19.3.2024 | Svátek má Josef


KORONAVIRUS: Na koho ten los padne…

27.2.2020

Na úvod dobrá zpráva: smrtnost epidemie koronaviru je malá, okolo 2 % z těch, u kterých nemoc viditelně propukla. Pravděpodobně nemoc nepropukne u všech, kteří se jí nakazí, celopopulační ztráty budou ještě menší, řádově 1 % . Lidstvo na ni nevymře.

Pro lidstvo je to nicméně hrozivá „novinka“. Morové epidemie paměť žijících generací už neuchovala, víme o nich jen z knih – o hrůze, která procházela zemí a kosila celé vesnice či města, některá až do posledního obyvatele. Podobně přešly epidemie pravých neštovic nebo cholery v předminulém století. A ne tak dávno třeba dětská obrna, nechávající za sebou mnohé mrtvé anebo ochrnuté děti. Tu si ještě pamatují ti, kterým je dnes okolo 85 let - jaký měly matky strašný a bezmocný strach o své děti a jakým vysvobozením jim byla vakcína.

Proti moru už máme léky, toho se nebojíme. Proti virům je to horší.

Virové infekce se od sebe až tak moc neliší. Je-li k nim živočišný druh vnímavý, přenášejí se, mnohé velmi intensivně. Většinou je živočich, tedy i člověk, infekční již před vypuknutím nemoci. Cesta nevede přes kůži, ta je vzdorná, ale přes to, co je vlhké - sliznice, oči, ústa, dýchací cesty, ... A tělo si s ní musí svojí imunitou poradit – což většinou u běžných infekcí dokáže bez velkých problémů. U nových infekcí, kde není imunita alespoň trochu připravena, může být smrtnost obrovská, až 100%. Běda, když vpadne infekce na neimunní populace – jako kdysi pravé neštovice mezi jihoamerické Inky. To vůbec nebylo jen 40 Pizarrových vojáků, kteří rozvrátili Inckou říši....

Na druhou stranu ne u každého nakaženého virová nemoc vskutku propukne (pro úplnost zmiňme, že u pravých neštovic propukne téměř u každého). Ani při chřipkové epidemii, kde stačí pár virových částic k nakažení, neonemocní všichni stejně těžce.

Každá virová infekce - která nezůstane izolovaná na úplně malou skupinu, kde virus vymře působením imunity, nebo vymře se svými nositeli - se postupně rozšíří na všechny lidi v dosahu. Dnes tedy – při intenzivním cestování - na všechny obyvatele Země, snad s malými výjimkami. Ti vůči ní postupně získají imunitu. Bohužel mnozí při tom onemocní a někteří třeba i zemřou. Všichni to známe – chřipka, letní virózy, podzimní virózy, zimní virózy – ani nemají zvláštní jméno, ani pozornost. A před očkováním tak probíhaly i pravé neštovice, spalničky, zarděnky, obrna...

Jak zaznělo v jednom z komentářů, „Číňane možná nemluví pravdu, ale nejsou blbí“. Ekonomické ztráty musejí být obrovské – a přesto města zavřeli a vše, výrobu, dopravu i školy, zastavili. Zdá se, že uspěli. Mimo zasaženou oblast infekce v Číně není.

Novináři to u nás ladili do zpráv typu „klídek, chřipka je nebezpečnější, a té se nebojíme“. Podle hesla „jen žádnou paniku“, nebo chybějící zkušenost o tom, jak moc může být zle?

Postoj Světové zdravotnické organizace – WHO - je nesrozumitelný. Prohlášeními typu „zatím není úplně prokázáno, že by to bylo tak zlé“ se snad snaží předejít panice. Ale nelze vyloučit, že je to prostá úřednická opatrnost, ba chování typu „jen ne něco rozhodnout“. A bohužel, nelze vyloučit ani to, že jsou tak opatrní v prohlášeních, protože jsou, jemně řečeno, od reality odtrženi. Vzpomínám na bývalého primátora Prahy, který hovořil o tom, že „povodně nebudou a máme být v klidu“. A den nato bylo v Praze metro zaplavené až po strop. Doufejme, že hygienické služby jednotlivých států budou opatrnější, rozhodnější a ráznější.

Zářným případem tuposti bylo ponechat tisíce lidí na lodi, kde epidemie vypukla. Uzavření v kabinách bez oken, kam proudil vzduch kdovíjak recirkulující. Dostávali jídlo vařené v kuchyni, kde se potkávali kuchaři a další personál. Kdo je kontroloval, zda neprskají do jídla infekci? Zavřeni v semeništi infekce, postupně ji dostávali další a další.

Je zanedbáním principu předběžné opatrnosti po vypuknutí epidemie v Číně nechat z ní přilétat další a další letadla s potenciálně nakaženými lidmi. Měření teploty na letišti je jen alibistický proces. Když se půlka lidí z letadla už vydá na cestu do města a najednou mezi zbylými zachytíme jednoho s horečkou, už jsou ti ostatní – pravděpodobně cestou v letadle od něj nakažení – mimo dosah. A hlavně – měření teploty zachytí až ty, u nichž infekce naplno propukla (a nevzali si třeba ibuprofen). Přitom odborníci vědí, že virové infekce bývají nakažlivé již před prvními příznaky. Kde je předběžná opatrnost?

Dobré je, že lidé přivezení z ohniska epidemie prošli karanténou na Bulovce. Dobré je, že konečně se dává na vědomost všem, že roušky je proti infekci nechrání, na to je potřeba ke kůži dokonale těsnící filtr - respirátor.

Hrajeme o čas. Epidemie, která je v mnoha ohniscích po celém světě, se už sotva dá zavřít do klece. Hrajeme o čas, než bude vyvinuta vakcína. Nebo léky, které zaberou. Pro obojí má lidstvo naštěstí v ruce vědecké poznání nebývalé šíře. Držme vědcům palce, protože když se jim to nepodaří, počítejme, že každý z nás má v průměru 1/100 riziko, že na něj padne los s černou tečkou. Staří či oslabení více, ale i mladí - jako ten lékař, který v Číně popsal tu právě počínající epidemii.

Hrajeme o čas. Jak ho využíváme? Kde jsou nemocnice připravené na léčbu? Kde mají respirátory a brýle? Běží jejich výroba dnem a nocí sedm dnů v týdnu? Jaká opatření přijímá dopravní podnik pro lepší větrání autobusů a metra? Co mají dělat lidé? Jak se připravit?

Snad to vše je na hygienických stanicích a ministerstvech promyšleno a připraveno, jen my to nevíme – aby nevznikla panika.