20.10.2021 | Svátek má Vendelín


OSOBNOST: Camille Flammarion

15.8.2012

Přírodovědec a průkopník žánru sci-fi

Podíváme-li se blíže na francouzského vědce, popularizátora vědy a spisovatele Camilla Flammariona, nelze nevzpomenout známého přísloví, podle něhož je všechna sláva polní tráva. Camille Flammarion (26.2.1842 – 7.6.1925) vynikl především v astronomii. Známé byly zejména jeho práce o dvojhvězdách, pozorování Marsu a jím vypracované či revidované atlasy a tabulky, které se používaly po řadu desetiletí. Starý zámeček v Juvisy u Paříže přestavěl na hvězdárnu s přístroji, které ve své době patřily ke špičce, a v devadesátých letech 19. století zřídil na hvězdárně meteorologickou a rádiovou stanici.

Camille Flammarion

Za účelem meteorologických pozorování podnikal cesty balónem a ta nejdelší byla v roce 1880 z Paříže do Kolína nad Rýnem. Jako popularizátorovi vědy, který se zasadil o zřízení lidové hvězdárny a knihovny přístupné veřejnosti, se mu dostalo pojmenování apoštol vědy, což s sebou přinášelo četná oficiální ocenění a ovace veřejnosti. Proslul ale také jako autor svérázných románů a badatel v oboru, který bychom dnes nazvali parapsychologie, což způsobilo jeho dnešní zapomenutí.

Mnozí mu později měli za zlé, že striktně nerozlišoval mezi svými vědeckými publikacemi a vedle své rozsáhlé vědecké činnosti (astronomie, geologie, paleontologie, vulkanismus, meteorologie) se pouštěl do románů, které bychom dnes obsahem nejspíše přiřadili k literatuře sci-fi, a byl autorem knih, které jsou dnes sběrateli v antikvariátech vyhledávány v odděleních mystiky, esoteriky a okultismu.

Jestliže vědecké práce vycházely v nákladu stovek kusů a mimo širší zájem veřejnosti, Flammarionova Populární astronomie (1880) dosáhla statisícových nákladů a nejinak tomu bylo s jeho fantastickými romány. Stojí také za zmínku, že knihy tohoto autora byly bezprostředně po svých francouzských vydáních vydávány česky a po řadu let byl u nás Flammarion nejpřekládanějším autorem.

Z hlediska odborné veřejnosti se však Camille Flammarion svému poslání vědce "provinil" knihami, které napsal na sklonku svého života. Jsou to především Neznámé přírodní síly (1907, česky 1908 v autorizovaném překladu B. M. Weigerta v nakladatelství Hejda & Tuček v Praze, objemná publikace čítající 606 stran). Zde sice Flammarion odhaluje různé podvody médií a záměrně falšované výsledky pokusů, avšak jinak se k jevům jako telepatie či jasnovidnost staví jako k něčemu, co skutečně existuje, jen zatím není známo vědecké vysvětlení. V závěru citovaného díla argumentuje následovně (ponechán původní pravopis překladu z roku 1908):

"Pozemský magnetism obklopoval naši zeměkouli svými proudy již před vynalezením kompasu, jenž nám tyto proudy projevuje. Vlny bezdrátové telegrafie existovaly před tím, než jsme je zachytili v jejich letu. Moře naráželo na břehy již v dobách, kdy toho žádné ucho neslyšelo. Hvězdy pronikaly svými paprsky étér již v dobách, kdy jich žádné oko nepozorovalo. Pozorování zde vysvětlená dokazují, že s jedné strany vědomá vůle a přání, s druhé strany pak podvědomé vědomí působí i mimo hranice našeho těla. Podstata duše lidské zůstává vědě i filosofii ještě tajemnou."

Bádání tajemna a záhad duše dovršil Flammarion v posledních letech života třísvazkovým dílem, které vzápětí po francouzském vydání vyšlo v roce 1923 v Československu pod názvy Záhady smrti před smrtí, Záhady smrti při smrti a Záhady smrti po smrti. Posledním dílem autora pak jsou Strašidelné domy, česky vydané společně s trilogií věnovanou záhadám smrti. Že o knižní ležáky rozhodně nešlo, svědčí brzká opakovaná vydání. Tyto knihy uvádějí stovky pozorování, která Flammarion získal od lidí z různých zemí, snažil se je kriticky posoudit a ty, které pokládal za hodnověrné, uveřejnil. V roce 1925 Flammarion náhle umírá uprostřed práce na své hvězdárně a je pohřben v parku hvězdárny v Juvisy.

Camille Flammarion není uveden ani v osmisvazkové české Všeobecné encyklopedii Diderot z roku 1999. Nepochybně důsledek jeho aktivit v oblastech, které se dnes nepovažují za vědecky korektní. Přitom se zcela zapomíná na jeho nepopíratelný vědecký přínos v astronomii. A nebýt z toho ničeho, už jen jeho fantastické romány stojí za zmínku.

Flammarion zřejmě jako první popisuje dnes hojně využívaný námět zejména katastrofických filmů – srážku Země s jiným vesmírným tělesem. Miliony lidí z Evropy prchají k protinožcům a v noci z 13. na 14. července v blíže neurčeném roce 25. století dopadá na Itálii těleso o velikosti poloviny Říma. Očekávaná srážka byla příležitostí k rozpravám o konci světa a projevům davového šílenství, konec světa však nenastal. V jiné futuristické próze líčí patovou situaci, kdy vlády – ve snaze udržet systém, kde spousty občanů jsou slovy Flammariona "odvráceny od každé produktivní práce" - zvyšují daně a zdaňují takřka vše, např. dýchaný vzduch nebo nábytek v bytech, sňatky, ale i svobodný stav, až všechny státy udělají bankrot. Daleká Flammarionova budoucnost nezná dnešní národy, ve Spojených státech evropských je směsice obyvatel vzniklá dávným přílivem čínských kolonistů hovořící novým jazykem, který se vyvinul z angličtiny a čínštiny. Některé dnešní metropole jsou pod vodou, jiné na mořském břehu. Divadelní kus hraný v Chicagu bude "slyšeti a viděti stisknutím knoflíku" kdekoli. Tedy naše obyčejná televize. Flammarion předvídá dokonce přenos pocitů hmatových, čichových a také to, že bude moci vyvolaným obrazem "nahraditi úplně nepřítomnou bytost".

Popisuje-li Flammarion společnost využívající práce ochočených opic, vybaví se kultovní film Planeta opic. Ostatně jeho předpoklad, že pokrok techniky a vědy bude postupovat souběžně s pokrokem společenským, přibližuje jeho vize některým dílům sci-fi z 50. a 60. let 20. století. S nimi má společné i to, že objevy, které se měly podle pozdějších autorů sci-fi dostavit a přispět k společenskému pokroku, nenastaly. Flammarionovy meziplanetární rakety se světelným pohonem a jím předpovídaná syntéza umožňující vytvářet různé věci jsou stejně v nedohlednu jako optimistické představy o století mladších autorů tohoto žánru.

Nezbylo-li místo pro Camilla Flammariona v moderní české encyklopedii, je to především ke škodě takového encyklopedického díla. Je pošetilé vyčítat vědci, že vedle "normální" činnosti se věnoval se stejným nasazením psaní fantastických románů. Pokud jde o to druhé – parapsychologické studie, musíme se umět vžít do situace, která byla v 19. století. Objevy jako bezdrátová telegrafie a jiné mohly vést k očekáváním, že podobně budou učiněny objevy, které vysvětlí jevy v oblasti parapsychologie. V té době šlo o věci, kterými se zabývala spousta lidí, z těch známých např. Victor Hugo nebo duchovní otec Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle, častý Flammarionův host v Juvisy. Do okruhu Flammarionových přátel patřil i malíř Alfons Mucha. Přílišná odbornost a úzká specializace, vyžadovaná naší dobou, se nedokáže vyrovnat s osobností takového tvůrčího rozmachu, jak to ještě umožňovalo 19. století. Dnes každá větší všestrannost budí spíše nedůvěru.



Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná
Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná

Večerní hygiena je důležitá. A co teprve u dětí, které přes den nemyslí na to, že se nemají umazat. Jak zařídit, aby se děti do vany těšily a vy...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.