Na posledním jednání Rady ČT se rozhodlo, že v ČT bude audit. A opravdu nezávislý, nejlépe zahraniční, takže určitě za několik milionů z koncesionářských poplatků. A možná v ČT budou i přijati noví zaměstnanci, kteří budou těm zahraničním auditorům k ruce.

Garantuji, že auditoři neobjeví nic. Žádnou černou díru, o které se stále mluví a stále se hledá. Tak primitivně ta nehospodárnost v ČT určitě nefunguje.

Audit v ČT vůbec není nic nového. V podstatě každý nový generální ředitel již ve svém projektu navrhoval nezávislý audit, kterým chtěl objevovat Ameriku, a vždy se pak nějaký ten audit nějak realizoval. Sám jsem byl několikrát účasten. To přišla dívenka nebo klučík z renomované auditorské firmy a s první otázkou bylo jasné, že to bude k ničemu.

V té souvislosti si vzpomínám na jakýsi odborný článek o těch auditech. Je s tím vždy hodně práce, hodně zdržování zaměstnanců od jejich pravé činnosti, až nakonec se vyloupne jakési auditorské doporučení. Ale hlavně auditorská firma má výborně vyděláno. Nový management ta „objevná“ doporučení začne realizovat. A nastanou problémy přímo krizové, že je nutné se znovu obrátit na onu auditorskou firmu – třeba nebyla správně pochopena. A ta nyní nabídne svého krizového manažera. A ten nyní objevuje, jak se dostat z krize, kterou svými původními doporučeními auditorská firma vlastně způsobila. A ta firma takto výborně vydělá ještě podruhé.

Černá díra v ČT není tak primitivní, že jdou peníze nějak načerno do něčích kapes. Jistě, některé peníze jdou do kapes firem kamarádů, které zajišťují nebo se podílí na výrobě pořadů. Ale to žádný audit neohlídá. Už proto, že tvorbu nelze řídit jako klasickou firmu. Na tvůrčí činnost nelze vyhlásit výběrová řízení podle zákona. Nelze dělat konkurs třeba na režiséra, ale ani na dodavatele nějaké „tvůrčí“ služby. On totiž není třeba kameraman jako kameraman. Ale pro určitý záměr je třeba pouze jeden kameraman tím nejlepším a ten vůbec nemusí být tím nejlevnějším, aby v nějakém zákonném výběrovém řízení nebo auditorském srovnávání zvítězil.

Ta černá díra je především v předraženém organizačním systému!

Pamatuji, když od nápadu k realizaci vedly 3 stupně:

1/ Já přišel s autorským nápadem za producentem.

2/ Ten řekl ano, nebo ne. A když to bylo ano, tak určil, pro jaké vysílací „okno“ (v jaké stopáži) bych měl svůj nápad mířit, a též mi dal finanční limity ze svého rozpočtu, se kterým nakládal a byl za něj i zodpovědný.

3/ Nápad se realizoval.

Navíc po čase byl čitelný profil producenta – za jaké pořady se staví -, což bylo dobré pro tvůrce, ale i pro diváky, komu (programům z které dílny) mohou z hlediska programové nabídky důvěřovat.

Dnes je těch stupňů asi 15! A to jen v tom schvalování pořadů do výroby. Čili vůbec zde nezahrnuji všechna ta ředitelství s bohatou ještě vlastní hierarchií – viz pavouk třeba na webu ČT. Takže těch 15 stupňů je nejen drahých, ale i organizačně těžkopádných a bez individuální zodpovědnosti, která byla nahrazena zodpovědností kolektivní, čili naprosto nedohledatelnou jak pro tvůrce, tak pro diváky. A to všichni v tom systému makají jak šroub, lenošivých zaměstnanců v ČT ani moc není!

Nechtěl jsem věřit svým uším, když současný GŘ Petr Dvořák, myslím při hodnocení své jubilejní „pětiletky“ ve funkci, právě toto kolektivní rozhodování vychvaloval coby úžasnou přednost – kolektivní rozum, kolektivní zodpovědnost... Pocítil jsem opět závan reálného socialismu. A to je pan Dvořák vystudovaný kybernetik, čili měl by být odborníkem na řídicí systémy. A přitom na Kavčí hory zavedl nejnevhodnější organizační systém, jaký tam kdy byl – kočkopsí kombinaci komerčního a „veřejnoprávního“ řízení. To první znal z komerční Novy a to druhé v pravý čas nepochopil a nyní již je pozdě rozjetý vlak zastavovat, čehož výsledkem je drahý těžkopádný hybrid. To je ta opravdová černá díra. Vedle dále hlavně předimenzování „veřejnoprávní“ nabídky. Ale o tom jindy.

Nyní producent – tj. odborník na diváckou potřebnost, rozpočet i tvůrčí úroveň pořadu – fakticky neexistuje. Funkce byla rozmělněna v exkluzivně znějících profesích – kreativní producent a výkonný producent –, ovšem naprosto bez onoho opravdového producentství s jednoznačnou a dohledatelnou zodpovědností za program i finance.

Zmiňuji se o „asi“ 15 stupních systému. To proto, že ani mnozí účastníci tohoto schvalovacího systému vám nedokážou popsat práci svých kolegů v systému, takže slůvko „asi“ je zde nezbytné. Vždyť tu třeba existuje i tzv. utajený lektor. Když jsem se ptal proč a chtěl jsem s utajeným lektorem hovořit, tak jsem zjistil, že utajený lektor proto, aby se na něj nikdo nezlobil, když vydá negativní posudek. Přičemž právě od posudku utajeného lektora se palec často dává nahoru nebo dolů. To tedy považuji za naprosto nepřijatelné a neprofesionální, když neutajený lektor nedokáže svůj posudek obhájit, a tak musí být lektor jen utajený.

Je to vše tragické, nebo spíše k smíchu?

No, pokud jde o ČT, tak určitě spíše k smíchu, byť za skoro 7 miliard Kč, včetně téměř 5,5milionového ročního příjmu pro GŘ – letos prvně něco nižšího. Vždyť kdo není pohodlný, tak brzy pochopí, že na zpravodajství jen z ČT spoléhat nelze, a pomůže si jinak. A to ostatní z ČT je opravdu spíše jen pro vyplnění volného času diváka. Ale když si představím, co jiných vrcholných orgánů včetně ministerstev je řízeno sice stranickými profesionály, ale profesními laiky, a tudíž fakticky laicky a jen v lepším případě laiky alespoň inteligentními, tak mi do zpěvu opravdu není.

Autor je televizní režisér