19.2.2020 | Svátek má Patrik


OSOBNOST: Ludwig Hohenegger

12.10.2019

Přírodovědec a úspěšný průmyslový manažer

V dnešní době, kdy se vše úzce – se záměrem vyhovět požadavkům trhu – specializuje, by zájem mladého člověka o více oborů vyvolával spíš rozpaky než obdiv. Ten, kdo by postupně vystudoval práva, ekonomii, hutnictví a hornickou geologii, by asi nebyl někým, o koho by personální agentury a zaměstnavatelé měli zájem. Byl by považován za nepraktického podivína, který se bizarními kombinacemi studovaných oborů snažil prodloužit studentská léta a co nejdéle se vyhýbat praktické činnosti. Že takový „věčný student“ může vyniknout, ukazuje příklad Ludwiga Hoheneggera. I když Hohenegger patří mezi významné osobnosti moravskoslezského regionu, je dnes takřka zapomenut. Přitom kdysi byl po něm pojmenován důl v Karviné, koksovna a ulice v Těšíně.

Ludwig Hohenegger se narodil dne 8. června 1807 v bavorském městě Memmingenu. V té době vrcholily napoleonské války. Železniční doprava neexistovala a převratné společenské změny spojené s rozvojem průmyslu dosud nenastaly. Hohenegger studoval v době, v níž se odehrává Dickensův román Kronika Pickwickova klubu. Vzdálenosti se překonávaly v koňském sedle a v dostavníku. Po gymnáziu studoval Hohenegger na univerzitě v Mnichově právo a kamerální vědy, což bývalo tradiční označení pro soubor disciplín zhruba odpovídající dnešní ekonomii, obchodu, financím a účetnictví. Pak na důlní akademii ve Freibergu hornictví, hutnictví a geologii. Do prvního zaměstnání nastoupil na Moravě v Blanenských železárnách. Pracoval v hutních podnicích v Rakousku, Porýní a Porúří. V roce 1839 přesídlil do Těšína a od téhož roku až do své smrti byl ředitelem hutních a horních závodů Těšínské komory.

Těšínská komora spravovala majetky těšínských knížat. Posledním držitelem Těšínského knížectví byl Bedřich Rakousko-Těšínský, arcivévoda rakouský a vrchní velitel rakousko-uherské armády v letech 1914–1916 (říká se o něm, že jde o markýze Gera z Bezručových Slezských písní). Majetky Těšínské komory byly rozsáhlé. Šlo o lesy, jiné pozemky a především průmyslové podniky. Kupříkladu železárny v Třinci, Lískovci a Bašce, vysoké pece, válcovny, slévárny, smaltovny, kamenouhelné doly, slévárnu mědi a další závody.

Ludwig Hohenegger, 46 let, litografie Josefa Kriehubera

Ludwig Hohenegger, 46 let, litografie Josefa Kriehubera

Ludwig Hohenegger se stal ředitelem nejvýznamnějších závodů Těšínské komory ve věku 32 let. Své znalosti využil při modernizaci vysokých pecí v Třinci a Bašce, hutních provozů v Karlově huti a dalších závodů. Závislost Těšínské komory na dodávkách surového železa z cizích hutí ho přivedla na nápad opatřit si vlastní zdroje železné rudy. Ve 40. letech 19. století prováděl první geologický průzkum, zejména v Beskydech. Prospekcí bylo objeveno 440 lokalit s možností ekonomicky výhodné těžby pelosideritů. V roce 1846 Hohenegger zřídil školu pro nadané horníky, které vyučoval geologii, mineralogii a hutnické technologii. Někteří z žáků se pak stali jeho spolupracovníky při rozsáhlém geologickém mapování. Navrhoval stavbu železnic a podílel se na jejich projektech. Byl první, kdo přišel s nápadem vybudovat Košicko-bohumínskou dráhu. Vytvořil projekt této dráhy a také projekty Ostravsko-frýdlantské dráhy a dráhy spojující Frýdek s Těšínem. Jejich uskutečnění se již nedožil. Dne 25. srpna 1864 Ludwig Hohenegger v Těšíně zemřel ve věku 57 let. Před jeho působením byl roční zisk Těšínské komory 40 000 zlatých. Bilance hospodářského roku 1862/1863 vykázala zisk 400 000 zlatých rakouské měny.

Ludwig Hohenegger byl schopným manažerem i znamenitým vědcem. Účastnil se prací Říšského geologického ústavu ve Vídni a publikoval odborné práce. Objevil a pojmenoval horninu známou na celém světě jako těšínit (teschenit). Vytvořil velkou geologickou a paleontologickou sbírku, kterou po jeho smrti koupilo Bavorské království za 10 500 zlatých rakouské měny. Vyvrcholením Hoheneggerova celoživotního díla je geologická mapa zachycující mimo jiné i některé oblasti severomoravského regionu. Vyšla v roce 1861 v Gotě v Sasko-kobursko-gothajském vévodství u známého geografického vydavatelství Justus Perthes. Zobrazuje zhruba 2 500 kilometrů čtverečních různých území Slezska, Moravy a Haliče. Pro nás je zajímavá jako první geologická mapa části Ostravska a Beskyd. Její celý název je Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien von Ludwig Hohenegger. Director der Erzherzoglichen Eisenwerke.

Titulní strana Honeneggerovy mapy z roku 1861

Titulní strana Honeneggerovy mapy z roku 1861

Ve své době takové mapování představovalo obrovskou práci. Na velké ploše bylo nutno provést geologický průzkum a výsledky zpracovat. Hoheneggerovo mapování dalo základ pro v současnosti používané geologické názvosloví jako kupříkladu godulské pískovce, istebňanské souvrství, štramberský jurský vápenec a další. Geologický průzkum byl jistě v prvé řadě motivován potřebami průmyslu, vyhledávala se ložiska uhlí, železné rudy a vápence. Současně se prováděl také průzkum, který měl obecnější význam a se získáváním surovin přímo nesouvisel. Hohenegger na geologické mapě vyznačil hranici maximálního kontinentálního zalednění. Při geologickém průzkumu zaznamenával bludné balvany ze severských hornin, zejména jejich nejzazší výskyt v nejvyšších nadmořských výškách. Tím u nás jako první určil hranici, na kterou dospěl v dobách ledových kontinentální ledovec a spolu s ním severské horniny vyrvané z podloží a ledovcem dopravené na jih. Nešlo o určení definitivní hranice maximálního zalednění, ta se v detailech stále upravuje v návaznosti na výsledky průzkumů ledovcových sedimentů.

Dnes se nám na tom nemusí zdát nic mimořádného, ale v polovině 19. století byla taková představa pro mnohé šokující. Usazeniny se pokládaly za pozůstatek biblické potopy a fosilie se vysvětlovaly jako organismy usmrcené při této potopě. Hohenegger prováděl geologický průzkum a shromažďoval podklady k mapě v době, kdy doznívaly teorie vysvětlující zkameněliny a bludné balvany biblickou potopou. Z toho hlediska je Hoheneggerova geologická mapa s vyznačením výskytu bludných balvanů ze severských hornin a jejich interpretace jako pozůstatek dávného zalednění něčím, co ve své době nebylo obvyklé.

Měřítko mapy vychází ze starých měr (rakouská poštovní míle, vídeňský sáh, coul a stopa). Poštovní míle (7 586 m) = 4 000 sáhů (jeden sáh = 1,896 m), jedna vídeňská stopa (0,316 m) = 12 coulů (jeden coul = 26,34 mm). Výška Lysé hory, nejvyšší hory našich Beskyd 4 176 v pravé dolní části výřezu mapy zobrazující plochu cca 12,5 x 10,9 km je ve stopách, takže po přepočtu činí 1 320 metrů. Dnes se udává 1 323 m. Docela slušná přesnost na polovinu 19. století, nehledě k tomu, že spory o výšku Lysé hory se stále vedou.

Výřez z Hoheneggerovy mapy - část Beskyd s Lysou horou

Výřez z Hoheneggerovy mapy - část Beskyd s Lysou horou

Bludné balvany bychom dnes na místech, kde je zaměřil a do mapy zanesl Hohenegger (na mapě to jsou malá kolečka se světlým středem) marně hledali. Již počátkem 20. století geolog Hanslik bludné balvany zakreslené na mapě v mnoha případech v terénu nenašel. Jejich zakreslení má však zásadní význam pro určení rozsahu zalednění a stanovení nadmořské výšky zalednění. Například u Lubna v podhůří Beskyd je na mapě zakreslen bludný balvan ve výšce 410 – 415 m n. m. Jelikož Hoheneggerova mapa vyniká velkou přesností, dá se z jejích údajů při stanovení rozsahu zalednění vycházet i dnes.

Zajímalo mne, kde se nachází Hoheneggerův hrob. Zda bude v Českém Těšíně nebo, jak se zde říká, „na druhé straně řeky“, tedy na pravém břehu Olše v polském městě Těšín. Pátrání přineslo překvapení. Hrob neexistuje. V Muzeu Těšínska v Těšíně, kde město uvádí Ludwiga Hoheneggera na svých stránkách jako osobnost města, o jeho hrobu nikdo nic neví. Také dotazy na správy hřbitovů nic nepřinesly. Odpověď přišla od paní Ireny French z muzea „na druhé straně řeky“ (Muzeum Śląska Cieszyńskiego). Ludwig Hohenegger byl pohřben na hřbitově u kostela Svaté Trojice, který je na polské straně. V roce 1883 hřbitov zrušili a hroby byly přeneseny na komunální hřbitov. Ne ale všechny. V německém týdeníku Silesia, který vyšel v Těšíně dne 3. září 1864 je zpráva o Hoheneggerově pohřbu, který se konal 27. srpna 1864. Krátce před tím, než smuteční průvod vyšel, objevil se císařský komisař s vysokým vyznamenáním – rytířským křížem Řádu Františka Josefa, uděleným posmrtně. Vyznamenání bylo připevněno na rakev a pohřební průvod vyšel od bytu zemřelého v těšínské čtvrti Saská kupa. V čele průvodu kráčel v hornické uniformě s vytaseným mečem arcivévodský hormistr Fallaux, žák zemřelého. V průvodu šlo 1 200 lidí, čtyři hornické kapely a v ulicích sledovalo průvod celé město. Po obřadu v kostele, kde zazněla smuteční píseň v podání mužského pěveckého spolku, byla rakev přinesena na hřbitov a po trojím hornickém pozdravu „zdař Bůh“ spuštěna do hrobu. „Všeobecná účast je důkazem, že byl pohřben čestný člověk a vynikající muž,“ končí podrobné vylíčení této události.

Ludwig Hohenegger měl syna Adolfa, který se roku 1840 narodil v Těšíně. Ten sice kráčel ve šlépějích svého otce, ale jeho vědeckého věhlasu a dalších úspěchů nedosáhl. V souvislosti s pátráním po hrobu jeho otce je zvláštní, že se syn Adolf o přenesení otcova hrobu při likvidaci hřbitova nepostaral. Nebo tomu bylo jinak a hrob je někde jinde. Adolf Hohenenegger byl zastáncem výstavby v Těšíně na levobřežním předměstí, tedy na území dnešního České Těšína. V roce 1878 nechal postavit honosný dům s restaurací a kavárnou, v Těšíně známý jako Hoheneggerův dům, na ulici Pražská (dříve Hoheneggerova).

Ani hrob Adolfa Hoheneggera, který zemřel v Těšíně roku 1916, se nepodařilo nalézt. Podle pracovníků v muzeích, se kterými jsem o tom hovořil, je to u takových osobností zvláštní. Jinak je Adolf Hohenegger zajímavý tím, že se dostal do české literatury. V Bezručově básni Dva hrobníci nejsou hrobníci jmenováni, ale o jejich totožnosti nikdy nebylo pochyb. Je známo, koho Bezruč tím nelichotivým označením měl na mysli. Byli to arcivévodští úředníci Walcher-Uysdall a Adolf Hohenegger. Konkrétně Adolf Hohenegger proslul jako nepřítel českého školství. V době, kdy byl ředitelem Karlovy huti, uspěl ve volbách do obecního zastupitelstva v Lískovci u Frýdku. V obci s většinou českého obyvatelstva ho zvolili starostou a v roce 1885 se obecní zastupitelstvo usneslo, že na dosud české škole bude od 2. třídy vyučujícím jazykem němčina. Později se zastupitelstvo usneslo (všemi hlasy!), že škola bude čistě německou. V roce 1918 se v Lískovci k české škole vrátili. Není těžké uhodnout, proč se tak v Lískovci dělo. V obci byla Karlova huť, kde jejich starosta řediteloval. A lidé z obce tam pracovali. Ředitel hutě nechal opravit v Lískovci kostel a přestavět školu, kterou finančně podporoval. Adolf Hohenegger využíval školu k poněmčování a jako hrobník češství byl zvěčněn ve Slezských písních.

Je vidět, jaké nečekané souvislosti mohou vyvstat, jak je svět „malý“ a přitom složitý a ne černobílý. Nic z historie by nemělo být zapomenuto. Ani Ludwig Hohenegger, který přispěl k poznání geologické minulosti moravskoslezské oblasti a stál u rozvoje moderního železárenského průmyslu a hornictví.



Advantage Consulting, s.r.o.
HR CONSULTANT OF SALES & LOGISTICS DIVISION

Advantage Consulting, s.r.o.
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 20 000 - 30 000 Kč






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.