Od pátku 20. prosince je ve vstupní hale obchodního centra Nový Smíchov v Praze k disposici sto tisíc korun. Je to přístupné každému a každý má šanci ty peníze získat. Pravda, s odkladem jednoho čtvrtletí, musel by počkat do 20. března.

Jak jistě tušíte, věc má háček. V hale neuvidíte na zemi obálku naditou tisícikorunami. Najdete v ní skleněnou vitrínu a v ní trezor, krásný, od firmy Becher und Hildesheim, Wien. Trezor je zamčený a uvnitř jsou tři papírové krabice. V každé z nich je nějaký předmět. Stotisícovou prémii získá ten, kdo správně ty předměty identifikuje. Ten člověk musí být jasnovidec a o to tu jde. Celá ta akce je součást snažení Paranormální výzvy, v němž se spojili salonní kouzelníci ze sdružení Falešní hráči a skeptický klub Sisyfos při Akademii věd. Máte paranormální schopnosti? Pak nestačí, že vám je dosvědčí strejda a sousedka odnaproti. Musíte je prokázat za definovaných a kontrolovaných podmínek.

Pro Paranormální výzvu pracuju jako dokumentární fotograf. Během roku jsem potkal zajímavé lidi. Vidí skrz zeď a dokáží identifikovat vaše nemoci v předminulém životě. Mají na to spoustu svědků. Takže by pro ně měla být zkouška v Novém Smíchově hračka.

Fotil jsem ukládání krabic – předměty tam vložili kouzelník Jakub Kroulík, za Sisyfa novinář Leoš Kyša a podnikatel Václav Dejčmar – za mírného zájmu náhodných kolemjdoucích. Oslovila mě jedna paní, co že se to tady děje. Vysvětlil jsem jí, oč jde, že kdo jasnovidecky spatří obsah krabic uložených v trezoru, dostane sto tisíc.

„Sto tisíc...“ zadumala se nahlas. „To mě zajímá.“

„Vy jste jasnovidka?“

„Nevím, ale můžu to zkusit!“

Jistě takových bude víc. Vyprávěl jsem o tom kamarádovi, velmi praktickému člověku.

„A co když těch úspěšných jasnovidců bude deset?“ zeptal se. Na to nedokážu odpovědět, já jsem pouhý fotograf neboli čočka a propozice jsem nepsal. Taky nejsem jasnovidec. Třebaže jsem měl možnost na krabice zírat před uložením do pancéřové skříně, a pokud bych obsah ujasnoviděl, asi bych byl diskvalifikován, nevyzíral jsem z nich vůbec nic. Ale mám představivost a ta paní, která chce zkusit své jansovidecké umění, mi poodhrnula oponu budoucnosti, konkrétně do 20. března. V roce 1951 natočil Giuseppe de Santis film Řím v 11 hodin. Je to sociální drama založené na skutečném případu, kdy se na schodišti jednoho domu sešlo tolik uchazeček o volné místo písařky, že schodiště nevydrželo a spadlo. Kolikpak se asi sejde jasnovidců v hale Nového Smíchova, až pánové Dejčmar, Kroulík a Kyša, každý svým klíčem, otevřou tři zámky trezoru od firmy Becher und Hildesheim, Wien zapůjčeného firmou BH SAFE a vytáhnou každý svoji škatuli a předvedou, co je uvnitř? Třeba se odehraje Smíchov v 11 hodin a nápor jasnovidců nákupní centrum rozvalí.

Budu u toho. A pojistím se na život.

LN, 22.12.2014