig, E.J., D.P. Schneider, S.D. Rutherford, M.E.Mann, J.C. Comiso, and D.T. Shindell, 2009: Warming of the Antarctic ice-sheet surface since the 1957 International Geophysical Year. Nature, 457, 459-462, doi:10.1038/nature07669). Protože v Antarktidě je malý počet meteorologických stanic existujících po dobu posledních 50 let a protože téměř všechny jsou poblíž pobřeží, rozhodla se Mannova skupina, že přímo měřené teploty na pobřeží porovnají s teplotami stanovenými ze satelitů na celé Antarktidě na podkladě infračerveného záření. Satelitní údaje však existují pouze posledních 25 let. Určili tedy empirický model vztahu satelitních teplot k teplotám přímo měřeným na pobřeží pro období posledních 25 let. Tento model použili pro předcházejících 25 let a pro celý kontinent. Vyšlo jim, že za posledních 50 let se v celé Antarktidě zvyšují teploty. Jsou přesvědčeni, že potvrdili globální oteplování a mediální tsunami zaplavilo svět informací, že Antarktida taje. Poté se však zvedla vlna kritiky, protože Mannova skupina se provinila dvěma smrtelnými hříchy proti fyzikálním a statistickým vědám. V podstatě není možné provádět extrapolace do období, ve kterém se měnily faktory ovlivňující vztahy mezi dvojím měřením teplot, tedy do rozmezí 1957 až 1982. Dále je uvedený způsob geografické extrapolace z pobřeží do nitra kontinentu nepřípustný podle pravidel geostatistiky. Celý postup tedy připomíná metody v tolik kritizované Mannově hokejce.
Profesor pedologie a půdní fyziky
