Aby nedošlo k mýlce, otázka v titulu není myšlena tak, že se bojíte fyzické práce, ale obav, že vás lopata zabije. Představte si že máte zahradu, v rohu kůlnu a v ní mezi nářadím lopatu. A vy se bojíte, že jednoho dne se lopata zvedne, postaví se za dveře, počká, až vstoupíte – a mázne vás do hlavy. Sama od sebe, prostě proto, že se jí zamane.

To je pěkná blbost, řeknete si, Mrož se úplně zbláznil, ale stejně tak bláznivě se podle jednoho průzkumu polovina Čechů bojí umělé inteligence, přičemž to, čemu se nadneseně z reklamních důvodů říká umělá inteligence, není nic jiného než nářadí jako lopata. Samozřejmě i lopata vás může zabít, ale to ji musí držet v rukou drží člověk, vrah, který si usmyslel vás sprovodit ze světa. Jenže v tom to je, umělá inteligence také může napáchat spoustu zla, ale jen a jen na povel ničemných lidí, agresorů, zlodějů, podvodníků a politických aktivistů a šejdířů, jak by se správně měli nazývat volební marketéři, protože tento nástroj má opravdu potenciál degradovat politiky s trvalou platností jen na dobře prodejné zboží a udělat z voleb výprodejový bazar.

Nicméně umělá inteligence není nic jiného než pasivní a nevědomý nástroj jako ta lopata, který o své vůli nedá ani ránu. Protože žádnou vůli nemá, nemá vědomí, čím je a kde je, takže je to pouze imitace, mechanická nápodoba skutečné inteligence, navíc jen určitého segmentu inteligence, toho, kterým lidé zpracovávají informace. Žádná umělá inteligence nemá sama o sobě žádný cíl, žádný plán, prostě nic, co by vztahovalo k budoucnosti, natož k likvidaci lidstva. Všimněte si, že všem těm generátorům textů a obrazů, jak přesně Aston nazval to, co se z marketingových důvodů nazývá jako UI, musíte položit otázku, musíte jim dát zadání, aby z nich něco vypadlo. A to zadání musí obsahovat určité parametry, abyste dostali něco kloudného. Žádná z těchto imitací není schopná jednat samostatně, stejně jako psací stroj, byť elektrický, nedokázal sám od sebe vyťukat ani řádek, tak ani generátor textu vám nic nenapíše, dokud mu nedáte zadání. Ovšem v tom to je, jaké zadání mu dáte, jestli ho třebas nepožádáte o článek, který zdůvodní Putinovu invazi na Ukrajinu, nebo o kompro na politika, kterého nemáte rádi.

Také je příznačné, že všechny tyto generátory beze špetky vlastní tvořivosti nebo imaginace potřebují interakci s člověkem, nikoli samy se sebou, aby se zdokonalovaly. Neobejdou se bez lidského vyhodnocovatele, který jejich výplody oznámkuje, protože teprve pak algoritmy, jež programy UI obsahují, mohou vyhodnotit chybu. Tak jako musíte napřed vzít lopatu do rukou, abyste s ní mohli pracovat, musíte generátoru textů ohodnotit, co napsal, označit chyby, popřípadě doplnit databáze, z nichž vychází. Tomu se vznešeně říká učení. I kdyby se podařilo propojit takový textový generátor se všemi databázemi světa, bude tady stále celý vesmír lidských zkušeností a nonverbální komunikace, který zůstane takovému generátoru navždy nepřístupný. (Existuje cesta, jak tento problém každé UI obejít, tuto možnost jsem nastínil ve svém nedávno dokončeném románu Nanebevzetí poručíka Frýdla, ale protože je kritický k EU a progresivismu, nevím, zda jej vůbec někdo vydá.)

Je pravda, že výše uvedené generátory změní společenskou strukturu, že vnesou do trhu práce revoluční změny. Zřejmě zaniknou některá povolání z oboru takové té intelektuální nádeničiny, ale nebude to o nic dramatičtější než změny, jež přinesly v první polovině 19. století parní stroj, tkalcovský a další stroje a železnice a koncem téhož století elektřina a vynález spalovacího motoru. Jestliže průmyslová revoluce de facto zničila řemeslnické manufaktury, na straně druhé vytvořila tovární proletariát, konstruování strojů a jejich obsluha pak vedly ke vzniku střední třídy inženýrů, techniků, strojníků a továrních mistrů. Jestliže UI povede k zániku profese „intelektuálních nádeníků“, vytvoří profese nové, poněvadž jako stroje i UI, která je v podstatě „geniální debil“, bude neustále potřebovat dohled a kontrolu člověkem. Z různých stran například zaznělo, že textové generátory nahradí redakční pracovníky, já si to však nemyslím. Pořád bude zapotřebí redaktor, který UI zadá námět a pak bude muset vygenerovaný text kontrolovat, jestli kvůli omezenosti databáze neobsahuje blbosti. V tomto případě však existuje ještě větší nebezpečí. Dejme tomu, že zásahy takového dozorujícího redaktora se UI zbaví dětských chyb, ale o to větší bude nebezpečí, že text bude tvořen jen banálními klišé, že čerpáním z většího množství databází ztratí osobitost. Pokud si bude chtít onen redaktor udržet profesionální úroveň a zajistit originalitu svých textů, bude muset svůj textový generátor tvůrčím způsobem vytvarovat, vložit do něj své osobité vyjadřování, přetvořit jej k obrazu svému. A to bude možná stejně pracné, jako když si své články psal sám. A i kdyby nebylo – a nemělo by být – jeho tvůrčí roli nic nenahradí, textový generátor se pro něho stane jen dokonalejší verzí textového editoru.

Proč se tedy v současnosti rozvířila globální debata o umělé inteligenci, proč se polovina Čechů bojí sice důmyslného, ale přesto jen počítačového, interagujícího programu? Soudím, že jsou obětí mého řemesla, Astonova řemesla, prostě řemesla všech autorů sci-fi. Jak to vystihl Aston v přednášce „Science-fiction jako balvan na cestě vědy“. Zákony dramatu, jimiž se musí beletrie řídit, aby byla čtivá, přinutily autory sci-fi, aby obdařili umělé inteligence a roboty ve svých dílech ďábelskými vlastnostmi, aby z nich udělali padouchy, kteří neusilují o nic jiného než o zničení lidstva. Kdybyste napsali povídku o hodném robotovi nebo androidovi, který vám od rána do večera oddaně slouží, nikdo by to nečetl, protože by to byla děsná nuda. Ale když mu vložíte do elektronické kotrby sen a poté plán, jak se vymanit z područí svého lidského pána, máte na úspěch zaděláno. Debaty o nebezpečnosti umělé inteligence, které se vedou na celém Západě, jsou vlastně vizitkou naší dobré práce, globálního úspěchu autorů sci-fi, přičemž jen oni vědí, že si všechny ty hrůzy vycucali z palce, jen aby se jejich knížky dobře prodávaly. Byla to pro ně prostě hra (včetně mě), kterou hráli pro pobavení dostatečně inteligentních čtenářů, hra podle smluvených pravidel, aniž by tušili, že to někdo vezme smrtelně vážně.

Možná teď namítnete, to je sice hezké, co tady, Mroži, píšeš, ale co Elon Musk a spol., co jejich petice, kterou už podepsalo 30 000 odborníků IT? Proč žádají uvalit na vývoj UI embargo, dokud nebudou vypracovány bezpečnostní protokoly a pojistky, když UI je pouze nástroj?

Odpověď je jednoduchá a spočívá ve výrazu „zbrojní pas“. Zbraně jsou také jen nástroje, jak napsal Jack Schaefer v nejlepším westernu vůbec, v románu Jezdec z neznáma. Jeho hrdina tam říká: „Pistole je nástroj jako jakýkoli jiný, záleží jen na ruce, která ji drží“. A přesně totéž platí o umělé inteligenci, u ní též záleží na tom, kdo ji „drží v ruce“, jestli soudný člověk nebo magor, jestli demokrat nebo stoupenec totality všech odstínů duhy. Petičníci tedy chtějí předejít tomu, aby se svět proměnil v digitální Divoký Západ, kde by proti zákeřným pistolnickým UI bojovaly ušlechtilé šerifské UI, chtějí, aby alespoň naše civilizace zůstala spořádanou společností, kde sice zbraň mít můžete, ale musíte na ni mít zbrojní pas. I v těch státech USA, kde nejsou zbrojní pasy zavedeny, se musíte při koupi zbraně zaregistrovat. A o to jde i v té petici – aby si nemohl umělou inteligenci pořizovat kdekdo, třebas psychopat, a vychovávat ji ke svému magořímu obrazu, aby se v případě maléru daly tyto „výchovné“ zásahy vysledovat a viníka potrestat, aby se dalo v nějakém „zbrojním“ registru dohledat, když někdo použije UI jako tu lopatu z úvodu, aby vás s ní praštil do hlavy.

Jen doufám, že po tomto článku nezavede Evropská unie registr lopat a nevydá směrnici, jak s lopatou bezpečně zacházet.