Dopustili se čeští stavové zrádného spojenectví s islámem? Neznámá historie českých kritiků islámu a osmanské vojenské intervence.

I když se jezuitský kronikář Kocmánek radoval, že „Turek, nejhlavnější nepřítel všeho křesťanstva“ zůstal stranou tohoto zápasu, nebyla to docela pravda. Ve skutečnosti osmanská říše bedlivě sledovala průběh českého povstání a nakonec také vojensky zasáhla.

Vztah k islámu

I když se to všeobecně neví, nacházeli se mezi vůdci povstání lidé, kteří měli s muslimskými zeměmi osobní zkušenosti. Rozhodně to nebyli nějací izolovaní čeští zápecníci. Vojenský velitel Heinrich Matthias Thurn procestoval v mládí Blízký východ i Egypt, stejně tak podnikl velkou cestu Svatou zemí a Egyptem Kryštof Harant z Polžic, ale největším znalcem islámu byl Václav Budovec z Budova. Doplňme, že Harantův cestopis, jenž se ve skutečnosti jmenuje „Putování“ byl v roce 2017 konečně vydán v úplné verzi, s původním titulem a s komentáři (vydalo nakladatelství Host v Brně).

Budovec se v letech 1577-1582 zúčastnil diplomatické mise Joachima ze Sinzendorfu, z níž si odnesl osobní zkušenosti se situací v křesťanských vesnicích Balkánu i s rozhovory s odpadlíky. Dle názoru, který vyjádřil ve své knize Antialkorán, byl islám náboženstvím pokrytců, kterým je ve skutečnosti náboženství lhostejné. Výrazně ho přesvědčily rozhovory s křesťanskými odpadlíky v Istanbulu. Na základě těchto hovorů pojal podezření, že islám by mohl v Evropě získat přízeň povrchních pokrytců, kterým jde jen o vlastní prospěch. Materiální výhody, o které usilovali odpadlíci v osmanské říši, mluvily samy za sebe. Jeho kniha byla vydána v roce 1614, dnes je k dispozici online původní vydání a reedici od Noemi Rejchrtové si může kdokoliv koupit v antikvariátu za pár korun.

Zájem o islám měl ale hlubší kořeny v zájmu nekatolíků o osudy pravoslavných církví na Blízkém východě a ve zvědavosti, kterou dlouhodobě vyvolávaly muslimské výboje. Na základě islámské hrozby vycházely v Čechách četné historie osmanské říše a islámu. O polemiku s islámem se pokusil utrakvistický děkan z Kouřimi Bartoloměj Dvorský, který v roce 1542 vydal spis Proti alchoránu. Dodnes nebyl vydán v edici, ani není online. Doplňme, že polemiky s islámem se nacházejí i v katolických příručkách polemické teologie 17.-18. století, což naši komentátoři většinou neberou v potaz. Po přečtení různých chytrých komentářů našich islamizovaných religionistů musím také poznamenat, že osmanskou hrozbu bylo běžné interpretovat jako jakýsi boží trest za naše selhání a bylo běžné vyzývat k různým projevům zbožnosti a vnitřního boje. To však neznamená, že by se tím popírala reálnost islámské hrozby.

Habsburkové jakožto panovníci, kteří měli odpovědnost za obranu proti turecké invazi, se museli věnovat účinnému boji a také hledání protiturecké aliance. Jelikož se u nás vědělo o tom, že z východu ohrožuje osmanskou říši Persie, vyskytly se už za Rudolfa II. plány na vytvoření velké koalice, která by zahrnovala Rusko a Persii. První takové poselství vykonal v roce 1589 Mikuláš Varkoč, skončilo ale v Rusku. Prvním skutečným poselstvím do Persie byl pověřen v roce 1602 uherský velmož Štěpán Kakas, jenž ale cestou zemřel, stejně jako většina členů mise. Cestu nakonec dokončil Georg Tectander, který o ní po návratu vydal svědectví v knize Iter persicum. Ta je dnes online, ale vyšel i český překlad v nakladatelství refugium. Těžko sehnatelný.

Hledání turecké aliance

V okamžiku vypuknutí stavovského povstání v Čechách nebyl ještě „mír“ s Turky zcela uzavřen. V učebnicích máte, že byl „mír“ (ve skutečnosti příměří) uzavřen už v roce 1606, ale ve skutečnosti se ještě v roce 1618 pořád jednalo o osud několika vesnic v okolí Ostřihomi. Teprve v květnu dosáhly obě strany dohody a v říjnu vyrazil do Istanbulu císařský vyslanec Ludwig von Molart.

V hlavním městě říše musel čelit pokusům sedmihradských diplomatů pohnout sultána k přímé intervenci proti Habsburkům. K nim se brzy přidali i čeští diplomaté. Podle informátorů z dnešního Slovenska prý první čeští emisaři zkoušeli navázat kontakty s Gáborem Bethlenem už v lednu 1619. V listopadu téhož roku už prý cestovali přes Bethlenovo území s úmyslem dojít až do Istanbulu. To už byl králem Fridrich Falcký a zdá se, že falcká vláda měla na přímé spolupráci s Vysokou portou větší zájem. V dubnu 1620 vyrazil do Istanbulu jistý Heinrich Bitter, který skutečně dosáhl audience u sultána.

Postoj Vysoké porty byl ale zdrženlivý, i když se nabízela ideální šance rozpadající se habsburskou monarchii rozdrtit. Zdá se, že střední Evropu zachránila skutečně Persie. Vládl tam totiž výbojný a vojensky schopný šáh Abbás, který měl za sebou vzedmuté safavidské hnutí a obnovený šíitský islám. V září 1618 porazil velkou tureckou armádu v bitvě u Sufijanu. Navíc byla osmanská říše oslabená i spory o nástupnictví, protože těsně před povstáním byl svržen sultán Mustafa I. a v době povstání vládl na krátko Osman II. Osmanská říše tedy dávala Bethlenovi důrazně najevo, že si přeje zachovat křehké příměří a nechce obnovovat velkou válku.

Zasáhla osmanská říše?

Přesto nakonec k vojenskému zásahu došlo, i když to nebyla žádná velká ofenzíva. Málo se o tom ví, jelikož je to poněkud v rozporu se známými fakty o osmanské okupaci Maďarska. Podle slovenských historiků měl budínský paša zneužít situace, kdy byla císařská vojska i Gábor Bethlen zaměstnáni boji o Bratislavu, a někdy v říjnu či listopadu 1620 měl napadnout pevnost Vác a dobýt ji. To je ovšem dosti těžké ověřit, jelikož Vác byl Turky dobyt už v roce 1544. Takže je to omyl? Ne, není. S pomocí maďarských kolegů jsem zjistil toto: Vác byl křesťany několikrát dobyt zpět, a od roku 1604 byl definitivně v křesťanských rukou. Budínský paša skutečně měl co dobývat a také Vác dobyl. Je to ovšem těžko uvěřitelné i z toho důvodu, že Vác drželi vojáci Gábora Bethlena a ten byl spojenec osmanské říše. Takže útočili vlastně na vlastní lidi. Přesto se to stalo a turecká intervence není žádný mýtus. Osmanská říše zneužila povstání k tomu, aby zhruba v době bitvy na Bílé hoře, prý přesně 4. 11. 1620, dobyla zpět důležitou pevnost, kterou pak držela až do roku 1684.

Je známo, že stavovský vyslanec Bitter se vrátil do Prahy s tureckou diplomatickou misí vedenou Mehmedem Agou. V červenci 1620 se pak Mehmed Aga procházel po Praze, kde mu dělal průvodce Václav Budovec z Budova, nesmiřitelný kritik islámu. Fridrich Falcký prý přislíbil, že by osmanské říši platil tribut, tzn, že by se podřídil. Jak daleko by dokázali zajít?

Podrobněji jsem to rozebral na webu Opera historica, i s odkazy na nové edice o Blízkém východu. Odkaz na je vpravo v seznamu rubrik.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem