V kosmickém prostoru je rušno. Terčem asteroidů i menšího kamení na kosmické střelnici je Země už čtyři a půl miliardy roků. A ještě nedávno jsme netušili, že je tu rušněji, než bychom si přáli.

Jedním z nejslavnějších potenciálně nebezpečných asteroidů je Toutatis. Objevil jej v roce 1989 francouzský astronom Christian Pollas a dal mu jméno podle keltského božstva, u nějž se má za to, že plnilo ochranitelskou funkci. Později bylo ztotožňováno částečně s římským Merkurem a částečně i s Marsem, tedy bohy obchodu a války. Mimochodem, par Toutatis! (vyslovuje se měkce: tu-ta-tí) je zvolání známé z komiksů o Asterixovi. Galové se jím zaklínali, když byli v úzkých, a ve Francii je to podobně oblíbená „hláška“ jako naše citáty z Járy Cimrmana.

Jen málo jmen asteroidů bylo vybráno tak přiléhavě. Díky tomu, že se na přelomu osmdesátých a devadesátých let kolem nás řítily dějiny, málokdo si všiml, že kolem Země sviští nebezpečný asteroid. V roce 1992 proletěl Toutatis ve vzdálenosti 3,5 milionu kilometrů, což je v kosmickém měřítku o chlup. Když se v roce 2004 přiblížil na vzdálenost 1,5 milionu kilometrů, přitáhl pozornost radarů a velkých teleskopů. Roku 2012 jej pak zblízka fotografovala čínská, původně měsíční sonda Čchang-e 2. Byť je stále považován za nebezpečný, je dnes Toutatis natolik pod naší kontrolou, že můžeme vyloučit kolizi se Zemí na několik následujících století.

V prosinci 2004, nedlouho po sledovaném průletu Toutatisu, byl objeven asteroid s neméně poetickým jménem – Apophis. V tomto případě jde o řecký přepis jména egyptské mytologické bytosti, která je zobrazována nejčastěji v podobě obrovského hada. Apop představoval princip chaosu a ohrožení řádu světa – snažil se zabránit slunečnímu bohu Re v noční pouti podsvětím a znovuzrození v podobě východu Slunce. Tento asteroid se k Zemi přibližuje na ještě menší vzdálenost. Dokud astronomové neznali dostatečně přesně jeho dráhu, vypadalo to dokonce na srážku v pátek 13. dubna 2029. Dnes víme, že téměř 400metrový balvan Zemi mine ve vzdálenosti pouhých 30 tisíc kilometrů, což je řádově srovnatelné s rozměry Země. To už není ani o ten pověstný chlup, ale zůstaneme v bezpečí. Letos v březnu se Apophis opět přiblížil, tentokrát na uctivou vzdálenost deseti milionů kilometrů. Díky novým měřením máme potvrzeno, že ke srážce nedojde ani v roce 2036, ani v roce 2068, u kterých ještě donedávna zůstávala jistá miniaturní pravděpodobnost kolize. A po zpřesnění našich znalostí dráhy Apophisu je jasné, že bát se jej nemusíme nejméně 100 let.

Zatím máme vyhráno, ale dráhy asteroidů jsou rušeny gravitací velkých planet, a tak pro jistotu budujeme planetární obranu. Dalekohledy a radary pročesávají prostor v okolí Země, abychom nebezpečné asteroidy odhalili včas. Testuje se technika, kterou bychom asteroid, kdyby bylo opravdu nejhůř, vychýlili z dráhy. Abychom, až nějaký poletí přímo na nás, nemuseli doufat v Toutatise.

Autor je astronom

LN, 12.6.2021