aneb Jaké výsledky je možné očekávat při stoprocentní proočkovanosti

Korelace znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami, kauzalita příčinnost; tj. vztah mezi příčinou a jejím následkem. Korelace neimplikuje kauzalitu – platí však, že absence korelace vylučuje kauzalitu, proto je často nalezení korelace využíváno pro tvorbu hypotéz. Evidentní příklad, kdy korelace neznamená kauzalitu, si pamatuji z přednášky vynikajícího bývalého kolegy Petra Olmera: pokud si uděláte analýzu, co v posledních 24 hodinách před smrtí jedla většina zemřelých, patrně tam naleznete chléb. Mohlo by se tedy zdát, že je chléb (v jiných zemích rýže) nejnebezpečnější potravinou na světě, protože se po něm nejčastěji umírá.

I přesto bohužel k této záměně velmi často dochází, ať už z nevědomosti nebo záměrnou manipulací. Jedním takovým příkladem je argumentace Evropské komise (jako zdroj je uvedeno ECDC), kdy je na základě 14denní periody porovnán počet úmrtí na covid-19 s poměrem „plně vakcinovaných“, přičemž je učiněn závěr, že plně vakcinovaní mají větší šanci neumřít než ti, kteří se nevakcinovali. Jakkoli je možné s tímto závěrem souhlasit, jedná se o argumentační faul, v tomto případě pravděpodobně zaměrný, který v konečném důsledku napáchá více škody jak užitku. Jak ostatně dokládá následná diskuze, ve které se 90 % přispěvovatelů ohrazuje proti způsobu poukazujíce na krátkodobost periody, nevyloučení jiných faktorů (u v onom grafu nejhoršího Bulharska je zmíněna nízká kvalita zdravotní péče), či neakcentovanou korelaci i s jinými veličinami, např. východní zeměpisnou délkou.

Pokusme se ale nyní odhadnout, jak by situace vypadala, pokud by se podařilo dosáhnout stoprocentní proočkovanosti. Jako vstupy použiji údaje uvedené v článku docenta Zdeňka Koudelky, ve kterém pragmaticky rozebírá jinou, právní stránku případného zavedení povinného očkování. Tj. že poměr hospitalizovaných je zhruba 55 % neočkovaných ku 45 % očkovaným při cca 60% proočkovanosti (jinde uváděná čísla tvrdí, že poměr na JIP je zhruba 50:50, ovšem jedná se téměř výhradně o zástupce nejvíce ohrožených skupin, kde je proočkovanost okolo 80 %). Z toho vyplývá, že neexistují-li jiné významné vlivy (např. dostupnost a kvalita lékařské péče, sociální chování okolí navyšující riziko nákazy apod.), snižuje očkování zhruba dvakrát pravděpodobnost hospitalizace a zhruha čtyřikrát pravděpodobnost, že pacient skončí na JIP. Covidová sezóna trvá zhruba od října do března. Jsme-li na konci listopadu blízko vyčerpání dostupných zdravotních kapacit, pak i při stoprocentní proočkovanosti dojde k vyčerpání i výhradně mezi očkovanými při šíření nákazy stejným tempem (např. pokud neplatí, že k nákaze očkovaných dochází signifikantně více od neočkovaných nehospitalizovaných) někde po čtyřech měsících; stále tedy bude nedostačující, nemluvě o nějakých rezervách, neomezování jiné zdravotní péče, nepřetěžování zdravotníků atd. Jinou interpretací téhož může být, že neočkovaným je možné přičíst na vrub ony dva měsíce, o které díky nim dojde rychleji k vyčerpání kapacit, zbytek jde však rozhodně za někým jiným.

A pokud to není jasné, toto rozhodně není článek proti očkování, jako spíše proti ignorování jiných problémů, které se na stávající situaci podílejí dost možná přinejmenším stejnou měrou. I já bych lékařům a sestrám přál zklidnění, aby nemuseli absolvovat 25 dvanáctihodinových směn za měsíc. V jejich případě by ale bylo vhodné si promluvil minimálně také s ředitelstvím. A bude-li pokračovat jednostranná a často manipulativní kampaň za očkování jako jediný všelék, možná by bylo vhodné adresovat vhodnou výzvu i na příslušná místa.