Jak se jmenuje nejzářivější hvězda na nebi? Vynechme denní hvězdu Slunce a pojďme se bavit o noční obloze. Zkusme tu nejzářivější hvězdu najít sami. Po setmění v těchto dnech svítí vysoko na jihovýchodě nápadně oranžový Mars. Ten samozřejmě není tou hvězdou, kterou hledáme. Okolo 19. hodiny se na jihovýchodním horizontu vynoří hvězdička hrající všemi barvami. To je mimochodem poznávací znamení hvězd, ale ony samy za to nemohou. Chvějící se a proudící vzduch jejich světlo rozkládá na barvy a způsobuje, že se hvězdy „třpytí“. Tou zprvu nenápadnou hvězdou, která stoupá na oblohu a zjasňuje, je Sirius, nejjasnější hvězda noční oblohy. Na začátku ledna je vidět po celou noc – o půlnoci září bílým světlem nad jihem, nad ránem klesá pod obzor na jihozápadě.

Na okraj poznamenejme, že zmíněný Mars na rozdíl od Siria nesvítí vlastním světlem. Vidíme světlo Slunce, které se od planety odráží. A tady jsme se dotkli jádra problému (poznámky na okraj bývají nejdůležitější částí textu). Hvězdy svítí díky tomu, že uvolňují energii ve formě záření. Astrofyzikové dokážou spočítat jejich výkon ve wattech, jako kdyby to byly žárovky. To srovnání je na místě: hvězdy i žárovky jsou tepelné (inkadescentní) zdroje záření. Naše Slunce má výkon jako čtyři kvadriliony stowattových žárovek. Výkon nejen světlený, ale ve všech druzích záření, které vydává. Ostatní hvězdy nemá smysl porovnávat se žárovkami, lepší bude srovnání právě se Sluncem.

Sirius je bezpochyby velká a zářivá hvězda, pětadvacetkrát zářivější než Slunce. Je to hodně? Taková hvězda Deneb z letního trojúhelníku má výkon téměř dvou set tisíc Sluncí. Ale je od nás třistakrát dál, takže se na obloze jeví méně jasná, protože jasnost navíc klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Rekordně zářivou hvězdou v naší Galaxii je bezejmenný obr G0.238-0.071 s výkonem pěti milionů Sluncí. Ještě zářivější hvězdy najdeme v cizích hvězdných ostrovech. Nejzářivější známou hvězdou je M33-013406.63, další bezejmenná hvězda v galaxii, která se nachází v souhvězdí Trojúhelníku. Její výkon přesahuje devět milionů Sluncí.

Ani jedna z těch rekordních hvězd však není vidět očima. Jsou příliš vzdálené. Většina hvězd v našem okolí naopak vidět není, a to proto, že jsou málo zářivě výkonné. Jsou to červení trpaslíci. Bez dalekohledu neuvidíme ani Proximu – a ta je ke Slunci ze všech ostatních hvězd úplně nejblíž. Hvězdy, které se třpytí na noční obloze, jsou většinou mnohem zářivější než Sirius a současně jsou v přiměřené vzdálenosti – maximálně desítek tisíc světelných roků.

Jak je vidět, zdání klame a mýlit se je hvězdné. Sirius vypadá jako zářivá hvězda, ale je to jen taková hvězdná šmudla, která se namyšleně naparuje svou jasností. Tu má ale jen proto, že patří mezi deset nejbližších hvězd. Úplně nejzářivější hvězdy jsou bezejmenné a daleko, takže na obloze se nám zdají být slabé nebo je nevidíme vůbec. Podobnost s pohádkovými postavami tady není čistě náhodná.

Autor je astronom

LN, 2.1.2021