America first! musí platit také na Měsíci! Američané na něm poprvé přistáli před půlstoletím, teď se tam chtějí vrátit. Dřív, než na Lunu dorazí Číňané nebo Rusové.

Byl to jeden z okamžiků, které se označují přívlastkem historický – 21. července 1969 otiskli astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin boty do měsíčního prachu. Dva ze tří členů posádky Apolla 11 se jako první lidé procházeli – nebo spíš proskakovali – po cizím vesmírném tělese.

Od tohoto letu uplyne brzy půlstoletí a Amerika se nadechuje k návratu na jedinou přirozenou družici Země. Vesmírná agentura NASA ujišťuje, že ho zvládne rychle a levně – a hlavně dřív, než na Měsíc dorazí čínští čajkonauti a ruští kosmonauti.

Orel přistál

Apollo, program pilotovaných letů na Měsíc, zanechala NASA v roce 1972. Vláda na něj zastavila přísun peněz. Ukončila tak nejslavnější éru amerických letů do vesmíru.

„Velký skok pro lidstvo“, jak svou misi na Měsíc nazval Armstrong, posunul techniku vesmírných letů o celá desetiletí dopředu, zanechal za sebou 6300 inovací a vynálezů. Kromě jiného odstartoval revoluci ve výrobě mikročipů.

NASA na programu pracovala už od konce padesátých let minulého století. Rozhodující impulz ale dostal až za vlády Johna F. Kennedyho. Pětatřicátý americký prezident oznámil záměr vyslat člověka na Měsíc v památném projevu ke kongresmanům v květnu 1961. „Věřím, že tento národ si může vytyčit za cíl přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečný návrat na Zemi do konce tohoto desetiletí,“ prohlásil.

Souhlas Kongresu získal a cíl byl za osm let dosažen. Na Kennedyho náhrobku se tak 20. června 1969 objevil lístek se vzkazem: „Mr. President, The Eagle has landed.” (Orel byl název měsíčního modulu Apolla 11.)

Poté v programu Apollo přistáli na Měsíci astronauti v pěti dalších misích, poslední v prosinci 1972. Od té doby – téměř 47 let (!) – ale létá člověk jen na oběžnou dráhu.

Pravda, lidé vysílají robotické sondy k Měsíci, k cizím planetám, do hlubin vesmíru. Sami ale desítky let krouží kolem rodné hroudy jako na pouťovém kolotoči, pouhých 400 kilometrů nad zemským povrchem. To je jako z Prahy do Brna a zpátky.

A co dál?

Devětačtyřicet let po Kennedyho projevu, v květnu 2010, vyhlásil Barack Obama smělý cíl – rudou planetu. „Musíme pokračovat vpřed k dalším hranicím, otevřít nové prostory vesmíru (…) a vyslat lidi na Mars,“ pravilprezident s pořadovým číslem 44.

Panel expertů americké Národní akademie věd, který Obama pověřil úkolem navrhnout jízdní řád pro pilotované lety na cizí planetu, dospěl k závěru, že je reálné, aby Američané přistáli na Marsu ve druhé polovině třicátých let. Ovšem jen za masivní a dlouhodobé podpory vlád. A tu NASA od Obamova kabinetu nezískala.

Obamův nástupce Donald Trump to viděl jednodušeji a přímočařeji. „Chtěli bychom to [pilotovaný let na Mars] dokázat už za mého prvního funkčního období, přinejhorším během toho druhého. Musíme to prostě urychlit,“ řeklpo nástupu do Bílého domu v rozhovoru s astronautkou Peggy Whitsonovou. (První funkční období končí Donaldovi v lednu 2021, případné druhé počátkem roku 2025.)

Na tohle chvástání Trump patrně už zapomněl. Jeho vláda nakonec vyhlásila skromnější cíl – vrátit astronauty na Měsíc a postavit tam stálou stanici.

Američané by tak vlastně dokončili program Apollo, který se stanicí na Měsíci počítal. Amerika družici opustila, aniž ji osídlila. Vláda dospěla k závěru, že potřebuje utrácet peníze za jiné věci.

Sputnik, Gagarin… šimpanz

O základně na Měsíci (i na Marsu) v posledních letech nejvíc mluvil vizionář Elon Musk. Buzz Aldrin ale pochybuje, že Muskova SpaceX by na takové úkoly stačila. „K tomu abyste je zvládl, nemůžete být jen stavitel raket jako Musk, musíte taky umět postavit bydlení (…). Musk ale může spolupracovat s NASA, což ostatně dělá,“ řekl Aldrin.

Šanci podílet se na kolonizaci Měsíce může Musk dostat už v příštích letech. Poté, co své vize o měsíční stanici loni zvěstovali Číňané, rozhoupala se americká vláda. „Účastníme se vesmírných závodů stejně jako v šedesátých letech,“ pravil v březnu americký viceprezident Mike Pence, když oznámil plán letů na Měsíc.

Už za studené války byla rivalita hnacím motorem dobývání vesmíru. Za prvním přistáním Američanů na Měsíci bylo jejich soupeření se Sovětským svazem. Za jejich návratem na přirozenou družici Země, pokud se uskuteční, bude soutěž jak s Číňany, tak s Rusy.

Čínská státostrana rozhodla, že do roku 2030 stane na povrchu Měsíce první čínský čajkonaut. A Rusové se k Číňanům přidali se stejným plánem.

NASA proto na pokyn vlády vypracovala rozvrh, podle kterého by Američané měli přistát na Měsíci už v roce 2028. To by však bylo až tři roky po Trumpově druhém termínu. Vesmírná agentura tak rozvrh musela přepracovat a přistání uspíšit o čtyři roky.

Amerika by každopádně přistání měla stihnout před Číňany i Rusy. Ve vesmírné technice má před říši středu náskok a Rusko citelně zaostává, chybí mu technologie i odborníci.

Počátkem šedesátých let minulého století byla situace jiná: Všechna prvenství ve vesmíru patřila Sovětům. Byli tam první se Sputnikem i s člověkem – Jurijem Gagarinem. Američané tehdy měli jediného astronauta – Alana Sheparda, který letěl krátce pouze pod oběžnou drahou Země. Prvního tvora, šimpanze Enose, vyslala NASA na orbitu až půl roku po zmíněném Kennedyho projevu.

Za přistáním na Měsíci bylo samosebou obrovské technologické a ekonomické vzepětí a také hora peněz. Program Apollo stál celkem 25,4 miliardy dolarů. Když započteme inflaci od roku 1966 (rok největších investic do programu), zjistíme, že tato suma by se v roce 2018 vyrovnala 153 miliardám dolarů.

Na Lunu lowcostem?

NASA odhaduje, že projekt Artemis, jehož cílem bude po více než padesáti letech dostat člověka zpět na Měsíc, bude stát 20 až 30 miliard dolarů. Tato částka, která zahrnuje náklady projektu a přistání prvních astronautů na Měsíci, by měla být zahrnuta do rozpočtu agentury ve fiskálních rocích 2021 až 2024.

Nevypadá strašidelně, ačkoli zkušenosti z vesmírných programů naznačují, že bude výrazně překročena. Měla by nicméně být mnohem nižší než rozpočet programu Apollo. Důvodem jsou zkušenosti z letů k Měsíci, pokročilejší technologie a také významnější zapojení soukromého sektoru, respektive firem zabývajících se vesmírnými technologiemi.

„Vracíme se zpátky na Měsíc, ale uděláme to úplně jinak, než jsme to dělali v šedesátých letech,“ cituje web CNN Business ředitele NASA Jima Bridenstinea. Firmy podle něj budou předkládat vlastní návrhy vesmírné techniky, nechají je vyrobit a otestovat. Potom budou soutěžit s konkurenty o zakázky.

Zní to rozumně, ačkoli v Kongresu nikdo nemůže být prorokem.

Takže za pět let bude Amerika zpátky na Měsíci? Nebo za devět? Anebo na svatého Dyndy?

Uvidíme… Tipnul bych si prostřední variantu.