Je naprosto mylné se domnívat, že by právě nový Zákon o léčivech (ZoL) byl tou normou, která zamezí výrobcům pervitinu v nákupu volně prodejných léků s obsahem pseudoefedrinu. Pouze jim za přispění Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) mohl snížit komfort při získávání těchto léků.

V současné době je situace taková, že je možné prodat v lékárně neomezené množství volně prodejného léku jednomu pacientovi. Ale v případě, že má lékárník nebo farmaceutický asistent důvodné podezření z možného zneužití daného léku, nemusí ho vydat. Jak to v praxi posoudit? To je ve velkém počtu případů naprosto nemožné, jak vzhledem k počtu kupovaných balení, tak i k věku a vzhledu kupujícího. Takže opravdu zůstává na libovůli prodávajícího, jak se v dané situaci zachová, zatímco stát si nad tím myje ruce a vytváří dojem řešení problému. Osobně jsem zažil i důchodkyni, která předávala Solutan svému vnukovi za rohem lékárny a nevidím jediný důvod, proč by tak nečinila v případě jiných léků.

Ve skutečnosti nejsou poslanci a státní úředníci rozhodující v oblasti léčiv schopni opustit svůj alibistický postoj a jasně se vyjádřit, zda jim je jedno, že si někdo z volně dostupného pseudoefedrinu vyrábí pervitin a nebo jim to jedno není a omezí výdej léků s obsahem této látky pouze na lékařský předpis. Toto je totiž zřejmě jediná cesta, jak zásadně snížit množství pervitinu vyrobeného z léků. V rozporu s mnohými tvrzeními však nový ZoL nedává reálnou šanci na snížení dostupnosti pseudoefedrinu, pouze dává možnost SÚKLu v důvodných případech změnit režim tak, aby se např. mohla najednou prodat pouze dvě balení léku. To však samozřejmě neřeší vůbec nic, protože se najde sto a jeden způsob jak takové opatření obejít a začíná to u toho nejjednoduššího, kterým je procházka po více lékárnách a zakoupení vždy pouze dvou krabiček léku.

Jistě se dá namítnout i to, že je v dnešní době velmi snadné si pořídit falešný recept, který bude od toho pravého k nerozeznání. Nezbývá než říci ano, je to tak. A opět je to tak proto, že s tím stát nehodlá reálně vůbec nic dělat. Lékárníci na tento problém upozorňují již velmi dlouho, hovoří o nutnosti přítomnosti ochranných prvků na recepturních blanketech. Vždyť i obyčejné stravenky tyto prvky obsahují a jejich finanční hodnota je o dost nižší než je průměrná hodnota léků na receptu. Samozřejmě, že by to celé asi nějakou tu korunu stálo, ale domnívám se, že by to v tomto případě nebyly vyhozené peníze.

Prostě je především potřeba chtít problém skutečně řešit, rozhodně však lépe než dnes, kdy se připravuje legislativa tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá a dařilo se jim co možná nejlépe. O tom zda se jedná pouze o neschopnost nebo o úmysl můžeme pouze spekulovat.