Od začátku století mě pronásleduje vidina zakázaných technologií. Někdo něco vymyslí a už tu jsou odpůrci: tohle je třeba zakázat! Žijeme ve světě, který se snaží zakázat všechno zlé ve snaze dosáhnout dobra. Potíž je v tom, že jaksi nedovedeme moc dobře odlišit zlé od dobrého, a tak raději zakazujeme hned všechno. Naposledy brnkla o moji pozornost zpráva, že čínští vědci jako první změnili lidskou DNA a sklidili za to od západních kolegů kritiku.

Na změny lidského organismu jsme citliví od dob, kdy doktor Franskenstein konal své pokusy, tak pěkně popsané šestnáctiletou Mary Shelly. Tento lékař nic netušil o předběžné opatrnosti a experimentoval na mrtvolách. Čínští vědci, podle informací dosud publikovaných, nekonají žádné takové bombastické experimenty. Zabývají se činností, které říká genové inženýrství. Rozumí tomu jen pár vynikajících jedinců ve výzkumných střediscích po celém světě. Já to chápu tak, že genový materiál je podobný řetězcům písmen. Už se daří je číst a oněm jedincům se podařilo přečíst i celý takový román člověka. Většina písmen nedává vůbec žádný smysl – bezděky si vzpomeneme na Borgesovu Bábelskou knihovnu. Něco smysl má, ale nevíme jaký, zato víme, že se do řetězců těch pomyslných písmen dá zasahovat. Lidé si to vyzkoušeli na prostinkém organismu zvaném Escherichia coli, tyčinkovité bakterii pohybující se pomocí bičíků. Jeho jednoduchá genová struktura slouží jako materiál ke genovým zásahům už od konce minulého století. Jenže vědci se poučili ze spisku Mary Shelly a přimlouvají se za celosvětový zásah aplikace genového inženýrství na lidský genový materiál. Letos v lednu se konala velká konference na toto téma v Napa v Kalifornii. V dějinách se lidé mnohokrát ocitli na rozcestí, tentokrát si to ale plně uvědomují. Přední odborníci konstatují, že zásahy do lidského genového materiálu mohou léčit dědičné choroby a genové inženýrství by mohlo proměnit biosféru tak, aby to bylo prospěšné životnímu prostředí i lidské společnosti, avšak hrozí tu neznámá rizika. Je tedy třeba podniknout takové kroky, jak ve výzkumu pokračovat bezpečně a eticky, čteme v březnu na webovém serveru prestižního časopisu Science. No a máme konec dubna, Číňané místo diskusí konali a teď znějí poplašné zvony.

Zpráva o čínských pokusech vyšla v časopise Protein and Cell, přičemž studii předtím odmítl jak časopis Science, tak i Nature. Velmi se zdráhám zaujmout postoj, natož pak to, čemu se říká silné stanovisko. Jen si skromně myslím, že pokušení objevit je stejně silné jako pokušení ničit. Jako technooptimistovi je mi objev sympatičtější než zákaz. Objevování je ovšem podstatně obtížnější než ničení a zakazování. Takže si myslím, že v tom druhém se teď máme na co těšit a že ze zvuků poplašných zvonů nám bude brzy brnět hlava.

LN, 27.4.2015