Je cosi shnilého ve státě dánském... Nic proti Dánům, to jsem si, jak jistě chápete, vypůjčil z Hamleta. A tak vám uvažuji nad následujícími příběhy některých lidí. Slyšte je, prosím.

Vynikající chirurg František Chvostek (1835 - 1884) z Místku byl třetím dítětem místního koželuha Chvostka. Přesto vystudoval gymnázium v Těšíně a ve Vídni medicínu, později se stal známým a vyhledávaným chirurgem.

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870) syn ševcův, si vydělával na středoškolská studia vyučováním hry na klavír.

Otec Eduarda Babáka, první rektora vysoké školy veterinární, byl lékař a také starosta obce. Když bylo chlapci sedm let, otec zemřel. Navzdory nedostatku prostředků se mladý muž Edward rozhodl, že bude také lékařem. A udělal dobře. Na gymnáziu v Jičíně se mu podařilo získat stipendium a nakonec v roce 1898 promoval na Lékařské fakultě UK.

Syn hodináře ze Žamberka Eduard Albert, pozdější přednosta vídeňské chirurgické kliniky, maturoval v Hradci Králové jen díky tomu, že dával kondice a nekupoval si knihy – musel si látku pamatovat. V roce 1861, po maturitě, přišel do Vídně se čtrnácti zlatými v kapse. Po dvanácti letech byl profesorem chirurgie.

Budoucí ministr financí Alois Rašín byl devátým potomkem pekaře a rolníka Františka Rašína v Nechanicích u Hradce Králové, maminka se starala o domácnost. Na gymnáziu ho osvobodili od školného, protože se dobře učil. Na vše ostatní si musel vydělat.

Třetí dítě chudého hajného Floriana Bohdalka ze Skřipova v okrese Opava, Vincenz Alexander byl vynikající lékař. Mimo jiné se proslavil tím, že vedl balzamování těla posledního korunovaného českého krále a markraběte moravského Ferdinanda I. Dobrotivého.

Úžasná česká zpěvačka Tereza Stolzová (mimo jiné představitelka Aidy) byla devátým dítětem řezníka Jana Stolze z Kostelce nad Labem. Vystudovala pražskou konzervatoř jako dvě její starší sestry dvojčata Ludmila a Františka.

Český spisovatel a filolog Josef Jungmann byl šestým dítětem v rodině ševce Jungmanna v Hudlicích. Po něm přišly na svět ještě další čtyři děti.

Jan Janošík, hostinský a rolník z Vrbátek, se musel znovu oženit – žena mu předčasně zemřela a neměl se kdo starat o početnou rodinu. Jeden ze sirotků, synek Jan, později profesor MUDr. Jan Janošík je znám jako zakladatel české vědecké anatomie.

Když řezník, tatínek František poslal svého nejstaršího syna Antonína, prvního z osmi dětí s krávou na trh, syn se vrátil bez krávy i bez peněz, protože mu kráva utekla. Tatínek pochopil, že z nejstaršího řezník nebude, a nechal ho, ať se tedy věnuje té své hudbě. Tak se zrodil Antonín Dvořák, který se měl zpočátku co otáčet. Mimo jiné dával hodiny klavíru.

František Syllaba byl nemanželským dítětem podruhyně Marie Syllabové, nakonec se vypracoval na mistra krejčovského. Měl celkem osm dětí, předposlední Ladislav je znám jako profesor MUDr. Ladislav Syllaba, mimo jiné i osobní lékař Masarykův.

Podobných příběhů bych mohl uvádět stovky. A teď mi řekněte, kde všichni ti ševci, řezníci, hajní, koželuhové, krejčí, hodináři a rolníci, mající většinou velmi početné rodiny, vzali na to, aby jejich děti mohly nejen vystudovat, ale stát se výraznými osobnostmi ve svých oborech? Jak se to mohlo stát, když jejich děti neměly školní obědy zadarmo a nota bene vyrůstaly (a studovaly) v zemi, kterou stále ještě někteří málo vzdělaní levičáci označují za „žalář národů“. Takže je to v těch obědech, nebo ne? Pokud ne, tak platí zřejmě ona věta Shakespearova.