OSOBNOST: Ludwig Hohenegger

Přírodovědec a úspěšný průmyslový manažer

V dnešní době, kdy se vše úzce – se záměrem vyhovět požadavkům trhu – specializuje, by zájem mladého člověka o více oborů vyvolával spíš rozpaky než obdiv. Ten, kdo by postupně vystudoval práva, ekonomii, hutnictví a hornickou geologii, by asi nebyl někým, o koho by personální agentury a zaměstnavatelé měli zájem. Byl by považován za nepraktického podivína, který se bizarními kombinacemi studovaných oborů snažil prodloužit studentská léta a co nejdéle se vyhýbat praktické činnosti. Že takový „věčný student“ může vyniknout, ukazuje příklad Ludwiga Hoheneggera. I když Hohenegger patří mezi významné osobnosti moravskoslezského regionu, je dnes takřka zapomenut. Přitom kdysi byl po něm pojmenován důl v Karviné, koksovna a ulice v Těšíně.

Ludwig Hohenegger se narodil dne 8. června 1807 v bavorském městě Memmingenu. V té době vrcholily napoleonské války. Železniční doprava neexistovala a převratné společenské změny spojené s rozvojem průmyslu dosud nenastaly. Hohenegger studoval v době, v níž se odehrává Dickensův román Kronika Pickwickova klubu. Vzdálenosti se překonávaly v koňském sedle a v dostavníku. Po gymnáziu studoval Hohenegger na univerzitě v Mnichově právo a kamerální vědy, což bývalo tradiční označení pro soubor disciplín zhruba odpovídající dnešní ekonomii, obchodu, financím a účetnictví. Pak na důlní akademii ve Freibergu hornictví, hutnictví a geologii. Do prvního zaměstnání nastoupil na Moravě v Blanenských železárnách. Pracoval v hutních podnicích v Rakousku, Porýní a Porúří. V roce 1839 přesídlil do Těšína a od téhož roku až do své smrti byl ředitelem hutních a horních závodů Těšínské komory.

Těšínská komora spravovala majetky těšínských knížat. Posledním držitelem Těšínského knížectví byl Bedřich Rakousko-Těšínský, arcivévoda rakouský a vrchní velitel rakousko-uherské armády v letech 1914–1916 (říká se o něm, že jde o markýze Gera z Bezručových Slezských písní). Majetky Těšínské komory byly rozsáhlé. Šlo o lesy, jiné pozemky a především průmyslové podniky. Kupříkladu železárny v Třinci, Lískovci a Bašce, vysoké pece, válcovny, slévárny, smaltovny, kamenouhelné doly, slévárnu mědi a další závody.

Ludwig Hohenegger, 46 let, litografie Josefa Kriehubera

Ludwig Hohenegger se stal ředitelem nejvýznamnějších závodů Těšínské komory ve věku 32 let. Své znalosti využil při modernizaci vysokých pecí v Třinci a Bašce, hutních provozů v Karlově huti a dalších závodů. Závislost Těšínské komory na dodávkách surového železa z cizích hutí ho přivedla na nápad opatřit si vlastní zdroje železné rudy. Ve 40. letech 19. století prováděl první geologický průzkum, zejména v Beskydech. Prospekcí bylo objeveno 440 lokalit s možností ekonomicky výhodné těžby pelosideritů. V roce 1846 Hohenegger zřídil školu pro nadané horníky, které vyučoval geologii, mineralogii a hutnické technologii. Někteří z žáků se pak stali jeho spolupracovníky při rozsáhlém geologickém mapování. Navrhoval stavbu železnic a podílel se na jejich projektech. Byl první, kdo přišel s nápadem vybudovat Košicko-bohumínskou dráhu. Vytvořil projekt této dráhy a také projekty Ostravsko-frýdlantské dráhy a dráhy spojující Frýdek s Těšínem. Jejich uskutečnění se již nedožil. Dne 25. srpna 1864 Ludwig Hohenegger v Těšíně zemřel ve věku 57 let. Před jeho působením byl roční zisk Těšínské komory 40 000 zlatých. Bilance hospodářského roku 1862/1863 vykázala zisk 400 000 zlatých rakouské měny.

Ludwig Hohenegger byl schopným manažerem i znamenitým vědcem. Účastnil se prací Říšského geologického ústavu ve Vídni a publikoval odborné práce. Objevil a pojmenoval horninu známou na celém světě jako těšínit (teschenit). Vytvořil velkou geologickou a paleontologickou sbírku, kterou po jeho smrti koupilo Bavorské království za 10 500 zlatých rakouské měny. Vyvrcholením Hoheneggerova celoživotního díla je geologická mapa zachycující mimo jiné i některé oblasti severomoravského regionu. Vyšla v roce 1861 v Gotě v Sasko-kobursko-gothajském vévodství u známého geografického vydavatelství Justus Perthes. Zobrazuje zhruba 2 500 kilometrů čtverečních různých území Slezska, Moravy a Haliče. Pro nás je zajímavá jako první geologická mapa části Ostravska a Beskyd. Její celý název je Geognostische Karte der Nord-Karpathen in Schlesien und den angrenzenden Theilen von Maehren und Galizien von Ludwig Hohenegger. Director der Erzherzoglichen Eisenwerke.

Titulní strana Honeneggerovy mapy z roku 1861

Ve své době takové mapování představovalo obrovskou práci. Na velké ploše bylo nutno provést geologický průzkum a výsledky zpracovat. Hoheneggerovo mapování dalo základ pro v současnosti používané geologické názvosloví jako kupříkladu godulské pískovce, istebňanské souvrství, štramberský jurský vápenec a další. Geologický průzkum byl jistě v prvé řadě motivován potřebami průmyslu, vyhledávala se ložiska uhlí, železné rudy a vápence. Současně se prováděl také průzkum, který měl obecnější význam a se získáváním surovin přímo nesouvisel. Hohenegger na geologické mapě vyznačil hranici maximálního kontinentálního zalednění. Při geologickém průzkumu zaznamenával bludné balvany ze severských hornin, zejména jejich nejzazší výskyt v nejvyšších nadmořských výškách. Tím u nás jako první určil hranici, na kterou dospěl v dobách ledových kontinentální ledovec a spolu s ním severské horniny vyrvané z podloží a ledovcem dopravené na jih. Nešlo o určení definitivní hranice maximálního zalednění, ta se v detailech stále upravuje v návaznosti na výsledky průzkumů ledovcových sedimentů.

Dnes se nám na tom nemusí zdát nic mimořádného, ale v polovině 19. století byla taková představa pro mnohé šokující. Usazeniny se pokládaly za pozůstatek biblické potopy a fosilie se vysvětlovaly jako organismy usmrcené při této potopě. Hohenegger prováděl geologický průzkum a shromažďoval podklady k mapě v době, kdy doznívaly teorie vysvětlující zkameněliny a bludné balvany biblickou potopou. Z toho hlediska je Hoheneggerova geologická mapa s vyznačením výskytu bludných balvanů ze severských hornin a jejich interpretace jako pozůstatek dávného zalednění něčím, co ve své době nebylo obvyklé.

Měřítko mapy vychází ze starých měr (rakouská poštovní míle, vídeňský sáh, coul a stopa). Poštovní míle (7 586 m) = 4 000 sáhů (jeden sáh = 1,896 m), jedna vídeňská stopa (0,316 m) = 12 coulů (jeden coul = 26,34 mm). Výška Lysé hory, nejvyšší hory našich Beskyd 4 176 v pravé dolní části výřezu mapy zobrazující plochu cca 12,5 x 10,9 km je ve stopách, takže po přepočtu činí 1 320 metrů. Dnes se udává 1 323 m. Docela slušná přesnost na polovinu 19. století, nehledě k tomu, že spory o výšku Lysé hory se stále vedou.

Výřez z Hoheneggerovy mapy - část Beskyd s Lysou horou

Bludné balvany bychom dnes na místech, kde je zaměřil a do mapy zanesl Hohenegger (na mapě to jsou malá kolečka se světlým středem) marně hledali. Již počátkem 20. století geolog Hanslik bludné balvany zakreslené na mapě v mnoha případech v terénu nenašel. Jejich zakreslení má však zásadní význam pro určení rozsahu zalednění a stanovení nadmořské výšky zalednění. Například u Lubna v podhůří Beskyd je na mapě zakreslen bludný balvan ve výšce 410 – 415 m n. m. Jelikož Hoheneggerova mapa vyniká velkou přesností, dá se z jejích údajů při stanovení rozsahu zalednění vycházet i dnes.

Zajímalo mne, kde se nachází Hoheneggerův hrob. Zda bude v Českém Těšíně nebo, jak se zde říká, „na druhé straně řeky“, tedy na pravém břehu Olše v polském městě Těšín. Pátrání přineslo překvapení. Hrob neexistuje. V Muzeu Těšínska v Těšíně, kde město uvádí Ludwiga Hoheneggera na svých stránkách jako osobnost města, o jeho hrobu nikdo nic neví. Také dotazy na správy hřbitovů nic nepřinesly. Odpověď přišla od paní Ireny French z muzea „na druhé straně řeky“ (Muzeum Śląska Cieszyńskiego). Ludwig Hohenegger byl pohřben na hřbitově u kostela Svaté Trojice, který je na polské straně. V roce 1883 hřbitov zrušili a hroby byly přeneseny na komunální hřbitov. Ne ale všechny. V německém týdeníku Silesia, který vyšel v Těšíně dne 3. září 1864 je zpráva o Hoheneggerově pohřbu, který se konal 27. srpna 1864. Krátce před tím, než smuteční průvod vyšel, objevil se císařský komisař s vysokým vyznamenáním – rytířským křížem Řádu Františka Josefa, uděleným posmrtně. Vyznamenání bylo připevněno na rakev a pohřební průvod vyšel od bytu zemřelého v těšínské čtvrti Saská kupa. V čele průvodu kráčel v hornické uniformě s vytaseným mečem arcivévodský hormistr Fallaux, žák zemřelého. V průvodu šlo 1 200 lidí, čtyři hornické kapely a v ulicích sledovalo průvod celé město. Po obřadu v kostele, kde zazněla smuteční píseň v podání mužského pěveckého spolku, byla rakev přinesena na hřbitov a po trojím hornickém pozdravu „zdař Bůh“ spuštěna do hrobu. „Všeobecná účast je důkazem, že byl pohřben čestný člověk a vynikající muž,“ končí podrobné vylíčení této události.

Ludwig Hohenegger měl syna Adolfa, který se roku 1840 narodil v Těšíně. Ten sice kráčel ve šlépějích svého otce, ale jeho vědeckého věhlasu a dalších úspěchů nedosáhl. V souvislosti s pátráním po hrobu jeho otce je zvláštní, že se syn Adolf o přenesení otcova hrobu při likvidaci hřbitova nepostaral. Nebo tomu bylo jinak a hrob je někde jinde. Adolf Hohenenegger byl zastáncem výstavby v Těšíně na levobřežním předměstí, tedy na území dnešního České Těšína. V roce 1878 nechal postavit honosný dům s restaurací a kavárnou, v Těšíně známý jako Hoheneggerův dům, na ulici Pražská (dříve Hoheneggerova).

Ani hrob Adolfa Hoheneggera, který zemřel v Těšíně roku 1916, se nepodařilo nalézt. Podle pracovníků v muzeích, se kterými jsem o tom hovořil, je to u takových osobností zvláštní. Jinak je Adolf Hohenegger zajímavý tím, že se dostal do české literatury. V Bezručově básni Dva hrobníci nejsou hrobníci jmenováni, ale o jejich totožnosti nikdy nebylo pochyb. Je známo, koho Bezruč tím nelichotivým označením měl na mysli. Byli to arcivévodští úředníci Walcher-Uysdall a Adolf Hohenegger. Konkrétně Adolf Hohenegger proslul jako nepřítel českého školství. V době, kdy byl ředitelem Karlovy huti, uspěl ve volbách do obecního zastupitelstva v Lískovci u Frýdku. V obci s většinou českého obyvatelstva ho zvolili starostou a v roce 1885 se obecní zastupitelstvo usneslo, že na dosud české škole bude od 2. třídy vyučujícím jazykem němčina. Později se zastupitelstvo usneslo (všemi hlasy!), že škola bude čistě německou. V roce 1918 se v Lískovci k české škole vrátili. Není těžké uhodnout, proč se tak v Lískovci dělo. V obci byla Karlova huť, kde jejich starosta řediteloval. A lidé z obce tam pracovali. Ředitel hutě nechal opravit v Lískovci kostel a přestavět školu, kterou finančně podporoval. Adolf Hohenegger využíval školu k poněmčování a jako hrobník češství byl zvěčněn ve Slezských písních.

Je vidět, jaké nečekané souvislosti mohou vyvstat, jak je svět „malý“ a přitom složitý a ne černobílý. Nic z historie by nemělo být zapomenuto. Ani Ludwig Hohenegger, který přispěl k poznání geologické minulosti moravskoslezské oblasti a stál u rozvoje moderního železárenského průmyslu a hornictví.